Teorie her

Klíčová slova: teorie her, Nashova rovnováha

Synonyma: strategická hra

Související pojmy:

nadřazené: strategie

podřazené: vězňovo dilema, Nashova rovnováha

Charakteristika:

Teorii her můžeme charakterizovat jako ekonomickou vědní disciplínu, která se zabývá studiem konfliktních rozhodovacích situací. Specifičtěji lze říct, že „teorie her je studiem lidského chování ve strategických situacích. Pod pojmem „strategické“ máme na mysli situace, ve kterých každá osoba při rozhodování o svém jednání musí brát ohled na to, jak mohou ostatní na toto jednání zareagovat.“ To znamená, že každá osoba, neboli každý hráč, musí mít možnost volby a rozhoduje se. Zároveň přemýšlí nad možnostmi, jak se nejspíše rozhoduje další hráč a na základě toho se rozhodne sám. Předpokládá se zde, že se všichni hráči chovají racionálně. „Hra je dána počtem hráčů, počtem strategií každého hráče a preferencemi každého hráče. Teorie her se snaží nalézt v každé hře bod rovnováhy, v němž hráči volí takové strategie, že žádný z nich nemá důvod svou strategii změnit za předpokladu, že nikdo z ostatních svou strategii nezmění.“ Tato rovnováha je označována jako „Nashova rovnováha“ a vypočítává se pomocí výplatních matic. Nashova rovnováha ukazuje rozhodnutí obou stran, které je pro ně nejvýhodnější s přihlédnutím na možnosti rozhodnutí druhého hráče. Nejtypičtějším příkladem, na kterém se vysvětluje teorie her, je vězňovo dilema, což je klasický případ strategické hry o dvou hráčích, „která ukazuje, proč je udržení spolupráce obtížné, i když by spolupráce byla oboustranně výhodná.“ Jedná se o příběh dvou zločinců, kteří přepadli banku, jsou chyceni, ale není dostatek důkazů pro jejich zatčení. Zločinci jsou vyslýcháni zvlášť a je na ně uplatňována teorie her – oba dostanou dvě možnosti: vypovídat nebo mlčet. Nejvýhodnější je pro ně mlčet, avšak z důvodu strachu, že ten druhý mlčet nebude, se oba nakonec rozhodnou se přiznat. Nejčastěji k porušování spolupráce a uplatňování teorie her dochází u oligopolu, kde je na trhu malé množství prodávajících. Firmy jsou tak závislé na jednání druhých stran a změna chování jedné firmy může přivést tuto firmu k velkým ziskům, zatímco druhá firma utrpí ztrátu. Z důvodu obavy, že k této situaci dojde, dochází k porušení spolupráce často. „Jako příklad uveďme rozhodnutí, která musí učinit dvě tabákové společnosti, Marlboro a Camel. Když nepoužije reklamu ani jedna z firem, rozdělí si tyto dvě firmy trh na půl. Jestli obě budou inzerovat svůj výrobek, znovu si rozdělí trh na polovinu, ale zisky budou nižší, jelikož každá společnost musí nést náklady vynaložené na reklamu. Konečně v případě, že jedna společnost bude inzerovat a druhá ne, ta, na jejíž produkci se objeví reklama, přitáhne zákazníky od druhé společnosti.“ Přestože by pro obě firmy bylo nejvýhodnější neinzerovat, dříve či později jedna z firem inzerovat začne, protože je to výhodnější strategie v rámci teorie her. Na základě této teorie se dá vysvětlit porušování kartelových dohod, kdy se země mezi sebou dohodnou např. o úrovně produkce ropy. Zde rovněž dochází k porušení, kdy jedna země ve snaze dosáhnout většího zisku zvýší svou produkci a poruší tak dohodu. Rovněž se dá za příklad uvést zbrojení zemí. Ačkoli by země mohly žít v míru, je pro každou zemi výhodnější vlastnit větší množství zbraní než v ostatních zemích - ačkoli se země snaží o dohody, které by kontrolovaly množství zbraní v zemi. Teorie her se snaží poukázat na to, jak je spolupráce mezi lidmi obtížná. „Jak v případě států závodících ve zbrojení, tak v případě oligopolů vede nelítostná logika sledování vlastního zájmu účastníky k nekooperativnímu jednání, a tudíž k výsledku, který je pro obě strany horší.“