Vzdělávání pro 21. století

Vzdělávání pro 21. století

Proč je vzdělávání potřebné?

Kvůli budoucnosti – je to jeden ze základních prostředků, který vede (může vést, by měl vést) k lepšímu pochopení světa a lidí, kteří v něm bydlí. Tedy k potlačení hladomoru, nedemokracie, útisku nebo válek. Vzdělávání má hrát klíčovou roli v individuálním i společenském rozvoji. V dnešní době je typická orientace na vlastní problémy a nulová problémy globální a právě vzdělávání by mělo pomoci vyřešit tento problém. Lidé by se měli stát světoobčany a uvědomovat si, že všechno se týká všech, ale zároveň nezapomínat na lokální problémy. Vzdělávání je tedy chápáno jako nějaký neustálý proces formování osobnosti a budování partnerských vztahů mezi jedinci, skupinami a národy. Vzdělávání má hrát klíčovou roli v individuálním i společenském rozvoji, má plně rozvinout talent naprosto každého jedince bez rozdílu. Jedna z hlavních funkcí vzdělávání je uzpůsobit lidstvo tak, aby bylo schopné převzít kontrolu nad svým vlastním rozvojem. Ten musí umožnit všem lidem vzít svůj osud do vlastních rukou, aby tak mohli přispět k pokroku společnosti, ve které žijí.

Čtyři pilíře vzdělávání

Má-li být vzdělávání úspěšné, musí být založeno na čtyřech typech učení, které se v průběhu života každého jedince stanou v jistém smyslu pilíři jeho vývoje.

• Učit se žít společně - v současnosti jeden z hlavních problémů vzdělávání. Je možné navrhnout nějakou formu vzdělávání, jež by umožnila vyhýbat se konfliktům nebo je mírumilovně řešit rozvíjením úcty k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám? Vzdělávání musí volit 2 cesty, které se navzájem doplňují – učit lidi postupně objevovat, že kromě nás jsou i jiní lidé a jiné kultury a navozovat zkušenost společně sdílených cílů. Přijetí vzájemné závislosti na jiných lidech, účast na společných projektech, chápat hodnotu pluralismu, vzájemného porozumění a míru.
• Učit se poznávat - zvládání samotných nástrojů poznávání. Dosáhnout pocitu uspokojení z toho, že chápu, poznávám a objevuji. Jedná se tedy o prostředek i cíl. Znamená to učit se učit, a to tak, aby bylo možno těžit ze vzdělávacích příležitostí v průběhu celého života. Učit se jednat v podmínkách různých sociálních a pracovních činností, které lidé vykonávají.
• Učit se jednat - a učit se poznávat jsou vlastně neoddělitelné, jednání je však spíše spojeno s otázkami profesní přípravy: Jak učit děti tak, aby to, co se neučily, využily v praxi? … vyrovnávat se s různými situacemi a pracovat v týmech.
• Učit se být - vzdělávání musí přispívat k všestrannému rozvoji každého jedince. Je zde obava, že svět bude dehumanizován v důsledku vývoje techniky. Vzdělávání musí každému jedinci umožnit řešit své vlastní problémy, činit vlastní rozhodnutí a nést odpovědnost sám za sebe. Jde i o individuální a kompletní rozvoj, člověk za to pak převezme odpovědnost

Základní a střední vzdělávání

Vzdělávání je důležité je již v raném dětství - jedná se o tzv. předškolní vzdělávání. Bohužel je ve většině rozvojových a chudých zemí značně nerozvinuto nebo rovnou opomíjeno a přitom dává dětem tu nejlepší přípravu na pozdější školní vzdělávání. Také přispívá k rovnosti vzdělávácích příležitostí pomocí překonávání rozdílů plynoucích z chudoby a znevýhodněného sociálního nebo kulturního prostředí. V raném dětství samozřejmě hraje velkou úlohu rodina, ze které dítě pochází, pokud je rodina neúplná nebo neplní všechny své funkce, musí její úlohu přejmout právě škola.

