WikiKnihovna:Pískoviště

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Osobní knihovny

Autor: Vendula Výborná Klíčová slova: odkládání úkolů, boj, lenost Synonyma: Související pojmy: nadřazené: dysmotivační syndrom, LOBO podřazené:


Prokrastinace Prokrastinace je chronická tendence odkládání povinných úkolů[1] (většinou psychicky náročných) na pozdější dobu. Během prokrastinace člověk nedokáže splnit nepříjemné činnosti a dělá naopak práci nedůležitou a často i kontraproduktivní. Prokrastinace obvykle bývá definována dvojím způsobem. První způsob je již výše zmíněné chorobné odkládání povinností. Druhý způsob popisuje prokrastinaci jako neschopnost odolat současným požitkům, kdy je mysl soustředěna na přítomnost a člověk není schopen myslet na budoucí dlouhodobé cíle, ale řeší úkoly, které přinášejí krátkodobý užitek. Prokrastinace je většinou posuzována jako obvyklé a přirozené lidské jednání, do té míry, než se stane chronickou. Prokrastinace se poté může stát nebezpečnou pro psychický stav jedince, který jí trpí. Může totiž vyústit v psychickou krizi a stres. Prokrastinátor se náhradní a zbytečnou činností snaží vyrovnat se stavy úzkosti a pocitu viny způsobeného neplněním povinností, čímž dochází k rozhodovací paralýze a ztrácí se tak jeho produktivita. Ztrátou produktivity a zároveň i energie se pak člověk dostává do tzv. prokrastinačního kruhu. Takto chronická prokrastinace může přerůst v nebezpečné mentální poruchy, které často nejsou postiženým člověkem nijak řešeny z důvodu častého omylu, že prokrastinace je ve skutečnosti slabá vůle či lenost. Lenost je ovšem opačný jev než prokrastinace vzhledem ke skutečnosti, že „lenivý člověk nic dělat nechce a je s tímto stavem spokojen, prokrastinující člověk by naopak rád něco dělal, ale nedokáže se k tomu přemluvit. Rád by něco dokázal, ale nejde mu to.“ Pojem prokrastinace je znám již dlouho dobu, ale teprve v posledních letech se mu dostává pozornosti jak v laické společnosti, tak ve vědeckých kruzích.

Jak s prokrastinací bojovat Vzhledem k čím dál častějšímu výskytu prokrastinace u lidí, je potřeba naučit se s touto chorobnou tendencí bojovat. Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace radí jak se potýkat s prokrastinací a představuje několik jednoduchých nástrojů pro boj s ní, které rozvrhuje do čtyř bloků, a to: 1. MOTIVACE – v první části představuje metody, které pomáhají vytvořit osobní vizi, díky níž se pak rozvinou vnitřní motivace 2. AKCESCHOPNOST – tato část se věnuje konkrétním metody v boji proti prokrastinaci, jako jsou každodenní návyky klíčových činností a řízení času 3. VÝSTUPY – po naučení se bojovat proti prokrastinaci je potřeba udržet nabyté návyky a spolu s nimi udržovat také spokojenost spojenou s vyšší emoční stabilitou 4. OBJEKTIVITA – odstranění mylných předsudků o světě i sobě samotném, zároveň uvědomění si svých slabin a nedostatků, které vyžadují zlepšení


Etymologie V současné češtině použivaný pojem prokrastinace (prokrastinovat, prokrastinátor) je přejatý z anglického slova procrastination, který pochází z latinského výrazu procrastinatus, což je adjektivum odvozené od minulého příčestí slova procrastinare složeného z pro- (pro, na) a crastinus (zítřejší) odvozeného z cras (zítra), znamená tedy patřící zítřku.

Použitá literatura • LUDWIG, Petr: Konec prokrastinace: Jak přestat odkládat a začít žít naplno. Brno: Jan Melvil Publishing, 2013. ISBN 9788087270516. • GRUBER, David: Prokrastinace - odklad, který mrzí. Gruber-TDP, 2013. ISBN 978-80-85624-84-7 • FIORE, Neil A. Snadná cesta z prokrastinace: jak přestat odkládat úkoly. 1. české vyd. Praha: Grada, 2014, 219 s. ISBN 978-80-247-5083-5.

Poznámky

[1]