Výzkum: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
(1.8 Použitá literatura)
m (143 revizí: IMPORT V: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/))
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 22. 2. 2012, 16:02

Klíčová slova:

sběr dat, výzkumný vzorek, výzkumná populace, hypotéza

Synonyma:

bádání, zkoumání, šetření, proces

Související pojmy:

nadřazené - teorie, zákony

podřazené - projekt, výzkumné téma, výzkumný problém

1.1 Definice pojmu

"Výzkum je proces vytváření nových poznatků. Představuje systematickou a pečlivě naplánovanou činnost s cílem odpovědět na výzkumné otázky a přispět tak k rozvoji daného oboru. Přírodní a sociální vědy při získávání poznatků kladou velkou váhu na empirická data." [3]

"Vědecký výzkum je systématické, kontrolované, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přirozenými jevy." [7, s. 18]

1.2 Schéma výzkumného procesu

Cílem výzkumu je stanovit, čeho chce výzkumník během šetření dosáhnout. Výzkum je založen na dedukci – rozebírání celku na součásti, zkoumání součástí, poté se znovu skládají do celku.

Obr. č. 1 - Schéma výzkumného procesu, jak jej definuje [1, s. 4


Teorie - počátečním bodem procesu je teoretická oblast. Teorie ve společenských vědách mohou být jak velmi všeobecné a abstraktní, tak i poměrně konkrétní.

Hypotéza - bývá dedukována z teorie a je podrobena procesu zkoumání.

Operacionalizace pojmů - aby byla zajištěna platnost hypotézy, je nezbytné zavést měřitelnost stanovených pojmů. Jedná se ve skutečnosti o převod pojmů do proměnných, které reprezentují rozlišné vlastnosti objektů. Dalším přístupem operacionalizace může být i analýza existujících statistických dat.

Výběr respondentů nebo subjektů výzkumu - pro výběr respondentů je důležité vytvořit tzv. reprezentativní vzorek, na základě kterého lze generalizovat.

Hromadné dotazování - je založeno na souběžném sběru dat o jednotlivých proměnných.

Experiment - v rámci experimentálního přístupu provádí výzkumník změny stavů a pozoruje efekt těchto změn na subjektech experimentu. Při provádění experimentu musí být také ustanovena tzv. kontrolní skupina subjektů, které se experiment přímo netýká a která je následně porovnána se skupinou subjektů experimentu.

Sběr dat - závisí na zvolené metodě. Při experimentu se obvykle jedná o výsledky pozorování, u hromadného dotazování jde obvykle o zpracované dotazníky či výsledky rozhovorů.

Analýza dat - může zkoumat data vztahující se k jedné proměnné, obvyklejší je však zkoumání vztahů mezi dvěma a více proměnnými.

Výsledky - na základě výsledků analýzy se dříve stanovená hypotéza buď příjme nebo zamítne.

1.3 Metodika výzkumu

Každý proces výzkumu se vyznačuje určitými zvláštnostmi, které vyplývají z jedinečnosti povah zkoumaných problémů. V průběhu každého výzkumu je možné rozlišit etapu přípravy výzkumu a realizace výzkumu.

Příprava výzkumu zahrnuje kroky, které vedou k vytvoření předpokladů pro zahájení vlastního výzkumného projektu. Patří zde definování problému, specifikace potřebných informací, identifikace zdrojů informací, stanovení sběru informací a vypracování projektu výzkumu. Realizace výzkumu představuje shromáždění informací, zpracování a analýzu informací a prezentaci výsledků.

1.4 Výzkumný vzorek

Celá skupina respondentů se zkoumá jen ojediněle. Většinou se její počet redukuje, přičemž závěry bývají aplikovatelné i na nezkoumané objekty. Využívá se buď základní nebo výběrový soubor. Základní soubor (výzkumná populace) představuje soubor všech osob, jevů, dokumentů, kterých se výzkumný problém týká. Jedná se o soubor jednotek, o kterém předpokládáme, že jsou pro ně naše závěry platné. Výběrový soubor (výzkumný vzorek) reprezentuje základní soubor. Jde o část prvků, která je vybraná ze základního souboru a která základní soubor zastupuje. Představuje skupinu jednotek, které skutečně pozorujeme. Měl by být charakteristický. Důležité je najít postup, aby získané výsledky na vzorku byly co nejvíce podobné těm, které bychom získali výzkumem celé populace. Proto by struktura vzorku měla co nejpřesněji imitovat složení populace (výběr kvótní).


Kvótní výběr – respektuje složení populace (pohlaví, věk, vzdělání). Imituje ve struktuře vzoru známé vlastnosti populace.

Náhodný (pravděpodobnostní) výběr – jedná se o výběr, kde má každý prvek populace stejnou pravděpodobnost, že bude vybrán do vzorku. Náhodný výběr tedy reprezentuje všechny známé i neznámé vlastnosti populace.

1.5 Výzkumné metody, techniky a jejich využití

Existuje mnoho různých pojetí vlastního pojmu metody a jejího případného odlišení se od techniky či procedury. Přitom se nejčastěji výzkumná metoda vymezuje v užším a širším pojetí.

