Teorie sociálního učení (Bandura)

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

1 Teorie sociálního učení

Teorii sociálního učení jako první identifikoval a popsal Albert Bandura jako teorii sociálně-kognitivního učení, jelikož mu pojem sociální učení připadal velmi úzký (jelikož bylo v jeho případě dosahováno jiných výsledků, než v případech jiných [1]. "Účelem takovéto analýzy je pomoci těm jedincům, kteří svých různých cílů sami nejsou schopni dosáhnout" [2]. Pracuje zejména s pojmem sebevědomí ve vztahu k dosahování vytýčených cílů, a také s tím, s jakými osobnostními přesvědčeními jich dosáhneme. Pro posuzování vlastního úspěchu totiž nestačí pouze ten fakt, že jsme daného cíle dosáhli, ale také to, kolik postupných kroků k jeho dosažení bylo pro nás úspěšných. Protože v naších očích může být i selhání jen v jediném z těchto postupných kroků naprosto katastrofálním a ve svém sebekritickém pohledu sebezdrcujícím. Takže míru sebedůvěry  "nejlépe zjistíme otázkami, jak si věří, pokud jde o jednotlivé dílčí kompetence" [3]. Čímže ustanovil jednu z nějznámějších a nejpravdivějších psychologických teorií pro život vůbec, že "věřit si, je poloviční úspěch" [4].

Lada Matyášová

2 Příklady aplikace Teorie sociálního učení

Jako každá jiná teorie má i Bandurova Teorie sociálního učení své uplatnění v praxi, aby tak byla ověřena její platnost a opakovatelná měřitelnost s pozitivními výsledky. Následují příklady jejího užití při několika metodologických průzkumech. </p>

2.1 Odraz sociálně-kognitivních teorií v činnosti lektorů pracujících se skupinou[5]

Cílem výzkumu bylo prakticky prověřit aplikaci vybraných socio-kognitivních teorií v práci lektorů. Kromě Bandurovi sociálně-kognitivní teorie byla mezi testovanými také teorie kooperativního vyučování a učení, teorie kontextualizovaného učení, teorie socio-kognitivního konfliktu a sociálně historická teorie L. S. Vygotského. Klíčovým byl pohled samotných lektorů, jak oni sami nacházeli a vnímali projekci konkrétních teorií ve vlastní práci. Základní výzkumná otázka zněla: “Jakým způsobem se socio-kognitivní teorie učení promítají do reálného fungování lektorů při vedení skupinových reflektivních sezení?” Hlavním nástrojem proto bylo reflektivní sezení, varianta z okruhu skupinových metod běžně používaných při pokusech o aplikaci socio-kognitivních teorií do vzdělávání. Reflektivní sezení vytvořilo jakýsi společný komunikační prostor, umožňující analýzu a zhodnocení proběhlých událostí[6]. Výzkumná data byla získána z audio-nahrávek a hloubkových rozhovorů s lektory jak před uskutečněním skupinového reflektivního sezení, tak po něm. Nahrávky byly mimo to přepsány a analyzovány v programu Arlas.ti. Výzkumný vzorek byl tvořen 11 lektory s minimální tříletou praxí a též praxí s vedením reflektivních sezení. Výzkum lze označit za smíšený, využívající v konečném výsledku kvalitativních i kvantitativních postupů, přestože kvantitativní sloužili spíše okrajově, jako opora pro výslednou interpretaci výsledků. Výsledky výzkumu byly prezentovány začleněním podnětů či otázek do určitých kategorií nebo přímo uvedením některých názorných komunkačních replik, které byly skutečně použity. Obě varianty výstupu se týkaly i sociálně kognitivní teorie. Lektoři v rámci reflektivních sezení využívali především to, co Bandura označuje jako “verbální přesvědčování”, které spadalo do výzkumem vyčleněné kategorie “oceňování a hodnocení”.