Prostřednictvím výchovy a vzdělání lze ovlivňovat tři zdroje, ze kterých pramení chování a život lidí – znalosti, dovednosti, postoje. Pedagogické směry se liší v tom, na který z těchto zdrojů se zaměřují

Klasické školství

Většina základních škol v České republice je založena na principu klasického školství (viz výše). Výuka probíhá na základě rámcový vzdělávací program (RVP), což je závazný rámec vzdělávání a standardní vzdělávací obsah pro předškolní, základní a střední vzdělávání a také na základě školního vzdělávacího programu (ŠVP), což je kurikulární dokument školy, ve kterém se zohledňují podmínky regionu, možnosti školy a specifika žáků (viz Bílá kniha - Národní program vzdělávání).

Principy, na nichž jsou RVP budovány:

• celoživotní učení
• vzdělávání pro život
• rozvoj individuality každého žáka
• variabilita vzdělávacích programů na úrovni školy
• proměna klimatu škol
• posílení pedagogické autonomie

Struktura ŠVP:

• Identifikační údaje
• Charakteristika školy a ŠVP
• Učební plán
• Učební osnovy
• Hodnocení žáků a autoevaluace školy

Zážitková pedagogika

Řekni mi a já zapomenu. Ukaž mi a já si možná vzpomenu. Zapoj mě a já pochopím. (Čínské přísloví)

Základem zážitkové pedagogiky je vlastní aktivita. Čím víc vlastní energie musí člověk vynaložit, tím je zážitek intenzivnější a využitelnější pro výuku. Samotný zážitek však nestačí k tomu, aby se člověk něco naučil. Prostřednictvím zážitku se nelze zpracovat naučit vše – například diferenciální rovnice se takto nenaučíme. Pro učení prostřednictvím zážitku jsou vhodné dovednosti a postoje – sociální učení (sebepoznání, spolupráce), měkké schopnosti (práce v týmu, vedení lidí…), životní postoje (tolerance, odpovědnost) a metody řešení problémů (kritické myšlení).

Proč lidé jezdí na zážitkové akce: (platí pouze pro mládež a dospělé)

• Hledání partnera
• Hledání skupiny
• Zábava, zážitky
• Získání nových impulzů, námětů, nápadů…
• Snaha naučit se nové dovednosti
• Smysluplnost, snaha pomoci
• Zamyšlení se nad životem

Typy zážitkových her:

• Drobné hry a úkoly podporující budování kolektivu, rozvoj spolupráce
• Pohybové hry – sporty, závody, bojovky, terénní hry, překážky a tělesná omezení
• Hry zaměřené na psychiku – diskusní hry, pořady, malostrukturované hry, simulační hry, psychohry
• Tajemno
• Tvořivé aktivity – rukodělné práce, konstrukční tvorba, nehmotná tvorba
• Turistika, putování – Turistické dovednosti, putování, pokladovky

Waldorfská pedagogika

Pedagogika, která je jednou z alternativ ke standardnímu školství. Tento typ výuky zdůrazňuje dovednosti, postoje a individuální vývoj každého dítěte. Výuka postavena jinak, než u klasického školství, není např. striktně dělena na samostatné předměty, probírání látky probíhá pomaleji, ale důkladněji.

Další alternativy ke klasickému školství:

• Montessori
• Daltonská škola
• Zdravá škola
• Integrovaná tematická výuka - jen 1. stupeň
• Domácí vzdělávání - jen 1. stupeň

Vysokoškolské vzdělávání

Vysoké školy jsou místem hnacích sil ekonomického rozvoje, jsou místem, kde se vědění uchovává i tvoří. Spojují veškeré tradiční funkce spojené s pokrokem a přenosem vědění: výzkum, inovace, výuka a odborná příprava + další vzdělávání. Celosvětově je vysoké školství velmi nejednotné, proto je jakákoliv jeho kategorizace takřka nemožná – stejně tak jako spolupráce při výuce nebo výzkumu.

Univerzity by měly splňovat tyto čtyři funkce:

1. Připravovat studenty pro výzkum a učitelství.
2. Zprostředkovat vysoce specializované studijní programy v souladu s požadavky hospodářského a společenského života.
3. Být otevřeny všem, s cílem zabývat se mnoha aspekty celoživotního učení v nejširším slova smyslu.
4. Účastnit se mezinárodní spolupráce.

