Výzkumné deníky

Charakteristika metody výzkumných deníků

Metoda výzkumných deníků je od ostatních metod odlišná pravidly vyžadujícími po účastnících vytvoření vlastní zprávy. Do deníků lidé zaznamenávají životní události od nepaměti. Deníky jsou autorovým záznamem myšlenek a událostí, mající za smysl poskytnout informaci o stále měnící se přítomnosti. Deníky jsou odlišné v časové struktuře, vrstveným textem a objekty, které jsou chronologicky uspořádané v jednom momentu, zrcadlující minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky. Výzkum deníků je souborem různorodých sesbíraných dat, může mít podobu konkrétní či abstraktní, nebo podobu posbíraných dat jako dotazník, rozhovor, pozorování.

Typy výzkumných deníků

Bylo objeveno několik klasifikací typů deníků. Klíčovým v definování výzkumu deníků je čas a způsob sbíraní potřebných informací. Je nutné rozlišit, zda-li bylo toto zaznamenávání vyžádané či nevyžádané. Proč byl deník napsán, zda-li to bylo vyžadováno pro výzkum je primárně důležité.

Vyžádané deníky jsou často považovány nezávisle na nevyžádaných denících s ohledem k výzkumným metodám, protože studium designu a obsahu je variabilní a je založeno na tom, zda-li byl deník vyžadován. Pokud byl deník vybrán pro výzkum, posluchačstvo - tedy výzkumník a potenciální posluchačstvo výzkumníkovi práce je využíváno pro deník. (Elliott, 1997; Toms & Duff, 2002).

V rámci sféry deníků na žádost se klasifikace zaměřuje na jeden či více klíčových aspektů deníku jako

• stupeň struktury
• autorovo vědomí o době zápisu
• harmonogram záznamu

Na základě harmonogramu jsou deníky klasifikovány na nestrukturované, polostrukturované, záznamy (protokoly)

• Nestrukturované mají otevřený konec a autor deníku dává malý nebo žádný návod k obsahu, tvaru či formě deníku.

• Polostrukturované jsou nejčastěji používané, jsou jakýmsi prostředníkem.

• Strukturované mají velmi specifické aspekty.

• Záznamy (protokoly) jsou deníky se seznamem, nebo tabulky, jako je formát a mohou být více či méně strukturované.

Wheeler a Reis (1991) založili svoji vlastní klasifikaci na formální charakteristice, považující deníkové zážitkyz pohledu osoby, která deník píše nebo účastníka. Podle nich mohou být deníky klasifikovány jako:

• Intervalová skupina - záznamy v pravidelných intervalech (denně, týdně, ...)

• Signální skupina - záznamy v deníku na základě vnějších signálů

• Událostní skupina - v podobě událostních deníčků jsou odpovědi vynuceny vnitřními či vnějšími událostmi, které předzakládají definici jako událost, která je viděna v epizodě

Výhody a nevýhody metody výzkumných deníků

• je zpravidla efektivní, když užívá ke studiu úkazy, které by jinak nemohly být přístupné výzkumníkům, protože jsou vnitřní, situačně nepřístupné, vzácné nebo výjimečné nebo protože fyzická přítomnost výzkumníka může signifikativně ovlivnit úkaz či zájem(Bolger et al.,2003; Elliot, 1997; Wheeler & Reis, 1991)
• je více než zachycení obyčejných událostí a pozorování, které mohou být opomenuty jinými metodami, protože je účastníci vidí jako bezvýznamné, neváží si jich, nebo na ně zapomenou (Elliot, 1997; Wheeler & Reis, 1991)
• výhoda pro výzkum založený na časové dynamice a časově založenému fenoménu (Bolger el al., 2003)
• jednou z největších předností této metody je informace o události, která je zasazena či uzavřena v čase příhody (Wheeler & Reis, 1991). Proto má tato metoda méně chyb ve srovnání s ostatními metodami, které zachycují události významné v době jejich vzniku. Protože výzkumník nepotřebuje být přítomný během sběru dat.
• studium deníků má výhodu k vytvoření relativně nenápadné formy sběru dat, za předpokladu minimální zátěže účastníka, na druhou stranu sběr dat může být velmi rušivý v termínech účastnických požadavků(Berg, 2004; Bolger et al., 2003; Symon, 2004)
• výhodou i nevýhodou je i to, že potencionální účastníci výzkumu jsou seznámeni s konceptem (Breakwell & Wood, 1995). Na jedné straně, může to být přínosem pro výzkum, protože účastníci budou pravděpodobně znát základní formu deníku a koncepcí zaznamenávání vyprávění opakující se v průběhu času. Současně mohou předsudky, o tom, co představuje deník, omezovat záznam odpovědí v závislosti na výzkumném protokolu, pokud se tento protokol podstatně liší od dříve existujícího deníku popsaného účastníky.

