Umělá inteligence

Z WikiKnihovna
Verze z 23. 11. 2017, 13:20, kterou vytvořil Mikki (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Martin Man

Klíčová slova: výpočetní technika, robot, počítač

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - Turingův test, mechanika
podřazené - ---

Umělá inteligence

Umělá inteligence je označení pro vědní obor zabývající se tvorbou strojů, systémů či softwarů, které mají schopnost řešit problémy či reagovat na podněty stejně nebo podobně, jako lidská mysl. Tento termín je používán i jako pojmenování pro samotné přístroje. V současné době je spojován převážně s výpočetní technikou, ale již od antiky se můžeme setkat s mýty a příběhy o různých strojích, připomínající z našeho pohledu roboty (např. měděný obr Talos, mechanická hlava schopna vést s lidmi konverzaci údajně uložená ve Vatikánu v 10. stol. n. l., či asi nejznámější pražský Golem) a Řecký bůh/kovář Hefaistos prý dokázal ukout stroje, podobné robotům které mu usnadňovaly práci. To dokazuje, že lidé jsou již od pradávna přitahováni myšlenkou na zkonstruování stroje, jenž by se v myšlení vyrovnal či přiblížil člověku.

Historie

S prvními stroji schopnými provádět těžší matematické operace, u nichž víme jistě že (na rozdíl od těch popsaných v legendách a mýtech) skutečně existovali, se setkáváme již v 17. století. Většinou šlo o primitivní sčítací stroje, či později s prvními roboty, kteří byli schopni údajně provádět i různé pohybové úkony. Nejzajímavější mechanický div sestrojený ve století 18., jsou malé kapesní hodinky nazvané jako tzv. „Kulibinovo vejce.“ Tato stříbrná napodobenina vejce, obsahující ve svém nitru systém ozubených koleček, dokáže po natáhnutí mechanismu přehrát pomocí miniaturních postaviček uvnitř divadelní scénku „Vzkříšení“ inspirovanou biblí a to i s hudebním doprovodem. Tento přístroj byl zkonstruován ruským vynálezcem Ivanem Kulibinem jako dar pro císařovnu Kateřinu II. S pojmem umělá inteligence jako takovým přišel poprvé americký vědec a informatik John McCarthy v roce 1955. Ještě před ním, v roce 1950, popsal britský logik a matematik Alan Turing test (pojmenovaný pak po něm jako „Turingův test“), podle něhož můžeme otestovat, vykazuje-li určitý přístroj skutečně známky inteligence podobné té lidské. V podstatě jde o princip založený na jednoduchém vzorci: pokud není člověk, komunikující s přístrojem, schopen poznat, zda-li je jeho konverzační partner stroj či lidská bytost, můžeme tento přístroj označit jako umělou inteligenci. Alan Turing je také považován za jednoho z „otců“ moderního počítače. Mezi další osoby, jež se významnou mírou podíleli na vývoji umělé inteligence v druhé polovině 20. století, patří například spoluzakladatel laboratoře v Massachusetském institutu zabývajícího se UI Marvin Minsky, architekt stavby digitálního počítače, která je používána dodnes, John von Neumann, či stvořitel jedněch z prvních programů ovládajících umělou inteliegenci Allen Newell. Slovo „robot,“ které je často skloňované s termínem umělá inteligence, vymyslel český spisovatel Josef Čapek a jeho bratr Karel Čapek jej použil ve své knize R. U. R. jako označení pro mechanického humanoida.

Umělá inteligence a umění

Stejně jako konstruování těchto strojů, přitahuje člověka toto téma i v kulturním odvětví. Krom již zmiňovaného Karla Čapka, zabýval se umělou inteligencí americký spisovatel sci-fi literatury ruského původu Isaac Asimov. V jeho povídkové sbírce „Já, robot“ (podle níž byli později natočeny i filmy) jmenoval hlavní tři zásady robotiky: robot nesmí ublížit člověku, musí jej poslouchat a musí chránit sebe před zničením, není-li to v rozporu s předchozími pravidly. Co se týče filmů, sluší se určitě jmenovat kromě jmenovaného „Já, robot,“ zmínit také trilogii Matrix režisérů Andyho a Lerryho Wachovských, popisující svět jak jej vnímáme my, jen jako iluzi, kterou nám zprostředkovává umělá inteligence ovládaná roboty, kteří si lidstvo téměř celé podmanili. Film „Terminátor“ Jamese Camerona, vychází také z myšlenky světa, který je ohrožen nadvládou strojů; oblíbenost tématu stroje srovnatelného po vizuální i inteligenční stránce s člověkem dokazuje i film Stevena Spielberga nazvaného prostě „A. I.“ (z angl. Artificial Inteligence, čili umělá inteligence).

Závěr

Téma umělé inteligence je stále pro lidstvo atraktivní, dokazuje to pokrok v tomto vědním oboru, i knihy a filmy tomuto tématu věnované. Můžeme jen doufat, že naše civilizace pak neskončí stejně apokalypticky jako v oněch dílech.

Použitá literatura

  • ZELINKA Ivan: Umělá inteligence - hrozba nebo naděje? 1. vyd., Praha: BEN, 2003. 142 s. ISBN 80-7300-068-7
  • Zelinka Ivan: Umělá inteligence v problémech globální optimalizace. 1. vyd., Praha: BEN, 2002. 189 s. ISBN 80-7300-069-5
  • LEAVITT David: Muž, který věděl příliš mnoho - Alan Turing a první počítač. 1. vyd., Dokořán, 2007. 272 s. ISBN 978-80-7203-900