Teorie sociálního kapitálu

Teoretické vymezení sociálního kapitálu

Obrázek č. 1: Stručný popis teorií kapitálu

Koncept sociálního kapitálu se poprvé objevuje na konci 80. let minulého století. Byl popularizován hned několika vědci z různých oborů a proto se jeho definice může v různých oborech lišit. Jako první jej definoval P. Bourdier. Sociální kapitál je podle něj „suma aktuálních nebo potencionálních zdrojů, která vychází z vlastnictví trvalé sítě více či méně institucionalizovaných vztahů a známosti, jinými slovy členství ve skupině, které vybavuje každého člena kolektivně vlastněným kapitálem, tedy různými oprávněními“. R. Putnam sociální kapitál považuje za „rysy sociální organizace jako důvěra, reciprocita, normy a sítě, které mohou zlepšit efektivitu fungování společnosti usnadňováním koordinovaných akcí.“ Podobnou definici zastává i J. Coleman. Je zde zřetelný posun směrem ke kolektivnímu pojetí sociálního kapitálu, využívaný zejména v sociologii, ale také v ekonomii a geografii (pro studium regionů a regionálního rozvoje).

Pohled na problematiku z opačné/jiné perspektivy nabízí Nan Lin, jenž popisuje sociální kapitál jako osobní zdroj jednotlivce. Definuje jej jako „zdroje zakotvené v sociálních sítích jedince, které mohou být aktivovány skrze vazby v sítích“. To většinou probíhá na základě podnětu k vykonání účelné akce jako např. informační potřeba nebo snaha posun na společenském žebříčku. Tyto zdroje potom mohou jednotlivci sloužit k dosahování vytyčených cílů. Lidé bohatší na sociální kapitál mají větší šanci, že svých cílů dosáhnou. Linův přístup se dá vztáhnout k cílům výzkumu informačního chování.

Signifikantní znak všech pojetí je obsažen ve snaze o demonstraci či modelaci sociálních struktur a interakcí v různých situacích. Podle Lina by se výzkum měl zaměřovat na to, jak lidé přistupují (nebo jsou nuceni přistupovat) ke zdrojům v sociální struktuře, jak využívají zmíněné zdroje k zajištění vlastního prospěchu. Lin také sociální kapitál staví vedle dalších částí (kulturní, lidský) tzv. neokapitálu, který se na rozdíl od klasického Marxova pojetí zaměřuje na individuum. Viz obrázek č. 1.

Mezi obecné cíle sociálního kapitálu pak můžeme zařadit např. zkoumání sítě za účelem odkrytí vztahů mezi vyhledávajícím, informačním zdrojem a jinými lidmi v sociální síti dané osoby a determinovanosti jejich interakcí, určení důvodů znevýhodnění některých skupin či lokace informačních toků a důležitých uzlů v síti.

Typologie

Vzhledem k množství různých definic a náhledů na tuto teorii je možné různé druhy sociální kapitálu rozdělit podle druhů a vytvořit tak typologii forem sociálního kapitálu:

1. Individuální × kolektivní: rozlišuje sociální kapitál podle toho, komu přináší zisk (komunitě × jednotlivci).
2. Svazující: spočívá v silných vazbách mezi jednotlivci, založen na homogenitě skupiny (rodinné svazky, blízcí přátelé).
   Přemosťující: jeho jádrem jsou slabé vazby mezi jednotlivci (obchodní partneři, zájmové spolky).
   Spojující: spojený s jedinci, kteří mají určité společenské postavení. Vazba na ně může být pro „níže postavené“ přínosná, protože jim umožní využívat jisté výhody spojené s tímto druhem sociálního kapitálu. Propojuje tak odlišné socioekonomické vrstvy.
   Korporační: spojený se sociálním kapitálem skupin ve vztahu ke společnosti jako celku, např. dobrovolnické organizace, ale i politické strany a odbory.
3. Strukturální × kognitivní: spojený se sociálními organizacemi (např. pravidla, role, …) × spojený s atributy udržovanými kulturou (hodnoty, normy, postoje)
4. Občanský × vládní: popisuje fungování politického prostředí, kde se vládní stabilita odvíjí od stability sociální a naopak.

