Zákon o svobodném přístupu k informacím

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Zákon 106/1999 Sb. „o svobodném přístupu k informacím“ na jehož znění se usnesla Poslanecká sněmovna 11. května 1999. Zákon byl během své platnosti několikrát novelizován, naposledy v roce 2009 (227/2009 Sb.).


„Tento zákon (…) upravuje pravidla pro poskytování informací a dále upravuje podmínky práva svobodného přístupu k těmto informacím.“ §1


Definice informace

„Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.“ §3 odst. 3


Povinné subjekty

Podle tohoto zákona mají všechny státní orgány, orgány obcí a veřejné instituce povinnost poskytovat informace. §2 odst. 1. Dále tuto povinnost mají subjekty, kterým „zákon svěřil rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických nebo právnických osob v oblasti veřejné správy, a to pouze v rozsahu této jejich rozhodovací činnosti.“

Poskytnutí informací může proběhnout buď zveřejněním (např na internetových stránkách nebo na úřední desce), nebo na základě žádosti. Žádost může být podána ústně nebo písemně (včetně elektronické komunikace). §13 odst. 1


Žadatel

Zažádat o informace může jakákoliv fyzická nebo právnická osoba. §3 odst. 1.


Náležitosti písemné žádosti

Na písemné žádosti musí být uvedeno kterému subjektu je určena, a že se jedná o žádost ve smyslu zákona 106/1999 Sb. Pokud je žadatelem fyzická osoba, je nutno v žádosti uvést jméno, příjmení, datum narození, adresu trvalého pobytu nebo doručovací adresu. (Může se jednat i o elektronickou adresu.) Pokud se jedná o právnickou osobu – uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování.


Omezení

„Informací podle tohoto zákona není počítačový program.“ §3 odst. 4.

„Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví, a dalších informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování.“ §2 odst. 3.

„Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.“ §2 odst. 4.

Povinný subjekt informaci nemusí poskytnout zejména v případech, kdy se jedná o:

  • informaci utajovanou
  • informaci týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje (viz zákon na ochranu osobních údajů)
  • informaci, která předmětem obchodního tajemství
  • informaci poskytnutou OSN nebo EU, která je v zájmu bezpečnosti státu apod. (označeno jako NATO UNCLASSIFIED nebo LIMITE)
  • informaci vzniklou bez použití veřejných prostředků
  • informaci zveřejňovanou na základě zvláštního zákona
  • předmět práva autorského


„Všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.“ §12

Literatura

Zákon o svobodném přístupu k informacím 106/1999 Sb.

--T.messerschmidt 29. 12. 2011, 20:40 (CET)