Systém vysokého školství v Evropě byl velmi různorodý a nesjednocený, z čehož plynula velká řada nevýhod. Proto byla ve Francii podepsána Sorbonnská deklarace (tuto deklaraci podepsala Francie, Německo, Itálie a Velká Británie), která měla tyto problémy řešit. Na ni o rok později (1999) navazuje Boloňská deklarace, kterou podepsalo již 30 zemí včetně ČR. Jedná se o akční plán rozvoje vysokých škol k vytvoření Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání do roku 2010. Cíle:

• zpřehlednit systémy vysokoškolského vzdělávání v Evropě skrze strukturované studium
• zkvalitnění studia
• srovnatelné a čitelné diplomy (od roku 2005 - bezplatný cizojazyčný dodatek k diplomu, sloužící pro snadné uznání dosaženého vzdělání v zahraničí)
• zavádění kreditních systémů
• přijetí tří srozumitelných a srovnatelných stupňů vysokoškolského vzdělávání (bakalářského, magisterského a doktorského)

Otevřela se tak cesta k vzájemnému uznávání studia v zahraničí a mobilitě studentů i akademických pracovníků. Velký důraz je kladen na zabezpečení kvality vysokoškolského vzdělávání i celkovou evropskou dimenzi ve vysokoškolském vzdělávání.

České vysoké školství prošlo od roku 1989 velkými změnami – vysoké školy se staly samosprávnými a do značné míry nezávislé na státu. Změnila se i struktura studia, vzniky bakalářské, magisterské a doktorské studijní programy. Jíž se nehovoří o „vysokém vzdělávání“ ale o vzdělávání terciárním, jelikož již nejsou jen univerzitní vysoké školy, ale takové neuniverzitní a vyšší odborné (soukromé). Největší změna však spočívá v nárůstu počtu studentů. Terciární vzdělávání lze rozdělit na elitní, masové a univerzální. Právě podle počtu studentů. České vysoké školství se momentálně nachází již v univerzální fázi.

Elitní (0-15%), kdy studium znamená jakési privilegium pro nejnadanější nebo také nejbohatší

• Je vzdělávána pouze úzká elita, pouze pár profesí (medicína, věda, technika)
• Vyučuje se formou semináře (komunikace s přednášejícím)
• Nástup do školy ihned po absolvování střední školy
• Sdílení stejných hodnot, uzavřená komunita
• Rozhoduje malá elita (rektoři velkých univerzit)
• Kvalita spočívá v dosažení vysoké úrovně akademických znalostí, které jsou sdíleny v rámci univerzit
• Výběr nejschopnějších jedinců
• Školy spravovány vyučujícími

V masové (30-50%) fázi je pak studium vnímáno jako právo všech, kdo splňují určité podmínky (maturita)

• Dochází k rozšíření spektra oborů, které je možno studovat
• Vyučuje se hlavně formou přednášky, obsah není natolik strukturovaný, hlavní je předat znalosti
• Častý začátek studia až po nějaké době v zaměstnání
• Rozrůstání univerzit, nejednotné názory, celkové uvolnění
• Standardní politické vyjednávání – legislativa
• Standardy kvality nejsou společné pro všechny univerzity, dochází k diverzifikaci podle zaměření
• Snižování nerovných příležitostí k dosažení vysokoškolského vzdělávání
• Postupně spravovány profesionály (manažery)

V univerzální (<50%) fázi se pak studium stává spíše povinností, možnost studia má téměř každý

• Zvyšuje adaptabilitu většiny (všech) na neustálé změny (sociální a technologické)
• Studenti sami si volí, co chtějí studovat, časté samostudium
• Hranice mezi prací a studiem již skoro neexistuje, velmi časté je charakter CŽV
• Velmi volně oddělená od okolního světa – konec akademické sounáležitosti, narůstá institucionální diverzita
• Zvyšování vlivu veřejnosti na rozhodování, jelikož většina již má s terciárním vzděláváním zkušenosti
• Nejde o akademické standardy, ale o „přidanou hodnotu“, kterou jedinec studiem získal
• Volný přístup, podmínkou je pouze vlastní zájem o studium
• Nutnost spravování pomoci profesionálů s vysokou kvalifikací

Světová společnost - globální výchova

Globální výchova klade důraz především na pochopení vztahů a vyžaduje aktivní zapojení žáka pomocí zážitku, zkušenosti a reflexe. Cíle globální výchovy:

1. porozumět procesu vzájemné závislosti
2. rozvíjet smysl pro vlastní sebehodnocení a podporovat úctu k druhým
3. rozvíjet dovednost kritického myšlení
4. porozumět pojmu mír – na všech úrovních, od osobní až po mezinárodní – snažit se předcházet konfliktům, a pokud to nelze, naučit se umění konflikty řešit
5. porozumět pojmu lidská práva a podporovat jejich dodržování
6. chápat, jak vznikají předsudky, a rozvíjet způsoby, jak proti nim bojovat

=> osvojení si těchto cílů se musí projevit i ve změně učebních osnov

Nejdůležitější věcí pro život v globální společnosti je pochopit jak lokální tak globální problémy. A k tomu by mělo vést vzdělání.

Současné školství potlačuje potenciál jedince, otupuje jeho smysly a žáci se stále učí pouze navyklým reakcím na určité situace, dochází k odcizení. Globální vyučování si váží různosti a podporuje rovnost mezi žáky, měli by se naučit získávat a zpracovávat informace. Školní systém by se měl řídit Diagramem vzájemné souvislosti mezi cíli v oblasti znalostí, schopností a postojů a jejich vztah k angažovanosti a jednání.

• Cíle globální výchovy

• • Uvědomění si systému - studenti by měli získat schopnost myslet systémově, porozumět systémové podstatě světa, získat holistické pojetí vlastních schopností a možností

• • Uvědomění si pohledu - studenti by měli poznat, že není jen jeden pohled na svět a rozvíjet schopnost přijímat i jiné pohledy

• • Pochopení vlastního vztahu k planetě - studenti by si měli uvědomit a pochopit globální podmínky, rozvoj a trendy v současném světě, pochopit pojmy spravedlnost, lidská práva a odpovědnost a být schopni aplikovat je v globálním kontextu, naučit se orientovat se na budoucnost ve svém vztahu k planetě

• • Vědomí zapojení a připravenosti - studenti by si měli uvědomit, že rozhodnutí, která přijmou a činy, které vykonají jako jednotlivci nebo členové skupiny, budou mít vliv na globální přítomnost i budoucnost. Měli by si osvojit si schopnosti potřebné k politickému a sociálnímu jednání vedoucímu k efektivní účasti na demokratickém rozhodovacím procesu na všech úrovních

• • Vědomí procesu - studenti by měli pochopit, že učení a osobní rozvoj je nepřetržitá cesta bez určitého konečného bodu. Také by měli pochopit, že nové pohledy jsou sice oživením, jsou však i riskantní.

Učení v průběhu celého života

Vzdělávání dospělých, vedoucí k dosažení stupně vzdělání. Je to většinou studium dospělých ve všech druzích státních i nestátních středních, vyšších a vysokých škol -jako tzv. druhá šance pro ty, kdo se z jakýchkoliv důvodů ve školách nevzdělávali dříve.

Další profesní vzdělávání. Patří sem jednak povinné (normativní) i nepovinné kvalifikační a rekvalifikační vzdělávání zaměstnanců, jednak kvalifikační a rekvalifikační vzdělávání uchazečů o zaměstnání.

Ostatní součásti vzdělávání dospělých, jako jsou např. zájmové vzdělávání, občanské vzdělávání, vzdělávání seniorů apod.

Klíčové problémy se vzděláváním dospělých

• Pravomoci a odpovědnosti nejvýznamnějších aktérů rozvoje vzdělávání dospělých (stát, zaměstnavatelé, odbory, obce a regiony, profesní orgány)
• Pravidla financování hlavních součástí vzdělávání dospělých
• Finanční a nefinanční pobídky pro rozvoj vzdělávání dospělých
• Mechanizmy zajišťování kvality, akreditace, certifikace a dalších aspektů vzdělávání dospělých.

Doporučení

Vytvořit právní rámec pro rozvoj vzdělávání dospělých

• Vymezit pravomoci a odpovědnosti nejvýznamnějších aktérů rozvoje vzdělávání dospělých (stát, zaměstnavatelé, odbory, obce a regiony, profesní orgány.
• Stanovit pravidla financování hlavních součástí vzdělávání dospělých.

