Typografie

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor Lucie Górecká

Klíčová slova – typografie, písmo

Synonyma---

Související pojmy

nadřazené---
podřazené - písmo


Definice

Typografie je obor, který se zabývá písmem a samotný název je složenina ze dvou latinských slov: typus (znak) a grafó (píši). Účelem typografie je umožnit jednodušší čtení a vnímání textu. Texty webových stránek (a dalších dokumentů) dodržující typografická pravidla, působí více profesionálně a zanechávají ve čtenáři příznivý dojem. [1]

Typograf je ten, kdo navrhuje a vyrábí písma – tedy výtvarník. Typograf je také ten, kdo s písmem pracuje a navrhuje vzhled stránek – grafický úpravce, designer. A v neposlední řadě je typografem také ten, kdo podle návrhu stránky dává dohromady.[2]

Dějiny typografie

Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají, když Johannes Gutenberg v 1444 vynalezl knihtisk. V tomto období nadcházejícího novověku došlo ke vzniku dvou základních forem latinského písma, a to písma humanistického a novogotického. Novogotické písmo bylo odvozeno ze středověkého gotického písma. Od 16. století se v německých písemnostech konstituovaly tři základní druhy novogotického písma: kreslené novogotické písmo neboli fraktura (Frakturschrift; resp. Ranější kurzíva fraktury švabach), zběžnější novogotické polokurzivní písmo neboli kanzlei (Kanzleischrift) a novogotické kurzivní písmo neboli kurent (Kurrentschrift), který vyhovoval potřebě rychlého psaní a čitelnosti a stal se druhem základním. V českých písemnostech používání novogotického písma přetrvalo přibližně do poloviny 19. století, v německy psaných až do roku 1941, kdy bylo úředně zavedeno humanistické písmo. V době zrodu humanistického písma považovali humanisté psaní antických děl novogotickým písmem za barbarství. V roce 1465 Kondrad Sweyheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou (Antiqua, anglicky Roman). Tím začíná v typografii renesance (anglicky Old style), která vydržela až do počátku 18. století. Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, nerozšířila se všude, kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla 4x větší než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci. Novým obdobím v typografii je baroko (anglicky Transtiional, 1722 – 1763), de facto tedy rokoko. Vyznačuje se větším kontrastem mezi tenkými a tlustými tahy. Byl následován klasicismem (anglicky Modern types, 1788 – 1820), který ještě zvýšil kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon přímější. Pak započal úpadek (1820 – 1888). Obnova započala v 90. letech 19. století soukromými tisky a byla dokončena, když bylo nově vyryto písmo Caslon pro časopis The Imprint. 20. století je eklektické; těží z renesance, baroka i klasicismu.[3]

Proslulí typografové

  • Nicolas Jenson (1420–1480) byl původem Francouz, tiskař v Benátkách. Edici Ciceronových Epistolae ad Brutum (1470) obnovil antikvu do dnešní podoby.
  • Claude Garamond (1499-1561) byl francouzský typograf. Jeho písma byla od roku 1531 do roku 1680 vzorem.
  • William Caslon (1692-1766) byl anglický písmolijec. Svá písma vytvořil v 20. letech 18. století.
  • John Baskerville (1706-1775) byl tiskař v Birminghamu.
  • Pierre Didot
  • Giambattista Bodoni (1740–1813) byl italský typograf. Své slavné písmo vytvořil v roce 1790.
  • Frederic William Goudy (1865–1947) byl americký tiskař. Jeho nejslavnějším písmem je Goudy Old Style.
  • William Addison Dwiggins (1880–1956) – byl žákem Goudyho. Vytvořil pro Linotype tato písma: Caledonia, Electra, Eldorado a Metro.
  • (Arthur) Eric (Rowton) Gill (1882–1940) byl anglický tiskař. Nejslavnější je jeho Gill Sans Serif (1927).
  • Stanley Morison (1889–1967) byl anglický tiskař Monotype Corporation. Autor písem Bembo, Bell a Times New Roman.
  • Hermann Zapf je autor písem Palatino a Optima.
  • Mathew Carter (*1937) je autorem písem Verdana, Georgia a Tahoma.
  • Vincent Connare je autorem písem Trebuchet a Comic Sans.
  • Vojtěch Preissig (1873–1944) se proslavil zejména písmem Preissigova antikva, z dalších realizací stojí za zmínku plakátové písmo použité na plakátové kampani za svobodu Československa a také písmo Butterick.
  • Slavoboj Tusar je autorem písma Tusar.
  • Oldřich Menhart (1897-1962) je autorem řady písem, u nich se projevuje jeho zájem o kaligrafii : Menhartova antikva, Menhartova romana, Figural, Victory, Manuscript, Česká unciála, Monument, Parlament, Triga aj.
  • Josef Týfa (1913-2007) navrhl písma Insignia (nově Solpera) a Areplos)
  • František Štorm (*1966) je první český písmař digitální éry. Vesvé písmolijně vydává transkripce písem českých i světových typografů a také vlastní abecedy, mj. Baskerville, Walbaum, Anselm, Serpion, Sebastian, Andulka, Teuton, Metron, Týfa atd.
  • Tomáš Brousil (*1975) je typograf nové generace, autor písem Botanika, Dederon, Gloriola, Bistro Script aj. Mimo jiné je také autorem korporátních písem Novatica, Seznam Text, Seznam Script a mnoha dalších. [4]

