Uživatel:JanaLanova

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Informační vzdělávání to-do

Historie e-learningu, AICC, Reading&Writing for Critical Thinking, Historie chápání pojmu informační gramotnost, Evropské instituce podporující problematiku informační gramotnosti, Association of College and Research Libraries - aktivity na podporu informačního vzdělávání, Big6, Big3, Odborná periodika se zaměřením na informační vzdělávání, Odborné akce se zaměřením na informační gramotnost, Výzkumy informační gramotnosti – přehled

Blended learning

Blended learning je specifická forma či proces vzdělávání, která kombinuje prezenční formu výuky s elektronickými a webovými aplikacemi (zejména s e-learningem) s cílem potlačit jejich nevýhody a dosáhnout synergie výhod plynoucích z obou přístupů.[1]. Poskytuje efektivní příležitosti k učení, který vyhovují vzdělávacím potřebám a stylům učení jednotlivců. Anglický termín se nepřekládá, českými ekvivalenty by mohly být kombinovaná výuka či smíšené učení.[2] Označuje se rovněž jako b-learning.[1]

Definice

Podobně jako v případě e-learningu najdeme problém v definování samotného pojmu. Existuje velké množství autorských přístupů, vymezení ovlivňuje rychlý vývoj informačních a komunikačních technologií. Definice proto bývají nejednoznačné a mnohotvárné. Převažuje pojetí, kde dominantní roli hraje spojení ICT a tradiční výuky. Vyskytují se rovněž koncepce, kde technologie nepřevažují a důraz je kladen na kombinaci pedagogických přístupů (konstruktivismus, behaviorismus, kognitivismus), případně na propojování teorie s praxí.[1]

Blended learning vychází z filozofie, která je založená na tom, že učení je nepřetržitý, vyvíjející se komplexní fenomén.[3] Koncept předpokládá, že si člověk rád vybírá a kombinuje různá média, metody a způsoby získávání znalostí a dovedností.[4] Proces učení se posouvá od učitele k učícímu se a jeho motivaci. Blended learning se soustředí se na zvyšování motivace, osobní zainteresovanost, samořízení získávání vědomostí a schopností a spoluzodpovědnost učícího se za výsledky výuky. Učící se získává v tomto procesu hlavní roli, může tak svým přístupem výsledky učení ovlivnit jak pozitivně, tak negativně.[3]

Poskytuje flexibilitu, což umožňuje vytvořit takový edukační program, který nejlépe vyhovuje cílové skupině. Vytvoření funkční kombinace není jednoduché, je třeba vzít v potaz mnoho faktorů: cíl výuky, samotný učící se (jeho počáteční vědomosti, preferovaný styl učení, motivace atd.), obsah, finanční náročnost a dostupnou infrastrukturu.[3]

Podle Badrula Khana blended learning poskytuje tyto možnosti (Tohoto rozvržení se drží i Singh a Reed, kteří jej nazývají 5 dimenzí blended learningu.[3]):

  • kombinace učení online a offline
  • kombinace učení se vlastními kroky a společného učení
  • kombinace strukturovaného a nestrukturovaného učení
  • kombinace všeobecného obsahu a obsahu vytvořeného podle potřeb učícího se
  • kombinace učení se, praxe a podpůrných činnosti.[5]

Základní principy

Základní principy blended learningu tvoří tzv. Khanova oktagonální struktura.

V centru se nachází blended learning, okraje osmiúhelníku tvoří základní principy:

  • pedagogický - kombinace obsahu, potřeb a cílů vyučování, od nichž se odvíjí vyučovací metody tak, aby se dosáhlo co nejvyšší efektivity.
  • technologický - výběr prostředků a nástrojů, které by co nejlépe sloužily danému cíli. Technické vybavení i management.
  • design rozhraní - faktory, které určují uživatelské rozhraní každého jednotlivého použitého prvku.
  • hodnocení - nehodnotí se jen výkon jednotlivých učících se, ale i efektivita celého programu
  • managementu - týká se registrace, notifikací, rozvrhu, infrastruktury, logistiky. Řídí všechny jednotlivé části a jejich kombinování.
  • zdroje informací - řízení tvorby různých typů zdrojů (offline, online), jejich organizace a zpřístupnění. Za zdroje jsou považováni i učitelé (či tutoři).
  • etický - rovné šance (např. přístup k materiálů se zdravotním postižením).
  • institucionální - organizační, administrativní a akademické záležitosti, ale i podporované služby.[3]