Radek Matoušek

2.2 Pozorovací model plaveckých dovedností

V roce 1974 udělal Lewis pokusnou studii s dětmi, které měly strach z plavání. Výzkum měl za úkol zjistit efektivitu situačního modelování. Během devíti dnů Lewis rozdělil děti do tří skupin, podle toho jak moc se bojí plavat. Poté byly vystaveny podmínkám, při kterých se bály plavat v bazénu. Vždy na konci dne děti čekala skupinová výuka. Během této výuky se dětem pouštěly na diaprojektoru filmy. První skupina se dívala na kreslený film, který nesouvisel s výukou. Druhá skupina sledovala video ve kterém figurovaly děti podobného věku, které dosahují výborných výsledků při plavání. Třetí skupina sledovala video, také s dětmi podobného věku, které se neustále zlepšovaly v plavání. Na konci výzkumu byly skupiny rozpuštěny a děti utvořily jednu velkou skupinu. Bylo zjištěno, že děti, které sledovaly video s aktéry podobnými svému věku dosáhly nejlepších zlepšení v plavání. [7]

Tomáš Zima

2.3 Sociálně psychologický výcvik

Tento projekt se uskutečnil v prostředí střední školy, mezi žáky prvních ročníků během celého roku. Model interakce s druhými popisuje konkrétní případ, kdy během roku byli studenti jedné třídy náhodně rozdělováni do skupin a jejichž úkolem bylo vždy debatovat na konkrétní téma. Za této situace, byli postupně všichni motivováni debatovat a tímto způsobem bylo umožněno přispět do diskuze i ostatním, za jiných okolností méně průbojným, studentům. Výsledky se pak odrazily i na úrovni každodenní komunikace a v kolektivu se tak předešlo problémům vyskytujících se v jiných ročnících. Jedinci, kteří měli tendence se do debat nezapojovat nebo je sabotovat, pak během času získali pocit bezpečí a dokázali se aktivně účastnit společné práce. Vrstevníci a zájmové skupiny sehrávají v období dospívání důležitou roli, případnou vzájemnou nevraživost lze velmi dobře mírnit prostřednictvím vzájemného působení.[8]

Magdalena Učňová

2.4 Další příklady užití Teorie sociálního učení (bibliografie)

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Psychologické základy formování právního vědomí - využití teorie sociálního učení a odvozených psychologických metod v právní výchově. Praha: L. Čírtková, 1988. 24 s.

DLOUHÁ, Drahomíra. Vybrané problémy teorie a metodologie sociálního učení. Brno: D. Dlouhá, 1990. 146 s.

KOHOUTEK, Rudolf. Základy užité psychologie. Brno: CERM, 2002. 544 s. ISBN 80-214-2203-3

KUČEROVÁ, Zita. Indikátory sociálního pilíře udržitelného rozvoje na lokální úrovni = Indicators of sustainable development social pillar at the local level: zkrácená verze Ph.D. Thesis. [V Brně: Vysoké učení technické], ©2009. 32 s. Vědecké spisy Vysokého učení technického v Brně. PhD Thesis, sv. 570. ISBN 978-80-214-4031-9

SEDLÁK, Jiří. Modely jako východiska teorie aktivního sociálního učení programového. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1987. s. 67-81.

WYROBKOVÁ, Adriana. Genderový vývoj: nejvýznamnější teorie a výzkum. Československá psychologie, 2007, Roč. 51, č. 2, s. 141-152.