Kdy je vhodné tento design/tuto metodu použít?

Metoda výzkumných deníků se zásadně využívá v kvalitativním výzkumu. Tvoří různorodý soubor technik a přístupů, které mohou být použity pro hloubkový výzkum. Tato metoda se využívá především místech, kde není možná fyzická přítomnost badatele, Pomoci deníkové metody je výzkumník schopen získat přístup do míst, kam by se jako osoba nedostal.Metodu je vhodné použít pro výzkum v soukromí zkoumaných osob, respondentů. Zejména se jedná o bydliště, nemocnice, léčebny, nápravná zařízení apod., také geograficky rozptýlená místa. Ale a to je asi to podstatné, pomocí deníků je možné více pochopit myšlení jednotlivců. Deníky mají výhodu v tom, že během výzkumu neovlivňujeme svojí přítomností zkoumaný subjekt. Proto je vhodné tuto metodu využít ve výzkumech, ve kterých chceme objektivní a nezkreslené výsledky.

Jak takový výzkum probíhá?

Pomocí deníků můžeme zkoumat chování, myšlení, tzv. vnitřní svět zkoumaného subjektu. Pomocí této metody nemůžeme zjistit, o čem subjekt přemýšlí, nebo jaké jsou jeho emoce, návyky. Proto bývá deníková metoda často využívána také v kombinaci s jinými metodami (např. dotazníky, pozorování nebo rozhovory). Velmi důležité je, aby badatel správně formuloval otázky na které chce znát odpověď. Otázky by měly být srozumitelné, nejlépe uzavřené, aby zapisovatel-respondent, nebyl zatěžován přemýšlením, jak vlastně na otázku odpovědět.

Před samotným započetím výzkumu je vhodné:

• pečlivě výbrat účastníky a jejich motivaci k výzkumu
• stanovit způsob komunikace s účastníky výzkumu
• stanovit sběr částí deníků, buď v průběhu průzkumu, v předem domluvených intervalech, nebo při dokončení samotného zapisování do deníku
• stanovit stupně struktury v deníku, správně formulovat otázky
• domluvit si s účastníky moment, tzv. spouštěč, kdy mají do deníku zapisovat
• určit frekvenci,intervaly a délku výzkumu
• zodpovědně zvolit technologii, medium

Technologie pro zachycení deníkových záznamů, On-line deníky nebo záznamy

Audio, vizuální, biometrické a mobilní nahrávání a komunikační technologie mohou výrazně rozšířit rozsah informací, které lze poměrně snadno shromažďovat v tzv. přirozených souvislostech. Analogové záznamy postupně nahrazují záznamy digitální pro svoji jednoduchost použití, automatizaci času a (v některých případech) umístění záznamu dat, kompatibilitu s počítačovými aplikacemi, a další funkcemi.

Rozvoj a šíření webových deníků je trend, který bylo těžké přehlédnout.

On-line deníky nebo záznamy

• mají řadu výhod, včetně automatizace sběru dat
• odchyt elektronického textu, obrázků a jiných objektů
• schopnost sledovat změny a současně přístup

Některé skupiny účastníků mohou být více spokojeny s elektronickými technologiemi záznamu deníků, než s klasickou papírovou formou. Další hlavní použití technologie ve studiu deníků je v řízení času zaznamenávání, jsou to různé nástroje a aplikace, sloužící účastníkům k připomenutí záznamu do deníku.

Příklady využití v ISK

Jak tráví pracovní čas ředitelé akademických knihoven?

Hemon a kolektiv v roce 2004 zkoumali pomocí metody výzkumných deníků, jak ředitelé akademických knihoven tráví pracovní dobu.

Zajímali se o tyto otázky:

• do jakých činností se zapojují
• které činnosti provádějí nejčastější,
• zda rozsah jejich činností zahrnuje řízení a vedení kolektivu
• jak jsou dříve vyhlášené činnosti v porovnání s atributy důležité.

Dvanáct ředitelů z vysokoškolských, univerzitních knihoven bylo přizváno k účasti na tomto výzkumu. Jedenáct z nich dokončilo deník po dvoutýdenním studijním období. Deníky byly považovány za prostředek, který poskytne badatelům možnost porovnání každodenní činnosti ředitelů akademických knihoven s předchozími, obecnější popisy jejich práce.

