Třetí vlna

Z WikiKnihovna
Verze z 20. 2. 2012, 14:10, kterou vytvořil Michal Klajban (diskuse | příspěvky) (3 revize: IMPORT T-V: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Přejít na: navigace, hledání

Klíčová slova: demasifikace

Synonyma: informační vlna, postindustriální vlna

Související pojmy:

nadřazené: společenská změna

podřazené: ---


Charakteristika

Třetí vlnou nazvali manželé Tofflerovi společenskou změnu, která právě probíhá a která by měla vést ke zrodu nové civilizace, postavené na informacích, která "se opírá o produkci mozku (nikoli svalů)"[1]. Třetí vlně předcházely dvě jiné výrazné vlny změny.

Počátek první vlny spadá do období 8000 př. Kr. Tato spolčenská změna, jejímž základem byla zemědělská revoluce, kulminovala mezi lety 1650-1750. V důsledku první vlny došlo k přechodu z kočovného způsobu života, sběračství, lovu a pastevectví k usedlému zemědělství. Výsledkem první vlny byl vznik stálých sídel, budoucích vesnic a měst. První vlna se již ve většině zemí vyčerpala.

Druhá vlna, která přišla na konci 17. století, má základ v průmyslové revoluci. Její síla kulminovala po druhé světové válce a do dnešní doby je ve společnosti stále znatelná. Druhá vlna přinesla masovou výrobu, spotřeba, výchova i masová média. Státní instituce tohoto období stojí na centralizované byrokracii. [2]

Podle Tofflerových se nacházíme v období střetu myšlenek a principů třetí vlny s institucemi a politickými systémy druhé vlny.



Nejvýraznějším fenoménem třetí vlny je demasifikace, která se netýká jen výroby, trhu a médií, ale také například rodiny. Alvin Toffler v knize Šok z budoucnosti popisuje dnes netradiční rodinné modely (rodiče v důchodovém věku, rodiče stejného pohlaví, profesionální – nikoli biologičtí – rodiče, děti vychovávané v komunách).[3] "Nukleární rodina se stává menšinovou formou." [4]

V civilizaci třetí vlny je nejdůležitější hybnou silou informace. "Protože poznání snižuje potřebu práce, času, prostoru, kapitálu a dalších vstupů, stává se definitivní náhradou - centrálním zdrojem pokročilé ekonomiky." [5]

Tofflerovi popisují třetí vlnu v kontrastu k vlně druhé. Pokud je tedy výroba v období druhé vlny charakterizována továrnami, standardizací, centralizací, maximalizací , koncentrací a byrokratizací, pak pro třetí vlnu se stává stále významnější domácí výroba a velká rozmanitost výrobků. Tento tzv. posttovární princip by měl v rámci třetí vlny platit i pro školství, zákonodárství, zdravotnictví, sociální služby apod. Oproti masové výrobě, kdy byl kladen důraz na nahraditelnost pracovních sil, oceňuje třetí vlna podnikavost, ochotu riskovat i vlastní inovaci, které znamenají vzájemnou nezaměnitelnost pracovníků. Instituce druhé vlny se snaží koncentrovat většinu rozhodovacích procesů na vrcholu organizace. Instituce třetí vlny budou naopak usilovat o přenesení co nejvíce zodpovědnosti na nižší úrovně organizace na její periferie. Organizace druhé vlny tíhly ke spojování mnoha výrobních procesů v rámci jedné firmy. Třetí vlna podporuje rozložení procesu výroby mezi větší počet subdodavatelů. Vznikají tak minimalistické firmy, které spolupracují na základě smluvního spojení, tedy jakési virtuální organizace. Druhá vlna připravila rodinu o významné role(vzdělávání, péče o nemocné), které měly potenciál vytvářet v rodinách i jiná pouta než ta psychologická. Třetí vlna staví rodinu (ať už v jakékoliv formě) zpět do centrální pozice v mnoha společenských úlohách.



Teoretici třetí vlny

Alvin Toffler (nar. 1928) je americký futurolog. Původně působil jako novinář, spoluvydával časopis Fortune. Přednášel na Cornell University a New School for Social Research. Mezi jeho klasická díla patří Šok z budoucnosti (1970), Třetí vlna (1980) a Posun moci a (1990). Spolu s manželkou Heidi Toffler (nar. 1929), která byla jmenována mimořádnou profesorkou na National Defense University ve Washingtonu, napsali další díla věnující se společenské změně a budoucnosti (Válka a antiválka 1995, Nová civilizace 1994, Revolutionary wealth 2006). Kniha Třetí vlna byla v Číně jako nositelka "západního duchovního bahna" zakázána, později se však stala základní knihou pro čínské demokratické reformní hnutí, potlačené v roce 1989 na náměstí Tienanmen.[6]




[1] TOFFLER, A. - TOFFLEROVÁ, H. Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2001, ISBN 80-86569-00-4, s. 27.

[2]TOFFLER, A. - TOFFLEROVÁ, H. Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2001, ISBN 80-86569-00-4, s. 17-27.

[3]TOFFLER, Alvin. Šok z budoucnosti. Praha: Práce, 1992, ISBN 80-208-0160-X, s. 118-128.

[4] TOFFLER, A. - TOFFLEROVÁ, H. Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2001, ISBN 80-86569-00-4, s. 27.

[5] TOFFLER, A. - TOFFLEROVÁ, H. Nová civilizace. Třetí vlna a její důsledky. Praha: Nakladatelství Dokořán, 2001, ISBN 80-86569-00-4, s. 36.

[6] Alvin + Heidi Toffler {futurists}[online]., dostupné z: <http://www.alvintoffler.net/?fa=home>, [citováno 3. 1. 2011].; TOFFLER, A. - TOFFLEROVÁ, H. Utváranie novej civilizacie. Politika tretej vlny. Bratislava: Open Windows, 1996, ISBN 80-85741-15-6, s. 112.