Teorie systémů

Z WikiKnihovna
Verze z 20. 2. 2012, 14:08, kterou vytvořil Michal Klajban (diskuse | příspěvky) (17 revizí: IMPORT T-V: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Veronika Lužová

Klíčová slova: systém, systémový přístup,

Synonyma: system theory (angl)

Související pojmy: nadřazené --- podřazené: dynamická teorie systémů, behaviorální teorie systémů, matematická teorie systémů a další.



Teorie systémů je transdisciplinární studium abstraktní organizace jevů, nezávisle na jejich podstatě, typu, prostorovém či časovém měřítku existence. Zkoumá principy společné všem komplexním objektům a modely, které lze použít k jejich popisu. Za jejího zakladatele bývá považován Ludwig von Bertalanffy a jeho dílo General System Theory (Obecná teorie systémů) z roku 1968. (Z této knihy také pochází pojem teorie systémů.) [2]


Vítězství systémového přístupu

Systémový přístup zažívá svůj rozkvět v průběhu 20. století, kdy postupně nahrazuje dosud převládající přístup mechanistický.
Pro mechanistický přístup je typické, že pohlíží na celek jako na pouhý souhrn jeho částí. Jestliže se tedy například vyskytne problém, snaží se objekt rozebrat na co nejmenší části a opravit tu vadnou. [1, s. 37]
Postupem času se ale začalo ukazovat, že takovýto přístup je sice poměrně dobře aplikovatelný na mechanická zařízení, ale u objektů v přírodě selhává. Ukázalo se totiž, že objekt není pouhým souhrnem prvků, které ho tvoří, ale velký význam mají také vazby mezi těmito prvky. Na objekty tedy začalo být pohlíženo jako na systém.[3, s. 37]

Systém

Systém je pro teorii systémů a systémový přístup samozřejmě klíčovým pojmem. Existuje několik definic pojmu systém, které se liší v závislosti na tom, v jakém kontextu je termín použit. Poměrně výstižná je například tato definice systému jako obecného pojmu:

Systém je skupina nebo kombinace vzájemně spojených, vzájemně závislých nebo interagujících prvků tvořících souborný celek.[4]

Systém je tedy komplexem vzájemně spjatých prvků. Z této skutečnosti pak vyplývají další vlastnosti systému: Systém jako celek mívá vlastnosti, které nevyplývají z žádné z jeho složek, ale vznikají v důsledku jejich vzájemného působení.[1, s. 38]
Například základní vlastností vody je, že je mokrá, kapalná za běžných podmínek (řekněme při pokojové teplotě). Tuto vlastnost ale nemá žádná z jejích složek, tedy kyslík a vodík (oba tyto prvky jsou plyny), vzniká až při jejich spojení v jednom celku, molekule vody.
Je tedy zřejmé, že vazby mezi prvky v rámci systému, jsou stejně významné jako prvky samotné. Komplexnost (vzájemná provázanost prvků) systému je důvodem, proč může být někdy velmi obtížné předvídat všechny důsledky zásahu do systému. Jestliže totiž ovlivníme jednu ze složek systému a vychýlíme tím systém z rovnováhy, může díky jejich vzájemné provázanosti tato změna ovlivnit i další složky systému. Díky změnám v jeho složkách se pak systém změní i jako celek. Změna systému jako celku pak opět ovlivní všechny jeho složky. Čím komplexnější tedy systém je, tím obtížnější je předvídat důsledky zásahu do něj.[1, s. 38]

