Výdaje na vzdělávání v ČR vs. svět

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
Struktura veřejných výdajů na vzdělávání podle regionu (UNESCO 2011)

Autor: Josef Kos

Klíčová slova: výdaje, vzdělávání, Česká republika, svět, srovnání

Synonyma: podpora vzdělanosti, úroveň vzdělanosti

Související pojmy:

nadřazené - společnost, rozvoj, vzdělanost

podřazené - rozpočet, HDP, konkurenceschopnost

Výdaje na vzdělávání a (ne)jednotná metodika výpočtů

Pro sledování výdajů jednoho konkrétního státu na vzdělávání - a tedy např. jejich vývoje v čase - může být užitečným vodítkem jeho rozpočet (u nás "Zákon o rozpočtu"), respektive rozpočet příslušného ministerstva (u nás tzv. "Rozpočtová kapitola", jmenovitě č. 333 MŠMT). V mezinárodním srovnání však tato položka může zcela pozbýt vypovídací hodnotu už z důvodu individuální vládní struktury (např. v ČR tak již podle názvu spadají pod společný resort vedle školství i oblasti mládeže a tělovýchovy); podobně zásadním strukturálním faktorem mohou být také rozdílné míry rozpočtové centralizace či naopak autonomie samosprávných celků. Za tímto cílem jsou pro podobná srovnávání vyvíjeny účelové metodiky, které tyto formální odlišnosti zohledňují a výrazně tak snižují původní odchylky. Je zde proto také namístě rozlišovat mezi dvěma zaměňovanými spojeními a hovořit tudíž o předmětu mezinárodních srovnání nikoli jako o výdajích "státních" (vládních), nýbrž přesněji a výstižněji jako o "veřejných" (což se mnohem lépe kryje s konceptem veřejných rozpočtů/zdrojů, na který se takové srovnání bude ve výsledku odkazovat mnohem spíše).

Mimo zahrnutí výdajů samosprávy (u nás komunální či krajské) musí použitelná statistika ošetřovat také nepřímé prostředky, které v souvislosti se vzděláváním snížily příjem nebo zvýšily výdaje rozpočtu. Jedná li se o statistiku tzv. celkových nákladů, jsou započítávány i finance pocházející od soukromých/nestátních subjektů. Příkladem mohou být (ve shodném pořadí):

  • slevy na daních, bezúročné půjčky
  • dávky a dotace
  • školné či poplatky za studium, sponzoring (souhrnně příjmy na straně vzdělávací instituce)

V posledním zmíněném případě je, technicky vzato, část skutečných nákladů potřebných na vzdělání přenesena na studenta či společnost - jinak řečeno, z nižších "prostých" veřejných výdajů (statu, regionu, obce) tedy není možno zcela spolehlivě usuzovat na nízkou konečnou kvalitu reálně získávaného vzdělání, a naopak, z "celkových" není jasně zřejmý podíl státu na projevované péči o vzdělanost. Je tedy nutno zdůraznit, že každá z metod je vhodná pro jiný druh požadovaného výstupu, v závislosti na kterém musejí být i výsledky odlišně interpretovány.

Jak je z uvedeného zřejmé, provádění spolehlivého výzkumu v žádném případě nespočívá v triviálním seřazení volně dostupných, explicitních dat. Možnosti ke sběru takto složitých a roztříštěných primárních dat se pak omezují na mezinárodní organizace, které si mohou potřebné údaje vyžádat od členských zemí prostřednictvím k tomu určeného dotazníku. Pro ČR jsou tak důvěryhodnými zdroji širších srovnání především UNESCO, OECD nebo Eurostat.

Vývoj státních výdajů na vzdělávání v ČR

Za loňský rok (2011) uvádí ČSÚ odhad HDP ve výši přibližně 3,8 bilionu Kč.[1] Rozpočet ministerstva školství za tentýž rok[2] činil zhruba 127 miliard (na straně výdajů, včetně peněz rozdělovaných z fondů EU. Nepočítá s příjmy - asi 6 miliard). Přímo v dokumentu je (každoročně) jako jeden z hlavních ukazatelů udáván podíl těchto výdajů na HDP, podle jehož výše za odpovídající období tento parametr skutečně odpovídá prostému podělení zmiňovaných údajů - tedy 3,33 % HDP. Tato hodnota je během posledních let udržována na poměrně stabilní úrovni, ani jako taková však mimo ČR fakticky nemá vypovídací hodnotu, s mezinárodními srovnáními není v žádném případě kompatibilní (viz výše).