Vypracovat a zavést soustavu finančních a nefinančních pobídek

• pro zaměstnavatele, aby jejich výdaje na vzdělávání zaměstnanců byly vyšší a efektivnější
• pro zaměstnance, aby v co největší míře vstupovali do kvalifikačního a rekvalifikačního vzdělávání
• pro poskytovatele vzdělávání, aby byli zainteresováni na rozšiřování nabídky vzdělávání a usnadňování přístupu k němu pro různé cílové skupiny
• pro jednotlivce, aby se zvyšoval jejich zájem o vzdělávání.

Založit mechanizmy systémového rozvoje vzdělávání dospělých, zaměřené zejména na

• zajišťování kvality, akreditace a certifikace
• informační systém a podpůrné systémy
• výzkum vzdělávání dospělých
• rozšíření základny pro přípravu a další vzdělávání odborných pracovníků ve vzdělávání dospělých, metodické a poradenské služby

Bajka o celoživotním vzdělávání

Malý zajíček byl v lese všem zvířátkům pro smích, protože valnou část svého času věnoval studiu. Zvířátka se ho často ptala, proč že se to vlastně učí a on jim vždy stejně zaníceně odpovídal: „Proto, abych byl chytrý a měl snazší život přeci!“ Ostatní zvířátka se mu vždy vysmála a odešla. A milý zajíček pokračoval ve studiu a věnoval mu spoustu svého času. Po dlouhé době, když už z něj byl velký zajíc, se procházel po lese a uviděl medvěda, jak se snaží najít něco k snědku. V medvědově břiše kručelo jako kdyby on sám řval vzteky. Zajíček se na něj podíval a povídá „Medvěde, kdybys studoval jako já, nebo aspoň trochu jako já, tak bys věděl, že támhlety rostliny ti budou chutnat, a že tamten strom je vykotlaný a mají v něm hnízdo včely!“ Medvěd jen udiveně zamrkal, podřídil se zajíčkově radě a za chvíli, když už měl plné břicho zajíčkovi poděkoval a slíbil, že za ním přijde také studovat. V podobném duchu probíhaly i další zajíčkovy dny, tady poradil krtkovi, jak rozeznávat různé druhy hlíny, aby pořád nenarážel na skálu. Támhle poradil lišce, jak by mohla snadno poznat, že lidé nejsou doma a ona může v poklidu plenit jejich kurník.Také poradil mravencům, jak sledovat počasí, aby je už nepřekvapil déšť. A dokonce poradil i divokým husám, jak lépe poznat blížící se zimu. Všechna zvířátka byla zajíčkovi vděčná a všechna od té doby věnovala každý den kousek svého času studiu s ním. Díky tomu se naučili jak překonávat překážky a jak reagovat na nové a často i nečekané situace. A v lese bylo radosti, a už si nikdo nevzpomněl, že jim zajíček býval kdysi pro smích. Všichni už totiž dokázali ocenit důležitost neustálého vzdělávání…

IT a ICT ve vzdělávání

Součástí vzdělávání v 21. století jsou různá distanční vzdělávání, rekvalifikační kurzy, školení či specializace. To vše by mělo přispívat k učící se společnosti a jejímu rozvoji. Aby mohli všichni v dnešní době studovat, musí k tomu - kromě mozkových buněk a nadšení - vlastnit počítač a popř. i příslušenství, protože i to je jádrem dnešního studia. Netýká se to pouze možnosti vzdělávání se pomocí e-learningu, který je vhodný pro vzdělávání většího množství lidí za krátký čas, možno distančně a nezávisle na čase a místě vzdělávání. (tento trend je dnes poměrně rozšířený využívaný) Dalším případem, kdy je počítač (s připojením na internet) důležitý, je studentům již známý případ vystavování studijních materiálů na web, popř. vyhledávání v databázích a na internetu kvůli různým školním pracím. Začínají se také objevovat digitalizované a digitální verze knih.