První generace blended learningu

Podle Shepherda je mezi veřejností nejvíce rozšířená definice, kde blended learning tvoří kombinace e-learningového samostudia a prezenčního vzdělávání ve třídách. Na počátky blended learningu můžete tedy pohlížet jako na další vývojový stupeň e-learningu.[6]

Dnešní pojetí

Současné pojetí ovlivnily dvě události. První bylo splasknutí tzv. dotcom bubliny roku 2001, kdy došlo k mírné averzi vůči všemu poskytovanému přes internet. Druhou událostí byl vznik a rozvoj Webu 2.0 a jeho technologií (blogy, wiki, videa, podcasting, sociální sítě atd.). Toto pozitivně ovlivnilo vytvářející se blended learning, neboť technologie webu 2.0 přispěly k větší míře interaktivity, zlepšení komunikace se studujícími i mezi nimi navzájem. Napomohly rovněž neformálnímu, kontinuálními a komunitnímu vzdělávání.[1]

Současný blended learning podle Shepherda tvoří řešení, které kombinuje vzdělávací a rozvojové metody v rámci různých sociálních vzdělávacích kontextů (samostudium, individuální vzdělávání, skupinové vzdělávání) se záměrem zvýšit efektivitu vzdělávání. Může také kombinovat vzdělávací média, pomocí nichž je vzdělávací řešení zprostředkováváno (face to face, online, offline apod.), za účelem optimalizování hospodárnosti daného vzdělávacího řešení. Výběr kontextů, médií a jejich kombinování pro dané řešení je vždy tvořen v návaznosti na dílčí vzdělávací potřeba a charakteristiky účastníků, spolu se zohledněním jejich praktických omezení a možností využití.[7]

Podle Thorneové je současný blended learning elegantním řešením připravovaným na míru vzdělávacím a rozvojovým potřebám jedinců. Integruje inovativní a technologické výhody poskytované elektronickým vzděláváním spolu s možnostmi interakce a zapojení, které lze nalézt v tom nejlepším z tradičního vzdělávání.[8]



Modely

Kombinují se využití ICT a tradičních kurzů (workshopů, seminářů). Prezenční metody jsou různé, kombinace se synchronní či asynchronní výukou, online či offline probíhající elektronickou a mobilní výukou (e-learning, m-learning).[2]

Skill/Attitude/Competency - driven modely

Synchronní a asynchronní modely

Alternativní a komplementární modely

Program Flow a Core and Spoke modely

Anchor blend, bookend blend, field blend modely[1]

Zavedení a využití

Využívá se například v podnikovém vzdělávání, avšak také i ve formálním vzdělávacím systému.[2] Pro zavedení blended learningu by se organizace měla rozhodnout, jestliže bude výhodnější než alternativy (e-learning, tradiční prezenční výuka). Blended learningový kurz by měl spotřebovávat méně zdrojů (lidských, peněžních či časových) nebo by jeho efektivita měla být vyšší než u dalších možností. Zda zavést či nezavést blended learning by podle Bersina měly rozhodovat tato kritéria:

  • účel (distribuce informací široké škále studujících, rychlý přenos kritických informací, rozvíjení nových znalostí a dovedností a jejich certifikace
  • kulturní cíle (např. podpora firemní kultrury - změny hodnot, postojů a chování zaměstnanců, budování vztahů mezi nimi)
  • cílová skupina (počet studentů, jejich znalosti, vztah k ICT, motivace a časové možnosti)
  • lidské zdroje (odborníci, kteří budou vytvářet blended learnigový kurz, spravovat jej a realizovat)
  • rozpočet (náklady na vytvoření, realizaci, údržbu a podporu)
  • čas (k vytvoření kurzu, zda bude jednorázový, opakovaný či dlouhodobý, časová náročnost pro studujícího - bude se učit v rámci pracovní doby nebo ve svém osobním volnu)
  • vzdělávací obsah (úroveň odbornosti, míra interaktivity, aktuálnost obsahu)
  • technologie (hardware, software, síťová infrastruktura)[9]

