Symbolické násilí (Bourdieu)

Z WikiKnihovna
Verze z 20. 10. 2013, 15:10, kterou vytvořil Jp137 (diskuse | příspěvky) (2.1 Příklad první)
Přejít na: navigace, hledání

1. Symbolické násilí (Pierre Bourdieu)

S teorií symbolického násilí poprvé přichází francouzský sociolog a antropolog Pierre Bourdieu ve své knize Nadvláda mužů. Zde popisuje osvojování forem podvědomých schémat vnímání, hodnocení a jednání (habitus[1]), která jsou na základě nyní používaných sociálních struktur vnímána jako pravdivá. Vychází přitom z výzkumu berberského kmene Kabylů. Symbolické násilí je de facto nadvláda, která nastává v okamžiku, kdy stuktury poznání jsou utvářeny již existujícími strukturami, které ji zpětně potvrzují. Za přirozený základ dělení symbolického násilí je považováno zejmená dělení dle pohlaví a biologických odlišností, kdy je upřednostňováno zejména mužské pohlaví a ženské pohlaví je upozaďováno (což může vést až k pokřivenému vnímání sebe sama).
Jako typický habitus můžeme například použít tvrzení, že muži jsou lepšími politiky než ženy - na politické scéně je totiž převaha mužských politiků. Jelikož v důsledku habitus odpovídá skutečnosti, zdá se nám toto tvrzení přirozené a pravdivé. Ve skutečnosti však záleží na tom, jak věci vnímáme a hodnotíme, jelikož naše vnímání a hodnocení je právě utváří. Sociální realita nemůže habitus potvrzovat, protože není jeho příčinou, ale důsledkem.

2. Příklady symbolického násilí

Jelikož je myšlenka symbolického násilí otázkou sociologie, autor si vyhrazuje právo primárně uvádět příklady sociologického charakteru.

2.1 Příklad první

V roce 2011 Rebecca Trammell publikovala článek Symbolic Violence and Prison Wives: Gender Roles and Protective Pairing in Men's Prisons v The Prison Journal, kde se zabývala výzkumem a popisem tzv "ochranného párování" mužů ve věznicích, které označuje jako formu násilí, kdy muži chrání ostatní vězně výměnou za sex. Toto chování považuje Bourdieu za symbolické násilí, jelikož tvrdí, že pouhá hrozba násilí umožńuje kontrolovat slabší jedince v sociálních skupinách.[1] Tato forma mužské dominance je běžně používána k ovládnutí žen, nicméně ve vězeních se mnoho mužů pod hrozbou násilí uchyluje k vykonávání sexuálních aktů na oplátku za svoji ochranu.
V této studii v rozmezí let 2005-2006 vypovídalo 40 mužů propuštěných z vězení v oblasti San Diego, Riverside, Orange Country a Kalifornie. Pod slibem zachování anonymity vypovídali o symbolickém násilí ve vězeních. Průměrný věk vzorku byl 34 let s trestem odnění svobody v rozshu od 18 měsíců po 15 let ve vězeních se střední, až maximální ostrahou.
Dotazování probíhalo na veřejných místech, či u dotazovaných doma, aniž by výsledky výzkumu mohly nějak ovlivnit jejich současný život. Eliminovala se tak obava z postihů ze strany dozorců, či státu. Interview probíhalo v rosahu 1-2 hodin v podobě otevřeného a polostrukturovaného dotazování a vyprávění, čím se umožnilo dosáhnout hlubšího nahlédnutí do vězeňského prostředí a důkladně odhalit sexuální a násilné chování.
Všichni dotazování uvedli, že nebyli ve vězení znásilňováni výměnou za ochranu, nicméně uvádějí, že sex ve vězení je poměrně běžným jevem.

2.2 Příklad druhý

Ana Paula Rodrigues Diniz, Renata Almeida Bicalho, Alexandre de Pádua Carrieri, Mariana Mayumi Pereira de Souza v roce 2011 sepsali práci nazvanou Symbolic Violence and Homosexuality: A Study in Brazilian Major Cities. Cílem práce bylo představit výzkum o šikaně homosexuálních mužů v Brazílii. Autoři provedli kvalitativní studii ve velkých městech (Aracaju, Belo Horizonte, Brasilia, Vitoria, Porto Alegre, Rio de Janeiro a Sao Paulo) za použití rozhovorů a empirické analýzy. Použitá metodologie je autory studie zdůvodněna kvůli jemnosti a zvýraznění specifik fenoménu, který u známých a velkých skupin není natolik patrný[2].
Účast na výzkumu byla pojata jako vyprávění svého životního příběhu, což umožňovalo vhodnou rekonstrukci jednotlivých příběhů a zpětné zvýraznění vazeb v rámci zažitého symbolického násilí. Výzkumníky bylo učiněno celkem 66 polostrukturovaných rozhovorů s muži, které byly zaznamenány a zapsány pro zajištění integrity dat. Následně 12 rozhovorů bylo použito jako výchozí data pro výzkum.
Z rozhovorů s účastníky výzkumu bylo zjištěno, že se stali cíly symbolického násilí na základě odmítání homosexuality ve svém okolí, kdy byli ústně uráženi, ale i cíleně opovrhováni a záměrně vylučování z určitých sociálních cyklů, čímž na ně byl vyvíjen sociální nátlak podporující hetero-normativní prvky.
Tyto události dle účastníků studie vedly ke ztrátám důvěry ve své okolí, pocitu sociálního vyloučení, nedůvěru v sebe sama a v závěru mnohdy i ke krizi osobnosti.

