Technopesimismus

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Hana Nováková

Klíčová slova: technologie, pesimismus

Synonyma: technologický pesimismus

Související pojmy: technooptimismus

nadřazené - technologický determinismus
podřazené - luddismus


Definice

Technopesimismus, nebo-li technologický pesimismus či technodystopismus, je jednou z forem technologického determinismu [8, s. 35], což znamená, že vychází z předpokladu, že technologie, které společnost využívá, ovlivňují nebo přímo řídí vývoj sociálních struktur a hodnot. Protikladem mu je technooptimismus, přičemž se ale oba přístupy nemusí nutně vzájemně vylučovat. Technopesimismus se, na rozdíl od technooptimismu, který věří v prospěšnost technologií, soustředí na negativní vlivy a nebezpečí, která s sebou technika a technologie přinášejí nebo mohou přinést jedinci či společnosti. Podle technopesimistů v tomto pojetí tedy technologie nemohou lidstvu prospět, spíše se obrátí proti němu, místo řešení problémů způsobují nové.

Příklady negativních vlivů a nebezpečí, na které technopesimisté upozorňují

- zvětšující se propast mezi těmi, kteří přístup k technologiím mají, a těmi, kteří nemají (jde především o počítače a přístup k internetu, vzniká tzv. digitální propast)
- stroje berou lidem práci
- s novými technologiemi se objevují nové konflikty
- možnosti vymknutí se kontrole a zneužití technologií
- technostres a další na zdraví jedince negativně působící aspekty užívání technologií, především počítačů a internetu
- vytrácení se kulturní rozmanitosti
- dehumanizace
- ohrožení demokracie, hrozba posilování kontrolních a mocenských mechanismů, narušení a zásahy do soukromí
- negativní dopad na stav přírody a klimatu, ztenčování ozónové vrstvy, vymírání živočišných druhů, jaderný a toxický odpad
- dle některých filozofů technologicky založená společnost musí být přirozeně špatná

Hlavní technopesimisticky orientované směry a myslitelé

luddité – hnutí britských textilních řemeslníků z počátku 19. století zaměřené proti zavádění strojů v továrnách jako příčině nezaměstnanosti [6]
neoluddismus – novodobá podoba luddismu stavící se proti technologickému pokroku [3]
bioluddismus – zaměřuje se konkrétně proti biotechnologiím, genovému inženýrství apod.[2]
některé anarchistické směry – mezi představitele patří např. anarcho-luddita the Unamomber Ted Kaczynski
více či méně ekologové, křesťané ad.

Mezi další technopesimistické filozofy patří např. Herbert Marcuse, Francis Fukuyama, Bill Joy, Theodore Roszak, Martin Heidegger ad.

Technopesimismus v literatuře a filmu

Za technopesimistické lze označit nejedno dílo především sci-fi literatury a filmové tvorby. Některá z nich bývají řazena mezi antiutopie. Děj se často odehrává v budoucnosti, která se vyznačuje přetechnizovaností a odlidštěností, nebo se můžeme setkat s apokalyptickými vizemi, v nichž lidstvo prostřednictvím technologií zdevastovalo svět (a tudíž i sebe) nebo je ovládáno stroji, které samo stvořilo.

Příklady literárních děl s technopesimistickými prvky:
Aldous Huxley: Konec civilizace (1932)
George Orwell: 1984 (1949)
Karel Čapek: R.U.R. (1920)
Kevin Warwick: Úsvit robotů, soumrak lidstva (1999)
Raymond Douglas Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita (1953)

Příklady filmů s technopesimistickými prvky:
Andrew Niccol: Gattaca (1997)
James Cameron: Terminátor (1984)
Lana Wachowski, Andy Wachowski: Matrix (1999)
Mick Jackson: Vlákna (1984)
Shuko Murase, Sayo Yamamoto: Ergo Proxy (animovaný seriál)(2006)
Terry Gilliam: Brazil (1985)


Technooptimisté o technopesimismu

Optimisté mohou technopesimismus vysvětlovat jako důsledek xenofobie, tedy strachu z cizího a neznámého, ale také strachu z vlastního sebepoznání. Ve specifických případech upozorňují na tendence přisuzovat umělým systémům lidské vlastnosti, způsoby chování a omezení, příp. na obavu ze ztráty statusu výjimečné bytosti.[1]


Jiný možný význam pojmu "technopesimismus"

Dalším možným významem pojmu "technopesimismus" může být skepse vůči možnostem technologií, tedy nedůvěra v optimistické předpovědi a futuristické vize vývoje technologií (např. v možnost stvoření inteligentních robotů nebo dosažení nesmrtelnosti prostřednictvím biotechnologií nebo „uploadování“ lidské mysli).


Zdroje

  1. BURIAN, J. Budoucnost umělé inteligence [prezentace]. Podzim 2006, prezentace z přednášky k předmětu Filozofie a kognitivní věda konané na FF MU.
  2. Česká asociace transhumanistů. Transpedie [online]. 29.3.2005 [cit. 22.6.2010]. Dostupný na WWW: <http://www.transhumanismus.cz/transpedia.php>
  3. GLENDINNING, Ch. Notes toward a Neo-Luddite manifesto. Utne Reader. March/April 1990, p. 50-53. ISSN 8750-0256.
  4. CHANDLER, D. Technology-led theories. Technological or Media Determinism [online]. 11.4.2000 [cit. 22.6.2010]. Dostupný na WWW: <http://www.aber.ac.uk/media/Documents/tecdet/tdet02.html>
  5. LORENZ, M. Mezi technologickou singularitou a enviromentální krizí: politika technologií [prezentace]. Podzim 2008, prezentace z přednášky k předmětu Informace, komunikace, myšlení konané na FF MU.
  6. Luddites. Columbia Electronic Encyclopedia [online]. 6th Edition. 10.1.2009 [cit. 22.6.2010]. Dostupný na WWW: <http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=4&hid=10&sid=345d2c96-a910-4bfd-aacd-6439fd45619d%40sessionmgr4&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=39019146>
  7. MACEK, J. Raná kyberkultura. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2004. 87 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. David Kořínek.
  8. PASEKOVÁ, L. Mediální aktivismus: jeho demokratický potenciál a manifestace. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediálních studií a žurnalistiky, 2009. 77 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Jakub Macek.
  9. SEGAL, H.P. Many still fear technological progress. Bangor Daily News. June 1995, p. 1. ISSN 0892-8738