Svobodný přístup k informacím

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Hana Janečková

Klíčová slova: lidská práva, informace, přístupnost, zákony

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - lidská práva, informace, informační politika
podřazené - Listina základních práv a svobod, zákon o svobodném přístupu k informacím, zákon o právu na informace o životním prostředí

Podstata

Svobodná výměna informací je důležitá pro rozvoj společnosti a civilizace, protože právě inovace v oblasti zpracování a šíření informace jsou důležité pro inovace ve zpracování hmoty a energie. S rozvojem informačně-komunikačních technologií roste požadavek společnosti na přístup k informacím. Ty jsou díky technologiím skutečně snáze přístupné, ovšem problémem může být cena těchto technologií, která může mnohým zabránit v jejich užívání.[6] Je proto třeba nejen zajistit samotný přístup občana k informacím, ale zároveň to, aby tento přístup byl snadný a dosažitelný pro každého uživatele.[1] Svobodný přístup k informacím je předpokladem a jedním z hlavních pilířů demokracie. Jde o základní lidské právo. Vědění znamená moc a informace se stává klíčovou tržní komoditou. Tím, že je občanům zajištěn přístup k informacím, je jim dán také podíl na moci a zároveň je oslaben informační monopol státu a dalších mocenských struktur. „Důležitým aspektem vlivu svobody informací na veřejnou správu je oslabení informačního monopolu. Často býval spor o věc veřejného zájmu nahrazen prostou informační převahou, která umožnila úřadům prosadit své záměry. Vyjasňuje se tak i povaha samotného pojmu „veřejný zájem“.[3]

Právní kodifikace

Jak již bylo zmíněno výše, svobodný přístup k informacím patří v demokratických společnostech k základním lidským právům. V užším pojetí můžeme právo na informace chápat jako „oprávnění občana požadovat od státních orgánů a institucí informace vztahující se k jejich působnosti (tzv. svobodný přístup k těmto informacím) a následně pak i povinnost státních orgánů a veřejných institucí tyto informace občanům poskytovat.“[2] . Toto právo je kodifikováno v právním řádu jednotlivých států, stejně jako na mezinárodní úrovni. Poprvé bylo toto právo na informace legislativně zakotveno ve Švédsku v zákoně o svobodě tisku (Freedom of the Press Act) již v roce 1766.[2] Z novějších legislativních dokumentů uveďme: - čl. 19 Všeobecné deklarace lidských práv: „Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.“[9] - čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech: „Každý má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby.“[4] - čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod: „Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice.“[8]

Právo na informace v českém právním řádu

Právo na informace je zaručeno Listinou základních práv a svobod (dále Listina), konkrétně jejím čl. 17, která v odst. 1 praví, že „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny“[5] , v odst. 5 pak: „Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“[5] Tímto zákonem je pak zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Tento zákon upravuje podmínky práva na svobodný přístup k informacím a pravidla pro poskytování těchto informací. Definuje subjekty s úplnou a částečnou informační povinností, způsoby poskytnutí informace, omezení práva na informace. Zákon dále upravuje postup pro podávání žádosti o informaci a postup vyřízení této žádosti.[7] Čl. 25 pak zakotvuje právo na informace jako jedno z práv národnostních a etnických menšin. Odst. 1 zaručuje příslušníkům těchto menšin „právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku.“[5] Ve čl. 35, odst. 2 pak Listina zaručuje právo každého na „včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.“ [5] Toto právo upravuje zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí. Ten definuje podmínky výkonu tohoto práva ve vztahu k povinným subjektům disponujícím informacemi o životním prostředí, podmínky pro přístup veřejnosti k těmto informacím. Věnuje se také problematice aktivního zpřístupňování informací o životním prostředí, stejně jako vzdělání, výchově a osvětě v oblasti ochrany životního prostředí.[10]

Použitá literatura

  1. BORGMAN, Christine L. From Gutenberg to the Global Information Infrastructure: Access to Information in the Networked World. Sabon: MIT Press, 2003. Access to Information, s. 53 - 80.
  2. KALAMÁR, Štěpán; POŽÁR, Josef. Informační bezpečnost a právo na svobodný přístup k informacím [online]. 2008 [cit. 2010-12-22]. Dostupné z WWW: <http://www.motoalbum.cz/tib/Publikace/Kalamar_20_6_08_1-clanek_Pravo_na_informace.pdf>.
  3. KUŽÍLEK, Oldřich; ŽANTOVSKÝ, Michael. Svoboda informací: svobodný přístup k informacím v právním řádu České republiky. Praha: Linde, 2002. s. 127.
  4. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech [online]. c2005 [cit. 2010-12-22]. Dostupné z WWW: <http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/mezinar.pakt-obc.a.polit.prava.pdf>.
  5. Parlament České republiky: Poslanecká sněmovna [online]. 2006 [cit. 2010-12-22]. Listina základních práv a svobod. Dostupné z WWW: <http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html>.
  6. ROSEN, C. Martin; CARR, Gabrielle M. Fares and Free Riders on the Information Highway. Journal of Business Ethics. 1997, 16, s. 1439 - 1445.
  7. Účetnictví, daně, právo - Sagit [online]. c1996-2010 [cit. 2010-12-22]. Sbírka zákonů: ZÁKON ze dne 11. května 1999 o svobodném přístupu k informacím. Dostupné z WWW: <http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb99106>.
  8. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 [online]. c2007-2009 [cit. 2010-12-22]. Dostupné z WWW: <http://www.novatrixprint.cz/umluva-o-ochrane-lidskych-prav-a-svobod.html>.
  9. Všeobecná deklarace lidských práv [online]. c2005 [cit. 2010-12-22]. Dostupné z WWW: <http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/vseobecna-deklarace-lidskych-prav.pdf>.
  10. ZÁKON č. 123/1998 Sb. ze dne 13. května 1998 o právu na informace o životním prostředí [online]. 1998 [cit. 2010-12-22]. Dostupné z WWW: <http://klempera.tripod.com/123_1998.htm>.