Tradiční média

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kateřina Mrázová

Klíčová slova: rozhlas, rádio, televize, noviny

Synonyma: klasická média

Související pojmy:

nadřazené: média, masmédia, komunikace

podřazené: --


Rozhlas

Slovo rozhlas se na našem území používá od května roku 1924 a označuje sdělovací techniku vysílající jednosměrně mluvené a hudební pořady. Mluvené slovo a hudba je přeměněna pomocí elektroakustických měničů (např. mikrofon) na elektrické signály, které jsou následně namodulovány na nosnou vlnu elektromagnetického vlnění určité frekvence. Toto vlnění se volně šíří prostorem od vysílače k přijímači, ten je zachytí, oddělí přenášený signál od nosné vlny a například pomocí reproduktoru jej přemění na zvukové vlny.

První pokusy s radiotelegrafií a radiotelefonií se u nás uskutečnily již před první světovou válkou a radiotelegrafie byla poprvé veřejně představena na Obchodní a průmyslové výstavě konané v Praze roku 1908. Poté byly všechny další pokusy pozastaveny první světovou válkou v jejímž průběhu bylo vysílání kromě vojenského zakázáno.

O rozvoj poválečné radiofonie se zasloužil především dr. Augustin Žáček, který spolupracoval s vojenskými techniky na radiostanici na pražském Petříně. Na tomto vysílači se také v roce 1919 uskutečnilo první radiotelefonické vysílání, na něj 28. října 1920 navázalo druhý vysílací pokus, který trval hodinu a oslavoval druhé výročí samostatné Československé republiky.

Pravidelné rozhlasové vysílání bylo zahájeno 18. května 1923 v 20.15 z vysílače na vojenském letišti v pražských Kbelích. Vysílalo se každý den jednu hodinu a na programu bylo ohlášení a koncert. Po Velké Británii jsme tak byli druhým státem s pravidelným rozhlasovým vysíláním. Celodenní vysílání bylo zahájeno až v sedmdesátých letech, kdy se na několika stanicích vysílalo celkem 37 hodin denně. V současné době u nás působí celorepublikově sedm vysílacích stanic (veřejnoprávní Český rozhlas, britská BBC World Service, francouzská RFI, nezisková křesťanská stanice Rádio Proglas a soukromé Evropa 2, Frekvence 1, Rádio Impuls).


Televize

Televize je médium, které přenáší pohyblivé obrazy společně se zvukem. Principem fungování je rozklad optického obrazu v elektrický obrazový signál, ten je přenesen elektrickým signálem a následně opět přeměněn na optický obraz.

Za první vynález stojící na počátku vývoje televize se považuje děrovaný kotouč, vynález, který si nechal v roce 1884 patentovat německý inženýr a vynálezce Paul Nipkow (*22.8.1860, + 24.8.1940). Jeho přístroj rozebíral obraz na malé plošky, které šli následně přenášet. Děrovaný kotouč se otáčel před obrazem a pomocí spirálovitě rozmístěných otvorů tak vytvářel tak jeho řádkovou strukturu.

Na jeho vynález navázal v ve 20. letech 20. století britský vynálezce, který již v roce 1926 předvedl první veřejný televizní přenos a pracoval také na vynálezu barevné televize. Poté následoval velký počet vynálezů, ale všechny pracovaly na stejném principu- rozkladu, přenosu a opětovném složení obrazu.

V Československu se první pokusy s televizním vysílání datují již před druhou světovou válkou, ta jej však na delší dobu zbrzdila. První pokus s televizním vysíláním se uskutečnil 23. 3. 1948 v Tanvaldě, kde skupina vědců z Vojenského technického ústavu uskutečnila pokusné vysílání pro veřejnost, další pokus byl uskutečněn na pražském Výstavišti ve dnech 15.5.- 11.6.1948 v rámci Mezinárodní rozhlasové výstavy MEVRO. Televizní vysílání ze Studia Praha bylo zahájeno 1. května 1953 a necelý rok poté 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné. Do listopadu byly vysílací tři dny v týdnu (v létě pouze dva), poté se počet navýšil na čtyři, od roku 1955 na šest dní a od 29. prosince 1958 se vysílalo po celý týden.

V současnosti vysílá v České republice jedna veřejnoprávní televize (Česká televize) s několika kanály (ČT1, ČT2, Č24, ČT4)nespočet soukromých stanic (u nás nejznámější TV Nova a TV Prima).


Noviny

První předchůdce novin lze vysledovat až do Číny do doby přibližně 200 př. n. l., kdy začaly vycházet palácové věstníky tzv. Tipao. Jednalo se o oficiální oznámení určené jen pro potřeby vlády a úřadů. Některé z nich mohly být ústně sdělovány i široké veřejnosti. Další předchůdce dnešních novin jsou Acta diurna (denní zprávy, poprvé vydány v roce 131 př. n. l.), které vycházely ve Starověkém Římě a jednalo se o zprávy ze zasedání Senátu, později se objevily i zprávy o událostech z Říma a soukromá oznámení.

Až do 15. století nejsou záznamy o počinech, které by se blížili dnešním novinám. Ke konci 16. století se začínají objevovat první předchůdci. Jednalo se převážně o Notizie Scritte, benátský měsíčník, který byl psán ještě ručně a informoval obyvatele Itálie o novinkách z politiky, ekonomiky a mezinárodních vztahů. Od tohoto okamžiku se začínají noviny objevovat v každé větší evropské zemi a v roce 1605 vycházejí ve Štrasburku první tištěné noviny „Relation aller Fürnemmen und gedenckwürdigen Historien“, vydavatelem je Johann Carolus.

Listy vydávané od této doby měly již parametry dnešních noviny (byly tištěny, pravidelnost vydání, okruh zpráv zahrnující více oblastí lidských zájmů, titulní listy).


Druhy novin

deník
týdeník
čtrnáctideník
měsíčník
dvouměsíčník
čtvrtletník
ročenky
občasníky

Narozdíl od deníků a týdeníků, které shrnují aktuální dění se publikace s delší periodicitou zaměřují na konkrétního uživatele a jeho zájmy. Stejně jako knihy mají periodika své mezinárodní číslo- ISSN (Mezinárodní standardní seriálové číslo, International Standard Serial Number).


Náklady českých deníků

AHA!- 100 607 výtisků
BLESK- 403 752 výtisků
DENÍK- 224 585 výtisků
HOSPODÁŘSKÉ NOVINY- 44 415 výtisků
LIDOVÉ NOVINY- 47 342 výtisků
MLADÁ FRONTA DNES- 236 339 výtisků
PRÁVO- 126 402 výtisků
SPORT- 52 585 výtisků


Literatura

1. Česká televize [online]. 1996 [cit. 2011-01-02]. Princip televize. Dostupné z WWW: <http://www.ceskatelevize.cz/vse-o-ct/historie/televizni-technika/princip-televize/>.

2. KRUPIČKA, Miroslav. Rozhlasová historie [online]. 2000 [cit. 2011-01-02]. Historie rohlasu v kostce. Dostupné z WWW: <http://www.rozhlas.cz/rozhlasovahistorie/historie/_zprava/682506>.

3. Reklama v novinách [online]. 2007 [cit. 2011-01-02]. Náklady deníků. Dostupné z WWW: <http://www.reklamavnovinach.cz/naklady_deniku>.

4. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Vyd. 1. Praha : Diderot, 1999. 493 s. ISBN 8090255523.

5. Wikipedia, the free encyclopedia [online]. 2011. 2001, last modified on 3 January 2011 [cit. 2011-01-02]. Newspaper. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Newspaper>.