Vzdělávací metody

  • instruktorem vedené vzdělávání
  • webinář
  • video konference
  • kolaborativní systémy
  • simulace
  • výukový software (web, CD)
  • rapid e-learning
  • online/offline video
  • pracovní sešity
  • knihy[10]


Hodnocení

Pět základních kritérií, podle kterých se dá blended learningový kurz hodnotit ex-post:

  • názor uživatelů
  • získané vědomosti
  • použití získaných znalostí v praxi
  • splnění vzdělávacích cílů
  • porovnání výsledků a vynaložených zdrojů

Kurz se dá však kontinuálně hodnotit již od samotného zavedení po celou dobu jeho trvání. Můžeme jej hodnotit podle počtu studujících, jejich aktivity, úspěšnosti dokončení a míru pokroku, spokojenost učících se, jejich výsledky a reálný dopad na pracovní výkon.[11]

Směřování

Blended learning pravděpodobně se bude dále šířit a rozvíjet obzvlášť vzhledem ke své tvárnosti a možnosti řešit individuální vzdělávací potřeby. Rozvoj budou ovlivňovat tyto tři oblasti: vývoj technologií ("chytrá" zařízení), demografické změny (nástup generace digital-born, větší fluktuace pracovní síly a nároky na udržení zaměstnanců) a proměna na pracovištích (posun od systému vzdělávání just-in-case k flexibilnějšímu just-in-time).[12] Podle Jaye Crosse pokud nedojde k implementaci blended learningu do neformálního vzdělávání, tak nemá co nabídnout.

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 DUCHEK, Pavel. Blended learning ve vzdělávání manažerů [online]. 2009 [cit. 2013-05-14]. Diplomová práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, . Vedoucí práce Miloslava Hiršová. Dostupné z: http://theses.cz/id/2wc358/.
  2. 2,0 2,1 2,2 PRŮCHA, Jan a Jaroslav VETEŠKA. Andragogický slovník. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 294 s. ISBN 9788024739601. Heslo Blended learning, S. 47.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 VESELÁ, Katarína. Kombinované vzdělávanie - cesta alebo ciel?. In Média a vzdělávání 2008. Praha: Vysoká škola hotelová, 2008. ISBN 978-80-86578-85-9. s. 60-63.
  4. CARMAN, J.: Blended learning design – Five key ingredients [online], článek na webu firmy Agilant Learning, 2005. [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://www.agilantlearning.com/pdf/Blended%20Learning%20Design.pdf, S. 2.
  5. KHAN, Badrul. E-learning. Nitra : Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2006. 149 s. ISBN 8080696772.
  6. SHEPHERD, Clive. The blended learning cookbook. 2. vyd. Londýn: Saffron Interactive, 2008. ISBN 9780954590475. S. 11
  7. SHEPHERD, Clive. The blended learning cookbook. 2. vyd. Londýn: Saffron Interactive, 2008. ISBN 9780954590475. S. 18
  8. THORNE, K.: Blended learning – How to integrate online and traditional Learnig. Londýn: Kogan Page Ltd., 2003. ISBN 0-7494-3901-7. S. 2.
  9. BERSIN, J.: The blended learning book: best practices, proven methodologies, and lessons learned. San Francisco: Pfeiffer, 2004. ISBN 0-7879-7296-7. S. 97-117.
  10. BERSIN, J.: The blended learning book: best practices, proven methodologies, and lessons learned. San Francisco: Pfeiffer, 2004. ISBN 0-7879-7296-7. S. 296-298.
  11. ROSSETT, A. – FRAZEE, R.: Blended learning opportunities [online], výzkumná zpráva pro American Management Association (AMA), 2006. [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://www.amanet.org/training/articles/Blended-Learning-Opporunities-45.aspx. S. 20-21.
  12. SUMMERFIELD, B. – WICKMAN, L.: The future of learning [online]. Chief Learning Officer, 26. listopadu 2008. [cit. 2013-05-15]. Dostupné z: http://clomedia.com/articles/view/the_future_of_learning/print:1.