Toxické médium

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Petr Svoboda

Klíčová slova: toxické médium, krizová komunikace, mediální komunikace, PR agentura, mediální poradce

Synonyma: škodlivé médium

Související pojmy:

nadřazené - krizová komunikace, mediální komunikace, média, škodlivá média
podřazené - ---


Definice

Toxický Pojem toxický - Jedovatý, otravný.[1] V kontextu s krizovou mediální komunikací znamená přívlastek toxický typ média, jež je primárně zaměřeno vůči objektům svého zájmu. To znamená, že tento druh média podává špatné reference, mnohdy nepravdivé nebo zavádějící informace a snaží se poškodit objekt svého sdělování. Infromace o něm podává ve formě která není objektivní a jeho zájmem je poškození instituce nebo jedince, o kterém referuje. Synonymem toxického média je médium škodlivé. Médium - v oboru mediálních studií: "je důležitý článek mezi komunikátorem a adresátem. Jsou to prostředky masové komunikace, které přenášejí informace v různých formách a za různým účelem. Média mají obvykle podobu velkých mediálních organizací , jejichž sdělení jsou veřejně dostupná, standardizovaná , vyráběna mediálními profesionály a za pomoci technických aparátů šířena k velkému heterogennímu a disperznímu publiku. Komunikace pomocí médií je interpersonálně nepřímá, tzv. parasociální a nepřžetržitě působící."[2] Jako médium tedy chápeme všechny druhy veřejných sdělovacích prostředků. „Z různých důvodů jednotlivá média musí obsahově zohledňovat zájmy svých vlastníků, přesněji řečeno autorit, které rozhodují o jejich existenci.“[3]

Komunikace s toxickými médii

Primárně je svými nástroji k mediální komunikaci nejzpůsobilejší PR agentura. Zásadní strategií firmy a jedince, co se týče prevencí před škodlivým médiem je jeho odhalení a identifikace. Jinými slovy, každý jedinec i firma by měli znát, jaká jsou jejich toxická média a snažit se jim všemožně vyhnout. Pokud se tak nestane, reference, novinové články a jiné druhy informačních zpráv, jež médium poskytuje budou nepříznivé pro objekt jeho zájmu. „Nejde přitom ani tak o to, jak přesně by takové referování vypadalo, jako spíše o fakt, že už samotný výskyt v toxickém médiu je problémem."[4] Důležitá je zásada nekomunikování s toxickými médii a tudíž neposkytování jakýchkoliv informací, jež by mohla k referencím využít. Každý jedinec či společnost, jenž identifikuje „svá“ toxická média, čili média proti němu směřující, s tímto druhem sdělovacích prostředků nekomunikuje. To znamená, že je nezve na tiskové konference a prohlášení ani jim jiným způsobem neposkytuje jakékoliv informace. Také získat toxické medium na svou stranu je nežádoucí. Média, která jsou primárně v konfliktu s činností jedince, pro něhož se tímto staví do role toxické, jsou pevně přesvědčena o svém postoji a hodnotách. Není však vyloučeno, že se prostřednictvím vývoje může toxické médium změnit svou povahou na médium podpůrné.[5]


Nejběžnější toxická média

Nejčastěji lze jako toxické médium označit médium bulvární, jehož zájmem je především odhalování soukromých a často i velmi osobních záležitostí veřejně exponovaných osob, z různých odvětví (podnikatelská sféra, politická oblast, celebrity). Pro osoby činné ve veřejné sféře jsou tedy bulvární deníky příkladem škodlivého média. Toxickými médii však mohou být též média věnovaná menšinovému publiku (např. nábožensky orientované nebo jinak úzce vyhraněné). Může se jednat také o odborná média, jejichž postoje se neslučují s „našimi“.[6] Každá forma podnikání, projevu a prezentace jedince či skupiny má své specifické toxické médium.


Poznámky

  1. Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. 1. vyd. Praha: Academia, 1997, 834 s. ISBN 80-200-0607-9.str. 770
  2. REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7. Str.139
  3. BEDNÁŘ, Vojtěch. Mediální komunikace pro management. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 153 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3629-7, str.19
  4. BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5.str.45
  5. BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.45
  6. BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5, str.45

Použitá literatura

  • Akademický slovník cizích slov: [A-Ž]. 1. vyd. Praha: Academia, 1997, 834 s. ISBN 80-200-0607-9.
  • BEDNÁŘ, Vojtěch. Krizová komunikace s médii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 183 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3780-5.
  • REIFOVÁ, Irena. Slovník mediální komunikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-717-8926-7.
  • BEDNÁŘ, Vojtěch. Mediální komunikace pro management. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 153 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-3629-7.