2.3 Příklad třetí

Třetím příkladem je práce A. J. Patricka Liszkiewicze z University of Southern California nazvaná Cultivated Play: Farmville. V této práci Liszkiewicz tvrdí, že hráči hry Farmville nehrají hru pro její zábavu, nýbrž pro sociální tlak, aby hra byla hrána. Dle Liszkiewicze je sociální tlak roven symbolickému násilí.
Hra Farmville je tzv. free hra hraná v internetovém prohlížení pomocí účtu na sociální síti Facebook. Jejím cílem je sklízení vypěstovaných plodin, starání se o své hospodářství a komunikace s ostatními hráči, kteří se ve hře nacházejí. Tuto hraje přes 73 milionů hráčů, z toho 26 milionů ji hraje každý den, čímž ve hranosti přeskočila i World of Warcraft[3].
I přes vysoké číslo hráčů dle Liszkiewicze hra nenabízí to, co se primárně od her očekává, tedy odpočinutí a zábavu, jelikož Farmville má velmi specifické požadavky na hráče, kteří se musejí v určitý čas nacházet na své imaginární farmě a sklidit své plodiny, jinak o ně přijdou a budou je muset sázet znovu, což je podmíneno investicí herních peněz a pak i časovou náročností. Vysvětlení proč i přes zdánlivý herní stereotyp je hra hrána nabízí výzkum zcela prosté: "Lidé hrají Farmville, protože lidé hrají Farmville"[4].
Farmville umožňuje totiž možnost ulehčení hraní jednotlivým hráčům pomocí jejich přátel (tzv. in-game sousedů). Pokud hraje hru více lidí, kteří se navzájem znají, mohou si ve hře pomáhat pomocí posílání herních dárků, různých bonusů, a vzájemného vypomání na svých farmách. Díky tomu mohou hráči získávat větší pozemky pro své aktivity. Pokud nemáte více jak osm in-game sousedů, nemáte možnost dosáhnout rozšíření svých polností. Jakmile se uživatel hry přihlásí na svůj účet na Facebooku, je ihned informován o svém postupu ve hře, obdržením darů a bonusů a je prakticky do hry znovu vtažen. Tohoto jevu, kdy je uživatel nucen se zapojit do hry si Liszkiewicz všímá zejména v okamžiku, kdy je do Farmville zapojena jeho matka na žádost svého souseda, následně Liszkiewiczův otec, jeho dvě sestry, snoubenka a následně i Liszkiewicz sám, přičemž si celá rodina musí plánovat den s ohledem na časové požadavky hry.
Aby byl ostatním hráčům ve hře umožněn postup a rozvoj je nezbytné, aby bylo do hry zapojeno co nejvíce hráčů, čímž se vytváří sociální tlak.

Citace

  1. BOURDIEU, Pierre. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-7184-775-5
  2. RODRIGUES DINIZ, Renata Almedia BICALHO, DE PÁUDA CARRIERI a Mariana Mayumi PERERIA DE SOUZA. Symbolic Violence and Homosexuality: A Study in Brazilian Major Cities. 2011. ISBN 2219-5440; 67713983. Dostupné z: http://ehis.ebscohost.com/eds/pdfviewer/pdfviewer?vid=20&sid=44f50ffa-43f9-4f4d-94a5-20afdf3ef75f%40sessionmgr15&hid=4. Článek. Federal University. Vedoucí práce Ana Paula Rodrigues Diniz.
  3. NEWHEISER, Mark. Farmville, Social Gaming, and Addiction. In: Gamasutra [online]. 2009 [cit. 2013-10-19]. Dostupné z: http://www.gamasutra.com/blogs/MarkNewheiser/20091204/3733/Farmville_Social_Gaming_and_Addiction.php
  4. LISZKIEWICZ, A. J. Patrick. Cultivated Play: Farmville. 2010. Dostupné z: http://mediacommons.futureofthebook.org/content/cultivated-play-farmville

Použitá literatura a zdroje