Poznámky

  1. JANOUŠEK, Jaromír. Sociálně kognitivní teorie Alberta Bandury. Československá psychologie [online]. 1992, 36(5), s. 385-398 [cit. 2013-10-12]. Dostupný z: http://web.ff.cuni.cz/~hosksaff/Janousek.pdf. ISSN 0009-062X
  2. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti [online]. Grada Publishing, 2010, 208 s. [cit. 2013-10-12]. Dostupný z: http://books.google.cz/books?id=Ed3aPF1hfZAC&lpg=PA190&ots=-CvoeknEst&dq=ALBERT%20BANDURa&hl=cs&pg=PA190#v=onepage&q=ALBERT%20BANDURa&f=false
  3. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti [online]. Grada Publishing, 2010, 208 s. [cit. 2013-10-12]. Dostupný z: http://books.google.cz/books?id=Ed3aPF1hfZAC&lpg=PA190&ots=-CvoeknEst&dq=ALBERT%20BANDURa&hl=cs&pg=PA190#v=onepage&q=ALBERT%20BANDURa&f=false
  4. ŘÍČAN, Pavel. Psychologie osobnosti [online]. Grada Publishing, 2010, 208 s. [cit. 2013-10-12]. Dostupný z: http://books.google.cz/books?id=Ed3aPF1hfZAC&lpg=PA190&ots=-CvoeknEst&dq=ALBERT%20BANDURa&hl=cs&pg=PA190#v=onepage&q=ALBERT%20BANDURa&f=false
  5. KOLÁŘ, J., J. NEHYBA a B. LAZAROVÁ. Odraz sociálně-kognitivních teorií v činnosti lektorů pracujících se skupinou. In: Kvalita ve vzdělávání: XX. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu Praha, 10.-12.září 2012 : sborník anotací. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2012. ISBN 9788072905812.
  6. KOLÁŘ, J. Skupinová reflexe u lektorů osobnostně sociálního rozvoje. Brno, 2012. Disertační práce. Masarykova univerzita. s. 9.
  7. Weiss, Maureen et al. (1998). Observational Learning and the Fearful Child: Influence of Peer Models n Swimming Skill Performance and Psychological Responses. 380-394
  8. KREJČOVÁ, Lenka. Psychologické aspekty vzdělávání dospívajících [online]. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 226 s. [cit. 2013-10-24]. Pedagogika (Grada). ISBN 978-802-4734-743

Použitá literatura a další zdroje

BANDURA, Albert. Self-efficacy : the exercise of control. 1st print. New York: W.H. Freeman and Company, 1997. 9, 604 s. ISBN 0-7167-2626-2

BANDURA, Albert. Self-efficacy in changing societies. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 1997, 15, 334 s. ISBN 0521474671

BANDURA, Albert. Social foundations of thought and action : a social cognitive theory. 1. vyd. New Jersey: Prentice-Hall, 1986. 617 s. ISBN 0-13-815614-X

BANDURA, Albert. Social learning and personality development. London: Holt, Rinehart and Winston, 1970. 9, 329 s.

ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Psychologické základy formování právního vědomí - využití teorie sociálního učení a odvozených psychologických metod v právní výchově. Praha: L. Čírtková, 1988. 24 s.

DLOUHÁ, Drahomíra. Vybrané problémy teorie a metodologie sociálního učení. Brno: D. Dlouhá, 1990. 146 s.

JANATOVÁ, Lucie. Souvislost mezi hraním počítačových her a agresivitou. Studia paedagogica, 2009, 14(2), s. [155]-170. ISSN 1803-7437

KOHOUTEK, Rudolf. Základy užité psychologie. Brno: CERM, 2002. 544 s. ISBN 80-214-2203-3.

KOLÁŘ, J., J. NEHYBA a B. LAZAROVÁ. Odraz sociálně-kognitivních teorií v činnosti lektorů pracujících se skupinou. In: Kvalita ve vzdělávání: XX. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu Praha, 10.-12.září 2012 : sborník anotací. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2012. ISBN 9788072905812.

KOLÁŘ, J. Skupinová reflexe u lektorů osobnostně sociálního rozvoje. Brno, 2012. Disertační práce. Masarykova univerzita.

KUČEROVÁ, Zita. Indikátory sociálního pilíře udržitelného rozvoje na lokální úrovni = Indicators of sustainable development social pillar at the local level: zkrácená verze Ph.D. Thesis. [V Brně: Vysoké učení technické], ©2009. 32 s. Vědecké spisy Vysokého učení technického v Brně. PhD Thesis, sv. 570. ISBN 978-80-214-4031-9.

SEDLÁK, Jiří. K buržoazním teoriím sociálního učení. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1982. s. 133-136.

SEDLÁK, Jiří. Modely jako východiska teorie aktivního sociálního učení programového. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1987. s. 67-81.

WYROBKOVÁ, Adriana. Genderový vývoj: nejvýznamnější teorie a výzkum. Adriana Wyrobková. , Československá psychologie, 2007, Roč. 51, č. 2, s. 141-152.