Metodologie

Obrázek č. 2: Model měření sociálního kapitálu podle Van Detha

S vysokým počtem různých pojetí sociálního kapitálu je logicky spojeno mnoho metod, které tyto teorie využívají. Paxtonová se např. zajímá o různé komponenty, které patří jak do kategorie objektivní síťové struktury (formální a neformální vazby a uzly, stavba sítě), tak i mezi subjektivní složky (institucionální a personální vazby a uzly, důvěryhodnost, emoce). Model měření je blíže nastíněn v obrázku č. 2. Mezi další využívané metody můžeme zařadit analýzu sociálních sítí (Huges, Stone) či sekundárních dat (Putnam), clustering nebo hojně využívané osobní i nepřímé dotazování. Konkrétně dotazování je důležitou součástí blíže popsaných obecných postupů.

Jmenný generátor

Míru sociálního kapitálu určuje v tomto případě rozmanitost kontaktů jednotlivce. Dle Linova přístupu jsou respondentovi pokládány otázky ohledně jeho kontaktů v různých situacích (role, obsah, časové omezení, geografická vzdálenost). Svou roli také hrají specifika daných kontaktů jako věk, vztah k dané osobě apod. Problémy tohoto přístupu spočívají v preferenci zaměření na silnější vazby a pravděpodobnou lokalizaci přístupu k osobě spíše než žádané určení její sociální pozice.

Poziční generátor

Jádrem této metody je podle autorů Lina a Dumin identifikace 3 proměnných na základě předem stanovených pozic, do nichž respondenti dosazují své kontakty. Mezi zmíněné hodnoty patří dosah (reach) k odlišným hierarchickým pozicím ve společnosti. Vyjadřuje tedy přístup k významným lidem s prestižním povoláním, kteří mají vliv, známosti či patří k dalším sítím. Další dimenzí je rozpětí (range), jinak řečeno dosažitelnost. Jako poslední uvádí rozličnost (diversity) neboli heterogennost a množství různých pozic, ke kterým má respondent přístup (různé typy zdrojů, obory, lidé s různým vzděláním a z různých sociálních vrstev). Každá pozice má určité skóre v závislosti na své úrovni v sociálních strukturách. Díky této metodě lze mapovat nepřímé i přímé vztahy jedince.

Měření důvěry

Putnam zastává teorii, že hlavní složkou sociálního kapitálů je důvěra. Podle jeho teorie existují 3 dimenze důvěry: vlastnost jedinců (např. sebedůvěra), důvěra ve vztazích (interpersonální) a důvěra v sociální systémy. Sběr dat probíhá na základě dotazníků o několika otázkách. Na základě analýzy odpovědí jsou poté sestavovány různé indexy důvěry. Tato metoda je nejvíce využívaná pro měření kolektivního sociálního kapitálu.

Výzkumy

Vliv sociálního kapitálu na proces informačního vyhledávání v Mongolsku

Cíle

Záměrem výzkumu je ověřit jak sociální kapitál ovlivňuje informační chování a pravděpodobnost úspěšného dosažení hledaných informací. Konkrétně zjišťuje, jak lidé v Ulanbátaru, hlavním městě Mongolska, vyhledávají informace v kontextu každodenních problémů. Cílem je zlepšit a přizpůsobit informační a knihovnické služby v zemi potřebám obyvatel.

Metoda, postup

Pro výzkum bylp použito face-to-face dotazníkové šetření a polostrukturované rozhovory.

V první fázi byly uskutečněny rozhovory, při kterých se zjištovaly osobní a demografické údaje respondenta (věk, pohlaví, povolání, místo bydliště, rodinný stav, vzdělání a další). Dále respondenti odpovídali na sílu vazeb na ostatní členy své sociální sítě, tedy jak dobře zná respondent ostatní a jak se znají ostatní vzájemně, pokud vůbec. Tyto údaje byly vizualizovány pomocí tzv. mapy sociální sítě respondenta.