Situace ve vzdělávacích institucích

V současné a v budoucí době určitě už nebude stačit, aby učitel uměl psát na tabuli křídou nebo fixou a uměl ukazovat na transparentech dřevěným ukazovátkem. V dnešním vyučování by měl učitel umět používat počítač, připravovat na něm hodinu, pracovat v základních programech a na internetu – čili být počítačově gramotný. Samozřejmě by bylo nejlepší, aby učitelé byli informačně gramotní, jenže na to by u většiny bylo potřeba další vzdělávání, kurzy. Starší generace pedagogů by mohla mít s technickým pokrokem ještě větší problém, protože by to byl větší zásah do jejich pedagogických postupů. Ale je nutné si uvědomit, že počítače a další technické vymoženosti a pomůcky již jsou a určitě budou součástí práce učitelů. A pokud by se nechtěli dále vzdělávat, mohli by je jednou žáci ve svých dovednostech překonat (myšleno na žáky 2. stupně ZŠ a středních škol) Co se týče vzdělávání žáků v oblasti počítačů, měla by být součástí i netiketa, aby se od začátku alespoň základně naučili, jak se má a nemá chovat v prostředí internetu, dále pak vyhledávání informací na internetu a jak základně posuzovat jejich pravdivost. Školy jsou nyní vybaveny poměrně dobře počítači, softwarem a internetem, je jen na učitelích, jakým způsobem toho využijí.

Pozn.: na období 2007-2013 se v EU vyčlenilo 252 milionů € na vybavování škol informačními technologiemi

Specifické případy vzdělávání a IT

I ve 21. století se setkáváme a budeme setkávat s osobami, jež se budou odlišovat od normálních lidí chodících do vzdělávacích institucích. Řeč je o zdravotně znevýhodněných , jež mají stejné právo na vzdělávání jak všichni ostatní. Tito lidé by neměli být separování od ostatních, spíše by se měli integrovat do společnosti, proto se v posledních letech zdůrazňují jejich výkony a je snaha humanisticky řešit jejich situace (týká se jak psychiatrických, neurologických, tak i tělesných problémů). Samozřejmě je s žáky tohoto typu více práce, v jistých ohledech se s nimi pracuje pomaleji a pečlivěji a např. s tělesně postiženými musí škola řešit dopravu do školy nebo problematiku osobního asistenta. Nic z toho by neměla být překážka k cestě za vědomostmi. (zdroj: Bílá kniha, s. 47-60)

Zaměření na technické pomůcky nevidomých

Aby mohl člověk slabozraký nebo nevidomý studovat nebo číst odborné texty z internetu či jiné dokumenty v digitální podobě, nestačí mu k tomu jen počítač a klávesnice nebo obyčejná tiskárna k počítači připojená. Pro ty to lidi na světě existují speciálnější technické vymoženosti. Jedná se o velice drahé kousky, jež si „normální nevidomý“ člověk nemůže finančně dovolit, ale lze si je půjčit nebo požádat o peníze, aby mohl nějakou ze specifik zakoupit.

Př.:

Čtecí přístroj pro nevidomé s hmatovým výstupem

- jedná se o tzn. braillský řádek/ braillský zobrazovač = přídavná pomůcka, jež se připojuje k pc a je prakticky nepostradatelná pro nevidomé pracující s odbornými texty (studenti) Pozn.: na obrázku je jeden z modelů (to zařízení umístěné pod klávesnicí) + druhý obrázek je detail braillského řádku

Digitální čtecí zařízení pro nevidomé s hlasovým výstupem

- náročná elektronická pomůcka na bázi počítače určená ke čtení např. černotiskových textů, je vhodná pro ty, co nepřečtou ani velmi zvětšená písmena s pro ty, co neumí na 100% braillovo písmo (tzn. zpřístupňuje textové informace pomocí hlasového výstupu)

Adaptér hlasového syntetizátoru pro nevidomé - elektronická pomůcka k základní komunikaci nevidomého s počítačem (tzn. mluví se a pc pracuje podle toho)

Tiskárna reliéfních znaků pro nevidomé - tiskne braillovým písmem

Soubor:Braillska tiskarna.jpg

Zvětšovací lupy (kamerové, digitální) - na zvětšování textů, obrázků, obsahu z počítače, internetu - nutno mít k tomu i velkou obrazovku na prohlížení

Soubor:Televizni lupa pro slabozrake.jpg

Pro nevidomé je více technických pomůcek, než je zde uvedeno. Některé jsou spjaté s počítačem, některé slouží samostatně.