Deníková metoda se hodila k této studii ze dvou důvodů.

• kvůli pracovnímu vytížení Každý režisér pro období dvou týdnů (včetně jednoho víkendu) sběru údajů. Kromě toho, že přímé pozorování bylo rušivé.

• z důvodů rozličného geografického rozmístění účastníků

Tyto dva problémy byly překonány tím, že byli ředitelé požádání a vedení deníků. Forma z deníků byla testována se třemi řediteli knihoven. Ve své konečné podobě, shromažďovali údaje o dvou typech pracovních činností, rutinních .. a ne rutinních. Ředitelé byli požádáni k dokončení jednoho deníku pro každou činnost. Deníky byly polostrukturované, s otevřenými i uzavřenými otázkami, navrženými k dokumentování činnosti v pracovní době knihovny na základě otázek. Kdo? Co? Kdy? Kde? a jak? Dále byli účastníci požádáni, ke spojení mezi činnostmi když k nim došlo. Při nerutinních činnostech , byli ředitelé také požádán, aby ohodnotili, jak typická je daná činnost pro během "typického" pracovního týdne. Tyto deníkové zápisky byly provedeny na tištěných formulářích. Zaškrtávací pole, které bylo součástí formuláře minimalizovalo čas potřebný k sepsání deníku a vyvolala konkrétní informace, které účastníci chtěli zachytit. Navíc, byla respondentům dána příležitost k doplnění jejich reakce. Respondenti byli přesměrováni na záznam aktivit ve formě deníku, s ohledem na jejich čas po celý den, a tak to je volně definovaný interval-kontingent plán pro zaznamenávání.

Tento přístup nemusí dobře pracovat s respondenty, kteří pravděpodobně zapomenou, zaznamenat bylo prospěšné tady, protože se snížila zátěž na účastníky tím, že jim manévrovací prostor s ohledem na kdy byly zaznamenány údaje, a proto zdůraznil, že zprávy by měly být po celý den , alespoň relativně blízko k času činnost došlo.

Tím, že formuláře na aktivity, spíše než časových intervalech, se Výzkumníci se zaměřili účastníků na každé vykonávané činnosti a její kontext a vlastnosti.

Účastníci byli instruováni, aby zaznamenávali i rutinní, osobní aktivity (např., přestávky na kávu nebo jídlo) ... pokud tyto činnosti vztahující se k práci,

S důrazem na zahrnutí všech pracovních činností, včetně těch, které nastaly od pracovišti, tak mimo běžnou pracovní dobu, na druhou stranu, pomohl vytvořit obraz o tom, jak akademických knihoven ředitelé distribuovat pracovní činnosti v čase.

Účastníci nebyli výslovně poučeni o tom, jak zacházet se simultánními a překrývajícími se činnostmi (např. vedlejší činnosti procházení časopisu při provádění primární činnosti telefonování).

Tyto aktivity jsou důležité a souvisí s vedlejší výzkumnou otázkou týkající se multitaskingu, provádění několika úloh, činností současně. Účastníci se mohli hlášeny tyto činnosti, nemusí dojít k nim, že oni by měli dělat takové položky.

Tak tyto aktivity mohou být identifikovány pouze systematicky během follow-up interview. Rozhovory 3 byly použity k upřesňují a sondy detaily vynechána z písemné deníku, včetně postojů, přesvědčení, znalostí a důsledky akcí.

Zejména se vzorkem knihovních ředitelů, tento druh spolupráce posiluje studijní výsledky.

Hemon a kolektiv (2004) úspěšně adaptovali deníkovou metodu rozhovoru, aby se vešly jejich konkrétní výzkumné cíle a potřeby svých účastníků studie.

Používali polostrukturované deníky a dovolili účastníkům určitou časovou nezávaznost v zaznamenávání do deníku, čímž snížili zátěž na samotné účastníky.

Hemon a jeho kolegové (2004) úspěšně adaptoval deník-metoda rozhovoru, aby se vešly jejich konkrétní výzkumné cíle a potřeby svých účastníků studie.

Do deníků účastníci zapisovali po dobu dvou týdnů. Rozhovory byly vedeny k vyplnění v detailech knihovního života ředitelů práce.

Použitá literatura

WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, Conn.: Libraries Unlimited, 2009, 211-221 s. ISBN 15-915-8503-1.