Typografický měrný systém

Typografie používá pro měření písma vlastní měrné systémy, které se neslučují s naší metrickou soustavou.

Didotův typometrický systém Didotův systém je měrná soustava používaná v Evropě od konce 18. století. Vznikla úpravou soustavy, kterou vytvořil Pierre Simon Fournier (1712—1768) a vznikla dělením stopy. Francois Didot jednotku odvodil z pařížské stopy (32,48 cm), již rozdělil na 864 bodů a definoval tzv. typografický bod. Dvanáct bodů tvoří cicero, 2660 bodů tvoří 1 metr. Typografický bod měří 0,3759 mm a označuje se tečkou za číslem nebo malým písmenem „b“.

Systém pica Angloamerický typometrický systém (někdy nazývaný monotypový) je odvozen z anglické stopy (30,48 cm). Jednotkou je bod (pt), dvanáct bodů je 1 pica. Jeden palec obsahuje 72,27 points.

Upravený systém pica Systém pica se ukázal v počítačový sazbě jako nevýhodný, protože zaokrouhlování mnohdy způsobovalo nemalé problémy a nepřesnosti. Z popudu americké firmy Adobe byl mírně upraven tak, že nyní jeden palec obsahuje přesně 72 bodů (6 picas po 12 pt), jeden bod měří 0,3528 mm. Upravený systém pica používá jako výchozí veškerý americký software pro grafiku a sazbu (Adobe, Corel, Quark), přičemž některé z nich umožňují i nastavení didotových bodů. [5]

Typografický bod

Typografický bod, zkráceně . nebo b, je základní jednotkou typometrického systému. Jeho velikost u kovové sazby je 0,376 065 mm při teplotě 20 °C. Na 1 m tedy připadá 2660 b. [6]

Základní typografická pravidla

  • Rukopis se píše ob řádku (řádkování dvě) na jedné straně formátu papíru A4. Má obsahovat 30 řádek na straně po 60 úhozech na řádce.
  • Zkratky se doporučuje psát jen zcela vžité. Na konci se píše tečka těsně za zkratku. Zkratky iniciálové (tj. zkratky z velkých počátečních písmem) organizací a institucí se sázejí verzálkami bez tečky (např. OSN, NATO, ODS apod.).
  • Čísla se píší slovně u nižších číselných údajů – pět studentů, tři roky apod. Letopočty, data a čísla ve spojení se zkratkami (12 cm) se píší vždy číslicemi. Telefonní čísla se píší ve dvojicích či trojicích a nesmí se dělit do dvou řádek (např. 12 34 56).
  • Datum se píše vždy arabskými číslicemi pro den, slovně, arabskými číslicemi či římskými číslicemi pro měsíc a v letopočtu se nevynechává první dvojčíslí (výjimka např. Nagano 98).
  • Čas - hodiny a minuty jsou od sebe odděleny tečkou bez mezer (12.00 hodin). Sekundy se oddělují od minut dvojtečkou, desetiny sekund od celých sekund čárkou (19:26,3 min.). Ve sportovních zprávách se píše čas např. 3:12:47.
  • Peněžní hodnoty – značky měn se píší tak jak je u příslušné měny obvyklé. Zkratka Kč se píše za celé číslo nebo za přibližnou částku (příklady – 120 Kč, 83 tis. Kč). U částek s desetinnou čárkou a pomlčkou se obvykle píše zkratka měny dopředu – např. cena Kč 18,30 nebo cena Kč 45,-).
  • Spojovník se používá u dělení slov (připojuje se těsně za poslední písmeno) a jako spojovací znaménko, kdy se píše bez mezer (např. slovník česko-polský).

