WikiKnihovna:Pískoviště: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 10: Řádek 10:
  
 
Prokrastinace
 
Prokrastinace
Prokrastinace je chronická tendence odkládání povinných úkolů (většinou psychicky náročných) na pozdější dobu. Během prokrastinace člověk nedokáže splnit nepříjemné činnosti a dělá naopak práci nedůležitou a často i kontraproduktivní.   
+
Prokrastinace je chronická tendence odkládání povinných úkolů[1] (většinou psychicky náročných) na pozdější dobu. Během prokrastinace člověk nedokáže splnit nepříjemné činnosti a dělá naopak práci nedůležitou a často i kontraproduktivní.   
 
Prokrastinace obvykle bývá definována dvojím způsobem. První způsob je již výše zmíněné chorobné odkládání povinností. Druhý způsob popisuje prokrastinaci jako neschopnost odolat současným požitkům, kdy je mysl soustředěna na přítomnost a člověk není schopen myslet na budoucí dlouhodobé cíle, ale řeší úkoly, které přinášejí krátkodobý užitek.   
 
Prokrastinace obvykle bývá definována dvojím způsobem. První způsob je již výše zmíněné chorobné odkládání povinností. Druhý způsob popisuje prokrastinaci jako neschopnost odolat současným požitkům, kdy je mysl soustředěna na přítomnost a člověk není schopen myslet na budoucí dlouhodobé cíle, ale řeší úkoly, které přinášejí krátkodobý užitek.   
 
Prokrastinace je většinou posuzována jako obvyklé a přirozené lidské jednání, do té míry, než se stane chronickou. Prokrastinace se poté může stát nebezpečnou pro psychický stav jedince, který jí trpí. Může totiž vyústit v psychickou krizi a stres. Prokrastinátor se náhradní a zbytečnou činností snaží vyrovnat se stavy úzkosti a pocitu viny způsobeného neplněním povinností, čímž dochází k rozhodovací paralýze a ztrácí se tak jeho produktivita.  Ztrátou produktivity a zároveň i energie se pak člověk dostává do tzv. prokrastinačního kruhu.  
 
Prokrastinace je většinou posuzována jako obvyklé a přirozené lidské jednání, do té míry, než se stane chronickou. Prokrastinace se poté může stát nebezpečnou pro psychický stav jedince, který jí trpí. Může totiž vyústit v psychickou krizi a stres. Prokrastinátor se náhradní a zbytečnou činností snaží vyrovnat se stavy úzkosti a pocitu viny způsobeného neplněním povinností, čímž dochází k rozhodovací paralýze a ztrácí se tak jeho produktivita.  Ztrátou produktivity a zároveň i energie se pak člověk dostává do tzv. prokrastinačního kruhu.  
Řádek 31: Řádek 31:
 
• GRUBER, David: Prokrastinace - odklad, který mrzí. Gruber-TDP, 2013. ISBN 978-80-85624-84-7
 
• GRUBER, David: Prokrastinace - odklad, který mrzí. Gruber-TDP, 2013. ISBN 978-80-85624-84-7
 
• FIORE, Neil A. Snadná cesta z prokrastinace: jak přestat odkládat úkoly. 1. české vyd. Praha: Grada, 2014, 219 s. ISBN 978-80-247-5083-5.
 
• FIORE, Neil A. Snadná cesta z prokrastinace: jak přestat odkládat úkoly. 1. české vyd. Praha: Grada, 2014, 219 s. ISBN 978-80-247-5083-5.
 +
 +
== Poznámky ==
 +
 +
[1]

Aktuální verze z 4. 12. 2014, 12:25

Osobní knihovny

Autor: Vendula Výborná Klíčová slova: odkládání úkolů, boj, lenost Synonyma: Související pojmy: nadřazené: dysmotivační syndrom, LOBO podřazené:


Prokrastinace Prokrastinace je chronická tendence odkládání povinných úkolů[1] (většinou psychicky náročných) na pozdější dobu. Během prokrastinace člověk nedokáže splnit nepříjemné činnosti a dělá naopak práci nedůležitou a často i kontraproduktivní. Prokrastinace obvykle bývá definována dvojím způsobem. První způsob je již výše zmíněné chorobné odkládání povinností. Druhý způsob popisuje prokrastinaci jako neschopnost odolat současným požitkům, kdy je mysl soustředěna na přítomnost a člověk není schopen myslet na budoucí dlouhodobé cíle, ale řeší úkoly, které přinášejí krátkodobý užitek. Prokrastinace je většinou posuzována jako obvyklé a přirozené lidské jednání, do té míry, než se stane chronickou. Prokrastinace se poté může stát nebezpečnou pro psychický stav jedince, který jí trpí. Může totiž vyústit v psychickou krizi a stres. Prokrastinátor se náhradní a zbytečnou činností snaží vyrovnat se stavy úzkosti a pocitu viny způsobeného neplněním povinností, čímž dochází k rozhodovací paralýze a ztrácí se tak jeho produktivita. Ztrátou produktivity a zároveň i energie se pak člověk dostává do tzv. prokrastinačního kruhu. Takto chronická prokrastinace může přerůst v nebezpečné mentální poruchy, které často nejsou postiženým člověkem nijak řešeny z důvodu častého omylu, že prokrastinace je ve skutečnosti slabá vůle či lenost. Lenost je ovšem opačný jev než prokrastinace vzhledem ke skutečnosti, že „lenivý člověk nic dělat nechce a je s tímto stavem spokojen, prokrastinující člověk by naopak rád něco dělal, ale nedokáže se k tomu přemluvit. Rád by něco dokázal, ale nejde mu to.“ Pojem prokrastinace je znám již dlouho dobu, ale teprve v posledních letech se mu dostává pozornosti jak v laické společnosti, tak ve vědeckých kruzích.

Jak s prokrastinací bojovat Vzhledem k čím dál častějšímu výskytu prokrastinace u lidí, je potřeba naučit se s touto chorobnou tendencí bojovat. Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace radí jak se potýkat s prokrastinací a představuje několik jednoduchých nástrojů pro boj s ní, které rozvrhuje do čtyř bloků, a to: 1. MOTIVACE – v první části představuje metody, které pomáhají vytvořit osobní vizi, díky níž se pak rozvinou vnitřní motivace 2. AKCESCHOPNOST – tato část se věnuje konkrétním metody v boji proti prokrastinaci, jako jsou každodenní návyky klíčových činností a řízení času 3. VÝSTUPY – po naučení se bojovat proti prokrastinaci je potřeba udržet nabyté návyky a spolu s nimi udržovat také spokojenost spojenou s vyšší emoční stabilitou 4. OBJEKTIVITA – odstranění mylných předsudků o světě i sobě samotném, zároveň uvědomění si svých slabin a nedostatků, které vyžadují zlepšení


Etymologie V současné češtině použivaný pojem prokrastinace (prokrastinovat, prokrastinátor) je přejatý z anglického slova procrastination, který pochází z latinského výrazu procrastinatus, což je adjektivum odvozené od minulého příčestí slova procrastinare složeného z pro- (pro, na) a crastinus (zítřejší) odvozeného z cras (zítra), znamená tedy patřící zítřku.

Použitá literatura • LUDWIG, Petr: Konec prokrastinace: Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. ISBN 9788087270516. • GRUBER, David: Prokrastinace - odklad, který mrzí. Gruber-TDP, 2013. ISBN 978-80-85624-84-7 • FIORE, Neil A. Snadná cesta z prokrastinace: jak přestat odkládat úkoly. 1. české vyd. Praha: Grada, 2014, 219 s. ISBN 978-80-247-5083-5.

Poznámky

[1]