České výdaje na vzdělávání v kontextu EU

Podíl veřejných výdajů na vzdělávání v procentech HDP států EU (Eurostat 2008)

Podle Eurostatu tvoří veřejné výdaje na vzdělávání v evropské sedmadvacítce průměrně 5,1% HDP - pro zajímavost, celkové veřejné výdaje (státní i soukromé) tvořily 5.8 % HDP (obojí na základě dat z roku 2008) - což znamená, že přibližně osmina nákladů na vzdělávání je (v EU27) hrazena občany jinak než skrze daně. V základním ukazateli obsadily přední místa Dánsko (7.8 %), Kypr (7.4 %), Švédsko (6.7 %), Belgie (6.5 %), Finsko (6.1 %) či Malta (6.0 %). Česká republika se umístila 24. - jinak řečeno 4. od konce - se 4,08 %, tedy jasně pod průměrem, přičemž vzájemný poměr státních a soukromých nákladů je téměř shodný se strukturou "7:1", obvyklou v EU - soukromé výdaje tak tvoří 0,57 procentního bodu ze 4,65 % HDP celkových nákladů.[3] Srovnejte s rozpočtem MŠMT.

Světové srovnání

World Factbook americké Central Intelligence Agency (CIA) udává pro rok 2007 veřejné výdaje ČR na vzdělávání jako 4,2 % HDP, což nás mezi 163 sledovanými zeměmi staví až na 96. příčku - lépe hodnoceno je např. 22 afrických zemí, konče Sierra Leone (92.).[4]

Podle metodiky UNESCO dosahují české celkové výdaje na vzdělávání 4,5 % HDP (2009), z toho na školství (srovnejte s tabulkou v záhlaví):

  • 0,5 % mateřské
  • 0,6 % základní
  • 2,1 % střední
  • 1,2 % vysoké

Účast státu na celkových výdajích (4,5 %) je vyčíslena na 3,9 procentního bodu, vnitřní struktura se výrazně neliší od té popsané u celkových výdajů. UNESCO nesleduje pořadí zemí, názorné srovnání lze nicméně ilustrovat na několika namátkově zvolených příkladech (celkové výdaje):[5]

  • Korea (7,6 %)
  • USA (7,3 %)
  • Izrael (7,3 %)
  • Francie (6,0 %)
  • Brazílie (4,9%)
  • Japonsko (4,9 %)
  • Německo (4,7 %)
  • Česká republika (4,5 %)
  • Slovensko (4,0 %)

Nejvyšší poměr vykazuje s 13,8 % HDP Kuba (podle CIA druhá, podobně s 13.6 %), s jediným dalším dvouciferným výsledkem následuje ještě Burundi (12,0 %). Je nutno podotknout, že podobně zřejmé excesy (ještě výraznější v přepočtech HDP na hlavu) jsou téměř pravidlem - spíše než výjimkou - paradoxně právě v nejchudších zemích, které jsou odkázány na humanitární pomoc, která dostává nezřídka formu podpory vzdělávání, přičemž logicky není součástí jejich jinak zanedbatelného domácího produktu, tj. výdaje na vzdělávání by teoreticky mohly i překročit 100 %, jelikož na místní HDP nejsou vázány). Tyto případy celý výstup silně deformují, nemluvě o tom, že např. u totalitních režimů není nijak vyloučena možnost údaje dále úmyslně zkreslovat - pro seriózní zkoumání je tak třeba brát je kriticky a s maximální rezervou.

Poznámky

  1. HDP, národní účty. ČSU. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/hdp_narodni_ucty
  2. Rozpočet kapitoly 333 MŠMT na rok 2011 a rozdělení závazných ukazatelů mezi jednotlivé školské úseky. MŠMT. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy [online]. 2011 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: http://hosting0-205.qcm.cz/file/15648_1_1/download/
  3. Educational expenditure statistics. EUROSTAT. Statistics Explained [online]. 2011 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Educational_expenditure_statistics
  4. THE CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. 2012 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html
  5. Global Education Digest 2011: Comparing Education Statistics Across the World. UNESCO. UNESCO Institute for Statistics [online]. 2011 [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://www.uis.unesco.org/Library/Documents/global_education_digest_2011_en.pdf

Použité zdroje

  1. THE CENTRAL INTELLIGENCE AGENCY. The World Factbook [online]. 2012 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html
  2. HDP, národní účty. ČSU. Český statistický úřad [online]. 2012 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/hdp_narodni_ucty
  3. Rozpočet kapitoly 333 MŠMT na rok 2011 a rozdělení závazných ukazatelů mezi jednotlivé školské úseky. MŠMT. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy [online]. 2011 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: http://hosting0-205.qcm.cz/file/15648_1_1/download/
  4. Educational expenditure statistics. EUROSTAT. Statistics Explained [online]. 2011 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Educational_expenditure_statistics
  5. Education Indicators Technical guidelines. UNESCO. UNESCO Institute for Statistics [online]. 2009 [cit. 2012-06-14]. Dostupné z: http://www.uis.unesco.org/Library/Documents/eiguide09-en.pdf
  6. Teachers' salaries. OECD. OECD iLibrary [online]. 2012 [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://www.oecd-ilibrary.org/education/teachers-salaries_teachsal-table-en
  7. Global Education Digest 2011: Comparing Education Statistics Across the World. UNESCO. UNESCO Institute for Statistics [online]. 2011 [cit. 2012-06-15]. Dostupné z: http://www.uis.unesco.org/Library/Documents/global_education_digest_2011_en.pdf