Výzkumné deníky

Charakteristika metody výzkumných deníků

Metoda výzkumných deníků je od ostatních metod odlišná pravidly vyžadujícími po účastnících vytvoření vlastní zprávy. Do deníků lidé zaznamenávají životní události od nepaměti. Deníky jsou autorovým záznamem myšlenek a událostí, mající za smysl poskytnout informaci o stále měnící se přítomnosti. Deníky jsou odlišné v časové struktuře, vrstveným textem a objekty, které jsou chronologicky uspořádané v jednom momentu, zrcadlující minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky. Výzkum deníků je souborem různorodých sesbíraných dat, může mít podobu konkrétní či abstraktní, nebo podobu posbíraných dat jako dotazník, rozhovor, pozorování.

Typy výzkumných deníků

Bylo objeveno několik klasifikací typů deníků. Klíčovým v definování výzkumu deníků je čas a způsob sbíraní potřebných informací. Je nutné rozlišit, zda-li bylo toto zaznamenávání vyžádané či nevyžádané. Proč byl deník napsán, zda-li to bylo vyžadováno pro výzkum je primárně důležité.

Vyžádané deníky jsou často považovány nezávisle na nevyžádaných denících s ohledem k výzkumným metodám, protože studium designu a obsahu je variabilní a je založeno na tom, zda-li byl deník vyžadován. Pokud byl deník vybrán pro výzkum, posluchačstvo - tedy výzkumník a potenciální posluchačstvo výzkumníkovi práce je využíváno pro deník. (Elliott, 1997; Toms & Duff, 2002).

V rámci sféry deníků na žádost se klasifikace zaměřuje na jeden či více klíčových aspektů deníku jako

• stupeň struktury
• autorovo vědomí o době zápisu
• harmonogram záznamu

Na základě harmonogramu jsou deníky klasifikovány na nestrukturované, polostrukturované, záznamy (protokoly)

• Nestrukturované mají otevřený konec a autor deníku dává malý nebo žádný návod k obsahu, tvaru či formě deníku.

• Polostrukturované jsou nejčastěji používané, jsou jakýmsi prostředníkem.

• Strukturované mají velmi specifické aspekty.

• Záznamy (protokoly) jsou deníky se seznamem, nebo tabulky, jako je formát a mohou být více či méně strukturované.

Wheeler a Reis (1991) založili svoji vlastní klasifikaci na formální charakteristice, považující deníkové zážitkyz pohledu osoby, která deník píše nebo účastníka. Podle nich mohou být deníky klasifikovány jako:

• Intervalová skupina - záznamy v pravidelných intervalech (denně, týdně, ...)

• Signální skupina - záznamy v deníku na základě vnějších signálů

• Událostní skupina - v podobě událostních deníčků jsou odpovědi vynuceny vnitřními či vnějšími událostmi, které předzakládají definici jako událost, která je viděna v epizodě

Výhody a nevýhody metody výzkumných deníků

• je zpravidla efektivní, když užívá ke studiu úkazy, které by jinak nemohly být přístupné výzkumníkům, protože jsou vnitřní, situačně nepřístupné, vzácné nebo výjimečné nebo protože fyzická přítomnost výzkumníka může signifikativně ovlivnit úkaz či zájem(Bolger et al.,2003; Elliot, 1997; Wheeler & Reis, 1991)
• je více než zachycení obyčejných událostí a pozorování, které mohou být opomenuty jinými metodami, protože je účastníci vidí jako bezvýznamné, neváží si jich, nebo na ně zapomenou (Elliot, 1997; Wheeler & Reis, 1991)
• výhoda pro výzkum založený na časové dynamice a časově založenému fenoménu (Bolger el al., 2003)
• jednou z největších předností této metody je informace o události, která je zasazena či uzavřena v čase příhody (Wheeler & Reis, 1991). Proto má tato metoda méně chyb ve srovnání s ostatními metodami, které zachycují události významné v době jejich vzniku. Protože výzkumník nepotřebuje být přítomný během sběru dat.
• studium deníků má výhodu k vytvoření relativně nenápadné formy sběru dat, za předpokladu minimální zátěže účastníka, na druhou stranu sběr dat může být velmi rušivý v termínech účastnických požadavků(Berg, 2004; Bolger et al., 2003; Symon, 2004)
• výhodou i nevýhodou je i to, že potencionální účastníci výzkumu jsou seznámeni s konceptem (Breakwell & Wood, 1995). Na jedné straně, může to být přínosem pro výzkum, protože účastníci budou pravděpodobně znát základní formu deníku a koncepcí zaznamenávání vyprávění opakující se v průběhu času. Současně mohou předsudky, o tom, co představuje deník, omezovat záznam odpovědí v závislosti na výzkumném protokolu, pokud se tento protokol podstatně liší od dříve existujícího deníku popsaného účastníky.

Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?

Metoda výzkumných deníků se zásadně využívá v kvalitativním výzkumu. Tvoří různorodý soubor technik a přístupů, které mohou být použity pro hloubkový výzkum. Tato metoda se využívá především místech, kde není možná fyzická přítomnost badatele, Pomoci deníkové metody je výzkumník schopen získat přístup do míst, kam by se jako osoba nedostal.Metodu je vhodné použít pro výzkum v soukromí zkoumaných osob, respondentů. Zejména se jedná o bydliště, nemocnice, léčebny, nápravná zařízení apod., také geograficky rozptýlená místa. Ale a to je asi to podstatné, pomocí deníků je možné více pochopit myšlení jednotlivců. Deníky mají výhodu v tom, že během výzkumu neovlivňujeme svojí přítomností zkoumaný subjekt. Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Jak takový výzkum probíhá?

Pomocí deníků můžeme zkoumat chování, myšlení, tzv. vnitřní svět zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, návyky. Proto bývá deníková metoda často využívána také v kombinaci s jinými metodami (např. dotazníky, pozorování nebo rozhovory). Velmi důležité je, aby badatel správně formuloval otázky na které chce znát odpověď. Otázky by měly být srozumitelné, nejlépe uzavřené, aby zapisovatel-respondent, nebyl zatěžován přemýšlením, jak vlastně na otázku odpovědět.

Před samotným započetím výzkumu je užitečné:

• pečlivý výběr účastníků a jejich motivace k výzkumu
• stanovit si způsob komunikace s účastníky výzkumu
• sběr částí deníků, buď v průběhu průzkumu, v předem domluvených intervalech, nebo při dokončení samotného zapisování do deníku
• stanovit si stupně struktury v deníku, správně formulovat otázky
• domluvit si s účastníky moment, tzv. spouštěč, kdy mají do deníku zapisovat
• určit si frekvenci,intervaly a délku výzkumu
• vhodně zvolit technologii, medium

Použitá literatura

WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 211-221 s. ISBN 15-915-8503-1.