Následoval dotazník, který se skládal ze dvou částí. Obě vycházely ze dvou Linových metod: jmenného a pozičního generátoru.

• V první části jsou kladeny otázky typu "Komu byste zavolali...", "Od koho byste si půjčili...", "S kým byste řešili problém...". Zde se dokreslí sociální síť a vykrystalizuje síla vazeb.
• Druhá část se zaměřovala na dotazy ohledně strategie vyhledávání informací (výběr a preference zdrojů a další). Respondenti jsou požádáni, aby vyjmenovali lidi, které znají, a kteří zastávají některé z důležitých povolání. Jednotlivým profesím má být podle Linova jmenného generátoru připsáno skóre podle empiricky zjištěné prestiže. Linova škála je připravena pro použití v západních zemích a pro Mongolsko ji nelze aplikovat. Tabulka povolání musela být upravena podle místní kultury. Stejně tak namísto bodování jednotlivých povolání změnil autor hodnocení pouze na 0 (nezná nikoho s touto profesí) a 1 (zná člověka s touto profesí). Pokud bylo osob jednoho povolání více, počet narůstal.

Dotazník obsahoval 70 otázek. Šetřením prošlo 320 respondentů - obyvatel Ulanbátaru. Užito bylo 313 dotazníků. Vzorek obyvatel byl reprezentativní pro celé město. Sběr dat probíhal od jara do léta 2002. Pro lepší pochopení a vyhodnocení dotazníků provedl autor 18 polostrukturovaných rozhovorů. K vyhodnocení byla použita metoda logistické regrese, kde závislou proměnnou je volba zdroje a nezávislou proměnnou představují charakteristika sítě a sociální kapitál (velikost sítě, hustota sítě, síla vazeb, diverzita a dosah).

Z perspektivy informačního chování se výzkum pohybuje v oblasti zkoumání sociálních faktorů. Ekonomický kapitál (výše příjmu) a lidský kapitál (vzdělání) jsou též zjišťovány, ale proměnné, které tyto dvě skupiny zastupují, nejsou při interpretaci výsledků brány v potaz.

Výsledky

Respondenti s vyšším sociálním kapitálem volili častěji organizace a jejich pracovníky jako zdroje informací, zatímco lidé s nižším sociálním kapitálem se přikláněli k médiím (hlavně TV a tisk). Při volbě člověka jako informačního zdroje byla vyšší pravděpodobnost, že dotazovaný obdrží hledanou informaci, než u využití médií. Lidé s vyšším sociálním kapitálem častěji vybrali správného člověka pro získání požadované informace.

Sociální kapitál má signifikantní vliv na informační chování, konkrétně na výběr zdroje, jež má přímý vliv na úspěšnost při vyhledávání. Výsledky výzkumu částečně potvrzují Linovu teorii sociálního kapitálu.

Pro obyvatele Ulanbátaru a chudší vrstvy obyvatel ve světě to znamená, že aby překonali nevýhodu nižšího sociálního kapitálu, měly by knihovny poskytovat více informačních služeb - řešení dotazů pro komunitu. Poskytování studijních míst a přístupu k internetu zde není dostačující službou.

Zdroj

JOHNSON, Catherine A. Social capital and the search for information: Examining the role of social capital in information seeking behavior in Mongolia. Journal of the American Society for Information Science and Technology [online]. 2007, vol. 58, issue 6, s. 883-894 [cit. 2013-10-23]. DOI: 10.1002/asi.20561. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1002/asi.20561

Rozměr sociálního kapitálu a míra spáchaných vražd

Cíle

Cílem výzkumu Stevena F. Messnera, Erica P. Baumera a Richarda Rosenfelta bylo potvrzení, či vyvrácení teorie R. Putnama o vlivu sociálního kapitálu na míru kriminality. Podle R. Putnama totiž zvyšování sociálního kapitálu, má za následek snižování kriminality. Výzkum proběhl v USA v roce 2004.