 Pomlčka nesmí být zaměňována se spojovníkem. Znamená větší přestávku v řeči nebo oddělení části textu. Před ní i za ní se vkládá mezera.

  • Interpunkční znaménka (tečka, čárka, dvojtečka, středník, vykřičník a otazník) se sázejí těsně za poslední písmeno slova a následuje po nich mezera.
  • Apostrof (odsuvník) - označuje se jím vypuštění, odsunutí nějaké hlásky, zejména na konci slova a sází se zásadně znakem apostrofu, nikdy ne obrácenou čárkou. Přisazuje se těsně ke slovu.
  • Uvozovky se sázení těsně k výrazu nebo větě. Je-li uvozena celá věta, dává se tečka před uvozovky, uvozuje-li se slovo nebo část věty, je tečka za uvozovkou. V češtině se užívají zejména uvozovky ve tvaru „“ .
  • Závorky - dávají se do nich části textu, které jsou do věty volně vloženy a nejsou její přímou součástí. V sazbě se používají závorky oblé (), hranaté [] a výjimečně složené {}. Dává-li se do závorek celá věta, sází se tečka uvnitř závorek, pokud je v závorce pouze část věty, sází se tečka až za závorku.
  • Značka § (paragraf) - sází se bez tečky a odděluje se od čísla mezerou. Značka se užívá jen ve spojení s číslem (ne např. píšeme-li: podle výše uvedených paragrafů).
  • Procento, promile (%, ‰) - oddělují se od slova zúženou mezerou, pokud jde o samotný výraz. V případě spojení slova s číslem do jednoho výrazu se tyto značky sázejí bez mezery (např. 3%ní).
  • Stupeň - v označení teploty se sází

a) –10 ° (mínus deset stupňů - minus a číslice 10 dohromady, stupeň je oddělen mezerou) b) –10 °C (minus deset stupňů Celsia - stupeň Celsia se sází jako jeden výraz dohromady a od čísla musí být oddělen mezerou). [7]

Poznámky

  1. VACH, Martin. Typografie je nedílnou součástí úspěšného webu[online]. 09. 05. 2010 [cit. 2011 - 12 - 20]. webdesign a to ostatní. Dostupné z: http://www.vades.cz/blog/d:typografie-je-nedilnou-soucasti-uspesneho-webu
  2. KOPTA, Martin. Typografické minimum - základní pojmy[online]. 18. 03. 2002 [cit. 2011 - 12 - 20]. Interval. Dostupné z: http://interval.cz/clanky/typograficke-minimum-zakladni-pojmy/
  3. TYPOGRAFIE. WIKIPEDIA.ORG. Wikipedia: Otevřená encyklopedie [online]. 19. 12. 2011 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Typografie#D.C4.9Bjiny_typografie
  4. TYPOGRAFIE. WIKIPEDIA.ORG. Wikipedia: Otevřená encyklopedie [online]. 19. 12. 2011 [cit. 2011-12-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Typografie#Proslul.C3.AD_typografov.C3.A9
  5. PECINA, Martin. Písmo...[online].© 2004—2005 [cit. 2012-01-15]. Dostupné z: http://typomil.com/pismo/merny-system.htm
  6. TYPOGRAFICKÝ BOD. WIKIPEDIA.ORG. Wikipedia: Otevřená encyklopedie [online]. 12. 01. 2012 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Typografick%C3%BD_bod
  7. ANDERLE, Jiří. Vznik a vývoj typografické měrné soustavy [online]. © 1998 [cit. 2011 - 12 - 28]. O písmu a nejen o něm. Dostupné z: http://www.comin.cz/pismo/tms.html

Použitá literatura