Vydavatel

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Lenka Fatková

Klíčová slova: vydavatel, nakladatel, vydavatelství, nakladatelství, autorský zákon, nakladatelská licenční smlouva, zákon o neperiodických publikacích

Synonyma: nakladatel

Související pojmy:

nadřazené - -

podřazené - -


Definice

V české terminologii se používá termín vydavatel, ale stejně tak termín nakladatel. Někdo si nemusí být úplně jistý, jaký je mezi těmito pojmy rozdíl a může v nich mít zmatek. Podle zákona není mezi těmito pojmy žádný rozdíl, ovšem v praxi a i u veřejnosti (i té odborné) se tyto pojmy rozlišují. Nakladatelství se zaměřuje na vydávání neperiodických publikací (knihy, mapy, atd.). Vydavatelství vydává hudební nosiče, periodické publikace (časopisy a jiné periodické tiskoviny). „Někdy se též pod historickým, původně německým, jazykově právním vlivem odlišuje nakladatel (verlager) a vydavatel (herausgeber) podle toho, má-li jít o vydávání děl v knižní podobě anebo jinak (např. časopisecky, sborníkově aj.), což se někdy diferencuje i podle druhů děl (slovesných, hudebních apod.).“[1] Podle české legislativy se však správně používá termín vydavatel i pro vydavatele neperiodických publikací. Na rozlišení pojmu vydavatel a nakladatel existují ještě další pohledy. „V praxi se někdy rozlišuje mezi nakladatelem jako tím, kdo finančně a jinak materiálně zabezpečil výrobu a odbyt nákladu (rozmnoženiny díla) a někdy i nabytí příslušného majetkového autorského oprávnění od autora, a mezi vydavatelem jako tím, kdo pouze započal se šířením rozmnoženin díla. Tato rozlišování nemají oporu v autorském zákoně a proto mohou někdy vést k možné nesrozumitelnosti nebo neurčitosti právních úkonů, čímž mohou přivodit i jejich neplatnost.“[1]

Termín vydavatel či nakladatel můžeme definovat takto: „Společnost, která od autora či tvůrce získá nebo sama vytvoří informační produkt (kniha, zvuková nahrávka, videonahrávka, digitální výstup apod.) a tento pak prodává za pomoci rozmanitých prostředků (přímý marketing, obchodní zástupci, distributor, velkoobchod či jiný způsob) zákazníkovi (ať už velkoobchodnímu, maloobchodnímu či spotřebiteli). Vydavatel k autorovu dílu přidává hodnotu jeho redakčním zpracováním, úpravou, výrobou a organizací prodeje. Případně může koupit hotové dílo od externího výrobce či jiného vydavatele a pak ho pouze prodávat.“[2]

Personální složení nakladatelství

Počet a různost pracovních pozic se odvíjí od toho, o jak veliké vydavatelství/nakladatelství se jedná. V nakladatelství mohou pracovat lidí těchto profesí:[3]

- Redaktor

- Výtvarný redaktor

- Technický redaktor

- Výrobní referent

- Vedoucí odbytu

- Odbyt a fakturace

- Propagační pracovník

- Autorské smlouvy, honoráře

- Ekonomika a účetnictví, vedení pokladny

- Sekretářka

- Skladník

V menších nakladatelstvích není nutné, aby každá tato profese byla vykonávána zvlášť. Jednotlivé činnosti se mohou spojit a místo několika lidí je může dělat pouze jeden člověk. Sníží se tak počet pracovních pozic. V úplně nejmenších nakladatelstvích dělá každý člověk skoro všechny činnosti. Některé činnosti mohou být prováděny také externě.

Vydavatelé z hlediska právního

Vydavatelé se při provozování své činnosti setkávají se dvěma základními zákony – Autorským zákonem a Zákonem o neperiodických publikacích.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským upravuje „...společenské vztahy vznikající z tvorby a společenského uplatňování literárních, vědeckých a uměleckých děl, souhrnně označovaných jako díla autorská.“[4] Mezi práva související s právem autorským podle tohoto zákona také patří právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu.

Zásadní částí Autorského zákona jsou pro nakladatele licenční smlouvy. Právě uzavření licenční smlouvy s autorem je důležité pro možnost nakládat s jeho dílem a tedy i vydání tohoto díla. V případě nakladatelů se jedná o tzv. zvláštní licenční smlouvu nakladatelskou. „Licenční smlouvou nakladatelskou autor poskytuje nabyvateli licenci k rozmnožování a rozšiřování díla slovesného, hudebně-dramatického nebo hudebního, výtvarného, díla fotografického či díla vyjádřeného způsobem podobným fotografii, pokud nejde o užití díla v provedení výkonnými umělci.“[4] Smluvními stranami licenční smlouvy jsou poskytovatel a nabyvatel. Nakladatel je tím, kdo je zde označován jako nabyvatel. Ve srovnání s obecnou úpravou licenční smlouvy je v úpravě nakladatelské smlouvy několik rozdílů. Například je uzavírána vždy jako výhradní, je zde uvedeno právo na autorskou korekturu a často se zde řeší právo dotisku.[5]

Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích není tak rozsáhlý jako Autorský zákon. Obsahuje například paragraf týkající se nutných náležitostí neperiodických publikací, které musí vydavatel zajistit. Dále upravuje odevzdávání povinného výtisku a také ukládá vydavateli povinnost písemně nabídnout ke koupi jeden výtisk publikace knihovnám určeným vyhláškou Ministerstva kultury.[6]

Použité zdroje

  1. 1,0 1,1 TELEC, I. – TŮMA, P. Autorský zákon: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 971 s. ISBN 978-80-7179-608-4
  2. WOLL, Thomas. Rukověť nakladatele: řemeslo, věda, umění. 1. vyd. Praha: Signeta, 2002. 296 s. ISBN 80-902608-4-5
  3. PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2005. 256 s. ISBN 80-7185-774-2
  4. 4,0 4,1 ŠEBELOVÁ, Marie. Autorské právo : zákon, komentáře, vzory a judikatura. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2006. 196 s. ISBN 80-251-1090-7.
  5. Zákon č. 121/2001 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon).
  6. Zákon č. 37/1995 Sb., o neperiodických publikacích