Metoda

Výzkum vycházel z dat SCBS (Social Capital Benchmark Survey), což byl obsáhlý výzkum amerických domácností USA. Ten se snažil zmapovat vztahy jednotlivých Američanů, a to ke svým rodinám, přátelům, sousedům i místním institucím. Výzkum byl prováděn v době od července do listopadu roku 2000 a účastnilo se ho 26 tisíc respondentů ze 40 geografických oblastí.

K měření pak byly dále použity hodnoty míry spáchaných vražd počítaných na 100 000 obyvatel (1999-2000). Konkrétně se jednalo (v průměru) o hodnotu 6,9 (podle oblasti se rozmezí pohybovalo od 0.76 do 26,57)

Ve výzkumu se pracovalo s několika proměnnými. Do vysvětlujících proměnných patřil nedostatek zdrojů, struktura populace, míra rozvodovost, jižnější oblast, sociální důvěra, politický a komunitní aktivismus. Každá tato proměnná byla dále zpracovaná pomocí bodovací faktorové analýzy. Tento přístup umožnil posoudit účinky několika koncepčně odlišných rozměrů sociálního kapitálu na kolísání vražd v určité komunitě.

Dále bylo do výzkumu zakomponováno 12 dimenzí sociálního kapitálu - politická účast, občanské zapojení, náboženské zapojení, pracovní konexe, informačně sociální svázanost, dobročinnost, altruizmus, dobrovolnictví a charita, informační socializace a týmové sporty. Každá z těchto dimenzí posloužila jako určitý doplněk k výše uvedeným 7 proměnným.

Výsledky

Bylo tak dokázáno, že sociální kapitál má vliv na kriminalitu. A každá dimenze sociálního kapitálu má odlišně silný vliv na míru spáchaných vražd. Výzkum prokázal, že bezesporu největší a přímý vliv má sociální důvěra. Dále pak kriminalitu ovlivňuje hustota populace, jižnější umístění komunity, rozvodová míra a v neposlední řadě také účast na politickém dění. Ostatní dimenze pak mají na míru kriminality slabý vliv.

Tento výzkum dokázal prozkoumat mezivztahy mezi mírou spáchaných vražd a plnou škálou teoreticky daných dimenzí sociálního kapitálu. Analýza dále potvrdila multidimenzionalitu sociálního kapitálu a dokázala, že mnoho teoreticky tichých dimenzí, se vzájemně posiluje, jiné jsou naopak navzájem mále propojené.

Zdroj

MESSNER, S. F., R. ROSENFELD a E. P. BAUMER. Dimensions of Social Capital and Rates of Criminal Homicide. American Sociological Review [online]. 2004-12-01, vol. 69, issue 6, s. 882-903 [cit. 2013-10-24]. DOI: 10.1177/000312240406900607. Dostupné z: http://asr.sagepub.com/cgi/doi/10.1177/000312240406900607

Související literatura a odkazy

BARABÁSI, Albert-László. V pavučině sítí. Vyd. 1. V Praze: Paseka, 2005, 274 s. ISBN 80-718-5751-3.

COLEMAN, James S. Social Capital in the Creation of Human Capital. American Journal of Sociology [online]. 1988, vol. 94, s1, S95-n/a [cit. 2013-10-23]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/2780243

GLADWELL, Malcolm. Bod zlomu: o malých příčinách s velkými následky. 3. vyd. v českém jazyce. Překlad Martin Weiss. Praha: Dokořán, 2008, 254 s. ISBN 978-807-3631-994.

GRANOVETTER, Mark. The Strength of Weak Ties: A Network Theory Revisited. Sociological Theory [online]. 1983, vol. 1, č. 6 [cit. 2013-10-23]. Dostupné z: http://sociology.stanford.edu/people/mgranovetter/documents/granstrengthweakties.pdf

LIN, Nan. Social capital: a theory of social structure and action. 1st ed. Cambridge: Cambridge University Press, 2002, xiv, 278 s. Structural analysis in the social sciences, 19. ISBN 05-215-2167-X.

PUTNAM, Robert D. Bowling alone: the collapse and revival of American community. 1st ed. New York: Simon, 2001. ISBN 07-432-0304-6.