Výukové metody: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Řádek 20: Řádek 20:
 
Úroveň výukových metod je ovlivněna následujícími faktory:
 
Úroveň výukových metod je ovlivněna následujícími faktory:
  
'''povaha učebních cílů'''  (jednotlivé stupně vzdělávání)
+
  '''povaha učebních cílů'''  (jednotlivé stupně vzdělávání)
  
'''obsah výuky ''' (různé předměty vyžadují odlišné přístupy)
+
  '''obsah výuky ''' (různé předměty vyžadují odlišné přístupy)
  
'''časové možnosti''' (časová vyučovací jednotka, frekvence výuky)   
+
  '''časové možnosti''' (časová vyučovací jednotka, frekvence výuky)   
  
'''velikost skupiny''' (počet žáků ve třídě)
+
  '''velikost skupiny''' (počet žáků ve třídě)
  
'''materiální podmínky''' (velikost a vybavenost učeben, pomůcky)
+
  '''materiální podmínky''' (velikost a vybavenost učeben, pomůcky)
 
    
 
    
 
Z toho plyne, že neexistuje žádná univerzální výuková metoda. Naopak učitel může využívat v rámci jednoho předmětu nebo i jedné vyučovcí hodiny celou řadu metod. [[#Literatura|[1]]]
 
Z toho plyne, že neexistuje žádná univerzální výuková metoda. Naopak učitel může využívat v rámci jednoho předmětu nebo i jedné vyučovcí hodiny celou řadu metod. [[#Literatura|[1]]]

Verze z 19. 10. 2010, 20:17

Autor: Věra Adámková

Klíčová slova: vzdělávání, výchova, škola, učení, studium, výuka

Synonyma: vyučovací metody, aktivizační metody ve výuce, didaktické techniky

Související pojmy: učební pomůcky, učitelé, žáci, studenti

nadřazené - kurikulum, didaktika, pedagogika

podřazené - učební plány, vzdělávací postupy


Charakteristiky

Metoda (z řeckého methodos - cesta za určitým cílem) představuje soubor cílevědomých postupů v různých oborech lidské činnosti. „Hlavním úkolem vyučovacích metod je cílevědomě usměrňovat učební proces žáka a zajišťovat k tomu všechny nezbytné podmínky, jako je výběr a organizace učiva, zpřístupnění pramene poznání, opatření pomůcek a pod.“[1., s.45]. V současnosti se klade velký důraz na aktivní zapojování žáků do vyučovacího procesu, což umožňuje lepší rozvoj jejich osobnosti. Pro pedagogy z toho ale vyplývá nutnost důkladnějších příprav na výuku. Vychází se z interakce učitel - žák - obsah; to znamená, že obsah přednášeného učiva by měl být v souladu s činností učitele i žáka tak, aby byly co nejvíc naplněny vzdělávací a výchovné cíle. Tento model bývá doplňován o didaktické prostředky, které zejména vlivem moderních médií aktivně vstupují do interakce s ostatními strukturními prvky výuky.[3., s.21]

Úroveň výukových metod je ovlivněna následujícími faktory:

  povaha učebních cílů  (jednotlivé stupně vzdělávání)
  obsah výuky  (různé předměty vyžadují odlišné přístupy)
  časové možnosti (časová vyučovací jednotka, frekvence výuky)  
  velikost skupiny (počet žáků ve třídě)
  materiální podmínky (velikost a vybavenost učeben, pomůcky)
  

Z toho plyne, že neexistuje žádná univerzální výuková metoda. Naopak učitel může využívat v rámci jednoho předmětu nebo i jedné vyučovcí hodiny celou řadu metod. [1]

Klasifikace výukových metod

I. Klasické výukové metody

Z didaktického hlediska se uplatňují:

1. Metody slovní- zahrnují přednášky, vysvětlování, diskuze, písemná cvičení a kompozice, práce s učebnicí

2. Metody názorně demonstrační- vychází z pozorování předmětů (názorných pomůcek), jevů, statických obrazů i dynamických projekcí

3. Metody praktické- obsahují praktické a pohybové dovednosti, pokusy, pracovní úkony (v dílnách, na pozemku) a grafické a výtvarné práce [1]

Další klasifikace vycházejí z psychologických, logických a procesuálních aspektů a jejich základ tvoří míra zapojení žáků do vzdělávacího procesu, využívání myšlenkových operací a stanovení fází vyučovacího procesu.


II. Aktivizující výukové metody

Vycházejí z aktivního zapojení žáka do vzdělávacího procesu. Je kladen důraz na myšlení a logické řešení problémů. Dochází k opuštění klasické konzervativní výuky, kdy pedagog byl autoritou a žák pasivním posluchačem. Aktivizující výukové metody zahrnují různorodé modifikace - metody diskuzní, heuristické, situační, inscenační a didaktické hry.[3]


III. Komplexní výukové metody

Bývají také označovány jako organizační formy výuky. Od tradičních metod se liší tím, „že se jedná o složité metodické celky, které předpokládají různou, ale vždy ucelenou kombinaci a propojení několika základních prvků didaktického systému, jako jsou metody, organizační formy výuky, didaktické prostředky a životní situace, jejichž účinnost potvrdila praxe.“ [4, s.38] Do této skupiny metod zahrnujeme individuální, skupinovou a partnerskou výuku, metodu kritického myšlení, otevřeného učení a projektové výuky. Dále je zde řazena např.i televizní výuka, která v posledních letech ustupuje výuce podporované výpočetní technikou (např. e-learning). Zvláštní skupinou výukových forem jsou metody vycházející z psychologie (sugestopedie, hypnopedie).

Výukové prostředky

Výukové prostředky jsou nezbytnou částí vzdělávacího procesu a vychází se z nich i při stanovování výukových metod. Slouží jako podpůrný prostředek k dosažení stanovených výukových cílů [2, s. 7] Řadíme zde učební a metodické pomůcky, školní potřeby, zařízení a výukové prostory a technické přístroje.

Výukové prostředky dělíme do dvou základních skupin; v té první jsou zahrnuty pomůcky k přímé prezentaci, jako jsou učebnice, modely, obrazy a mapy. Do druhé skupiny řadíme didaktickou techniku, která umožňuje zprostředkování prezentací na různých nosičích (CD, DVD, apod.) Přenos informací touto cestou je ve formě auditivní, vizuální nebo audiovizuální.


Použitá literatura

  1. HLADÍLEK, Miroslav. Úvod do didaktiky. 1. Praha : Vysoká škola J. A. Komenského, 2004. 88 s. ISBN 80-86723-07-0.
  2. HLAVATÝ, Josef. Didaktická technika pro učitele. 1. Praha : Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, 2002. 119 s. ISBN 80-7080-479-3.
  3. MAŇÁK, Josef; ŠVEC, Vlastimil. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5.
  4. PECINA, Pavel. Tvořivost ve vzdělávání žáků. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2008. 99 s. ISBN 978-80-210-4551-4.