"V širším pojetí je vědecká metoda chápána jako cesta nebo spjatost postupů, jimiž se buduje vědecký systém. V užším pojetí (konkrétnější podobě) je definována jako soustava kroků, úkonů, opírajících se o určitý pojmový aparát a pravidla, která umožňují jít v procesu poznání od už známého k ještě neznámému." [6, s. 17]

"Vědeckou metodu lze obecně charakterizovat jako záměrný postup (cestu), jehož pomocí se dosáhne určitého cíle, něco se pozná, vyřeší. Metoda tedy představuje obvykle celý komplex různorodých poznávacích postupů a praktických operací, které směřují k získávání vědeckých poznatků." [8, s. 21]

V širším pojetí autoři tedy chápou metodu jako určitý obecný poznávací postup, způsob zkoumání, do něhož zahrnují i ostatní logické prostředky (syntézu, abstrakci, zobecňování). V užším pojetí chápou metodu jako konkrétní speciální postup vědecké disciplíny, např. experiment, dotazník apod. Rovněž je velmi zajímavé, že autoři se také zmiňují o pojmu „technika“, ale nepoužívají jej dále, ale drží se pouze pojmu „metoda“ a to v různých úrovních odlišení.

"S trochu odlišným přístupem přichází sociolog V. Lamser, který říká, že metoda je výsledkem uspořádání základních logických procesů do určitého systému, který je zákonem vědecké práce. Rovněž zdůrazňuje, že tento systém vyslovuje stejné zásady pro všechny vědní obory." [5, s. 33]


Výzkumné metody lze dělit do tří kategorií:

Metody empirického výzkumu – jsou zaměřeny na sběr a analýzu výzkumných dat, patří zde např. metody explorativní, behaviorální, psychosémantické, experimentální apod.

Metody teoretické analýzy – analýza, syntéza, analogie, zobecňování, abstrakce apod.

Metody historicko-srovnávacího výzkumu - metoda genetická, srovnávací, historicko-srovnávací, historická

1.6 Kvantitativní a kvalitativní výzkum

Podstatou je výběr jasně definovaných proměnných, sledování jejich rozložení v populaci a měření vztahů mezi nimi. Tento výzkum je založen na dedukci. Výstupem je ověření (přijetí) určité hypotézy či teorie. Umožňuje zobecnění získaných výsledků a formulování obecně platných pravidel. Jeho provádění lze popsat pomocí různých schémat a modelů, které zaručují jeho opakovatelnost a verifikovatelnost. Výsledky jsou statisticky zpracovány a prezentovány tak, aby splňovaly požadavek reliability, validity a reprezentativnosti výběru a pokud možno byly také vyjádřeny kvantitativně. Kvantitativní výzkum je široce využíván jak v přírodních vědách, tak i společenských vědách, od fyziky a biologie k sociologii a žurnalismu. Hlavní metody kvantitativního výzkumu jsou experiment, dotazník, strukturované pozorování/rozhovor.


Základem je velmi široký sběr dat bez počátečního stanovení základní proměnné. Rovněž nejsou stanoveny hypotézy a výzkumný projekt není závislý na teorii, kterou již předtím někdo vyslovil. Usiluje o hluboké prozkoumání určitého široce definovaného jevu s cílem přinést o něm co nejvíce informací. Tento výzkum je založen na indukci. Výstupem je formulování nové hypotézy či teorie. Tento výzkum nelze jakkoliv zobecňovat, je platný pouze pro vzorek, na kterém byla data získána. Mezi hlavní metody kvalitativního výzkumu patří zúčastněné pozorování (skryté nebo otevřené), rozhovor (obvykle polostrukturovaný nebo nestrukturovaný), skupinový rozhovor a ohnisková skupina.

1.7 Použitá literatura

  1. BRYMAN, A., CRAMER, D. Quantitative data analysis with SPSS for Windows: A guide for social scientists. London: Routletge, 1997. 367 s. ISBN 0-203-49818-6.
  2. GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. 2., rozš. české vyd. Brno: Paido, 2010. 261 s. ISBN 978-80-7315-185-0
  3. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 80-7367-040-2.
  4. KERLINGER, Fred, N. Základy výzkumu chování: pedagogický a psychologický výzkum. 1. vyd. Praha: Academia, 1972. 705 s.
  5. LAMSER, Václav. Základy sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1966. 352 s.
  6. MARŠÁLOVÁ, Libuša. Metodologické základy psychologického výzkumu. 1. vyd., dotlač Bratislava: Psychodiagnostické didaktické testy. Bratislava, 1978. 229 s.
  7. PELIKÁN, Jiří. Základy empirického výzkumu pedagogických jevů. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 270 s. ISBN 80-7184-569-8
  8. SKALKOVÁ, Jarmila. Úvod do metodologie a metod pedagogického výzkumu. 2. dopl. vyd. Praha: SPN, 1995. 209 s.