Více info na:

http://is.braillnet.cz/pomucky_vypis.php?name=

http://is.braillnet.cz/pocitace.php - s uvedením kolik co stojí

http://www.sons.cz/docs/blind-ict/

http://www.zdn.cz/clanek/sestra/rhb-a-kompenzacni-pomucky-pro-zrakove-postizene-obcany-340603

Rozhovor k tématu:

http://zdrojak.root.cz/clanky/radek-pavlicek-internet-je-pro-nevidome-nepostradatelny/

Středisko Teresiás (MU) - vybavení:

http://www.teiresias.muni.cz/?chapter=8-1

Pár slov na závěr

Pro detailnější informace o globální výchově a využití ICT ve vzdělávání navštivte prezentace našich kolegů, kteří zpracovávali přímo daná témata. Naše téma je tak obsáhlé, že v jedné přednášce nelze úplně vyčerpat a proto doporučujeme přečíst si Bílou knihu, ve které je věnováno více prostoru celému konceptu vzdělávání.

O přípravě přednášky

• Orientace v tématu je docela složitá, protože téma je velmi široké
• Nalezení vhodné literatury k tématu, protože jí je opět velké množství
• Vybrat vhodné a zajímavé věci a soustředit se pouze na ně
• Vymyslet zábavné aktivity a hry pro studenty
• Vytvořit bajku a křížovku

Jak měla přednáška ideálně vypadat

• Ideálně mělo přijít kolem 20ti lidí, jelikož diskuze ve dvou není příliš dobrá věc
• Všem se měly naše hry líbit a především si z nich měli odnést nějaké znalosti
• Přáli jsme si, aby to bylo zábavné, velmi odlišné od klasické přednášky

Co se podařilo a co se nepodařilo

Podařilo se:

• Počasí
• Nesedět jen v učebně, ale mít různá stanoviště a mezi nimi se pohybovat
• Zabavit ostatní
• Udělat to jinak

Nepodařilo se:

• Měli jsme trochu problémy s časem, takže příště lépe časově naplánovat, aby jednotlivé skupinky nemusely zbytečně čekat

Co bychom podruhé udělali jinak

• Zkusili bychom udělat přednášku více informačně hutnou
• Možná bychom nerozesílali mail s věcmi, které si mají studenti přinést na přednášku, jelikož se k nám zpětně doneslo, že to byl jeden z důvodů, proč na přednášku někteří nedorazili :-)

Rady pro budoucí studenty

• Zkusit se soustředit pouze na jednu nebo dvě části vzdělávání a ty představit nějak hlouběji, zbytek potom dát do wiki
• Hodně si promyslet, co prezentovat a jak to vhodně a zábavně podat

Použitá a doporučená literatura

1. Franc, Daniel, Zounková, Daniela, Martin, Andy. Učení zážitkem a hrou : praktická příručka instruktora. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2007. vii, 201 s. (Edice aktivit a her). ISBN 978-80-251-1701-9.
2. Národní program vzdělávání v České republice : Bílá kniha. 1. Praha : Tauris, 2001. 90 s
3. PELÁNEK, Radek. Příručka instruktora zážitkových akcí. 1. vydání. Praha: Portál, 2008. 205 str. ISBN 978-80-7367-353-6
4. PIKE, G. – SELBY, D. Globální výchova. V Praze : Grada, 1994. 322 s. ISBN 8085623986
5. PRUDKÝ, Libor; PABIAN, Petr; ŠÍMA, Karel. České vysoké školství : Na cestě od elitního k univerzálnímu vzdělávání 1989 - 2009. 1. Praha : Grada, 2010. 168 s.
6. Univerzita Karlova (Praha). Fakulta pedagogická. Ústav výzkumu a. Učení je skryté bohatství : zpráva Mezinárodní komise UNESCO "Vzdělávání pro 21. století". Translated by Michal Jon. Praha : Ústav pro informace ve vzdělávání, 1997. 125 s
7. Škola pro 21. století - Akční plán pro realizaci „Koncepce rozvoje informačních a komunikačních technologií ve vzdělávání pro období 2009 – 2013“ (usnesení vlády č.1276/2008)
8. http://knihovna.nkp.cz/NKKR0301/0301006.html
9. http://it.pedf.cuni.cz/~bobr/EENet/