Pravidla práce se systémem

Ačkoliv se systémový přístup v současnosti zdá být ideálním nástrojem poznávání, který dokáže zkoumat svět v celé jeho komplexnosti, vždy je třeba mít na paměti, že systém je pouhý konstrukt, uměle vytvořený poznávací nástroj, který aplikujeme na reálný svět. Nikdy tedy nesmíme ztotožňovat zkoumaný objekt se systémem.[1, s. 38]
Na jednom a tomtéž objektu zkoumání lze najít/zavést nekonečné množství systémů. [1, s. 38] Například je-li objektem zkoumání člověk, můžeme zkoumat jeho nervovou soustavu, trávící soustavu, systém jeho látkové výměny, atd.
Prvky každého systému také mohou být zároveň systémy nižšího řádu a každý systém může být zároveň prvkem systému vyššího řádu. Jestliže ale zkoumáme určitý systém, pak jeho prvky jsou považovány za tzv. černou schránku a jejich fungování nezkoumáme, stejně jakou nezkoumáme zapojení zkoumaného systému do systému vyššího řádu. [1, s. 38]
Například je-li zkoumaným objektem člověk a jeho trávící soustava, jsou jednotlivé orgány trávící soustavy prvky systému. Zajímá nás tedy to, že v žaludku je potrava trávena pomocí žaludečních šťáv, ale to jak fungují buňky žaludeční sliznice, které tyto šťávy vylučují, je v tuto chvíli nerelevantní. Stejně tak nás v tomto případě nezajímá zapojení člověka do ekosystému.
Pracujeme tedy s různými úrovněmi rozlišení.

Z historie

Ačkoliv teorie systému jako taková vznikla až v průběhu 20.st. Její předchůdce najdeme už v dobách mnohem dřívějších. Počátky systémového myšlení lze vidět už u Aristotela, který ve svém díle Metafyzika prohlašuje, že celek je víc, než souhrn svých částí. [3, s. 49]
Německý filosof Friedrich Hegel (1770–1831) přišel s následujícími tvrzeními:

  • Celek je víc než souhrn částí
  • Celek určuje povahu částí
  • Části nemohou být pochopeny studiem celku
  • Části jsou dynamicky navzájem spojené nebo závislé
  • [3, s. 49-50]

Počátkem 20.st. se pak formuje holismus jako filosofický směr hlásící se k těmto myšlenkám a stavící se do opozice, vůči redukcionismu. Jeho nejvýznamnějším představitelem byl Jan Smuts, který v roce 1926 vydal knihu Holism and evolution. [3, s. 50]
V roce 1968 pak přichází Ludwig von Bertalanffy se svou Obecnou teorií systémů založenou na svých výzkumech v oblasti biologie. V tomto díle popisuje vlastnosti systému jako konceptu, který lze aplikovat v jakékoliv výzkumné oblasti. [3, s. 56]
Bertalanffy samozřejmě nebyl jediný, kdo se teorií systémů zabýval. Významnými představiteli na poli teorie systémů se stali také např. Keneth Boulding, James Miller, Stafford Beer a další.[3, s. 111]

Současnost

V současnosti je teorie systémů velmi rozšířená a vzhledem ke své univerzálnosti je aplikována v mnoha odvětvích. Vznikají tak teorie systémů specializující se na určité oblasti, jako například dynamická teorie systémů, behaviorální teorie systémů, matematická teorie systémů a další.

Literatura:

[1] CEJPEK, Jiří. Informace, komunikace a myšlení. 2. Praha : Karolinum, 2005. 233 s. ISBN 80-246-1037-X.
[2] HEYLIGHEN, Francis ; JOSLYN, Cliff. Principia Cybernetica Web [online]. Nov. 1, 1992 . Brussels : Principia Cybernetica, Copyright © 1992-2000 [cit. 2011-01-19]. What is Systems Theory?. Dostupné z WWW: <http://pespmc1.vub.ac.be/SYSTHEOR.html>
[3] SKYTTNER, Lars: General Systems Theory : Problems, Perspectives, Practice (2nd Edition). World Scientific : Singapore, 2006. 536 s. ISBN: 981-256-389-X, Dostupný z WWW: <http://site.ebrary.com/lib/masaryk/docDetail.action?adv.x=1&d=all&f00=all&f01=&f02=&hitsPerPage=500&p00=system+theory&p01=&p02=&page=1&id=10201182>.
[4] "system." Collins English Dictionary - Complete & Unabridged 10th Edition. HarperCollins Publishers. 02 Jan. 2011. <Dictionary.com http://dictionary.reference.com/browse/system>.