Struktura prezentace

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Iva Michálková

Klíčová slova: prezentace, struktura

Synonyma: - představení, interpretace

Související pojmy:

                   nadřazené: komunikace, rétorika, přednes

                   podřazené: sdělení, návrh, postup


Úvod

Prezentace je činnost, při které je posluchači nebo posluchačům něco předloženo, ukázáno, jsou mu projeveny návrhy, myšlenky a stanoviska. Jedná se tedy o cílený přenos informací. Způsoby jakými lze prezentovat jsou: slovně, vizuálně, s pomocí flipchartu nebo využití nějakého softwaru pro tvorbu prezentací (například MS Powerpoint nebo Macromedia Flash MX). Předpokladem úspěšné prezentace podle Olgy Medlíkové je:

  • Cíl - prezentující musí vědět, čeho chce svou prezentací dosáhnout
  • Scénář - rozvržení přednášky a diskuze, timing, pomůcky, kombinace informačních a zábavných prvků
  • Uživatelské pohodlí posluchačů - prezentující sleduje reakce publika a jestli mají vše, co k přednášce potřebují
  • Interaktivní prostředí - posluchačům je poskytnuta možnost se do prezentace zapojit: reakce na otázky, připomínky a zároveň zabránění nečekaných přerušení
  • Jasné výstupy - výstup prezentace musí být všem posluchačům srozumitelný[1]

Struktura prezentace

Existuje mnoho možných struktur prezentace, které jsou vhodné pro určitý druh publika a přednášející se v přípravné fázi snaží si vytvářet tak zvané persony: svou cílovou skupinu posluchačů. Podle Plamínka existují z pohledu dynamiky tři odlišné fáze: zahájení, jádro prezentace a závěr. U sestavování prezentace je nutné počítat s kolísavou pozorností publika, kdy na začátku je jejich pozornost nejvyšší, potom klesá a na konci se opět zvedá. Cílem je, aby posluchač i při nižší pozornosti stále sledoval řeč mluvčího.[2]

3 TELL

Horálek se zmiňuje o pravidle 3 TELL, které lze shrnout do následujících hesel:

  • Řekni, co řekneš - používá se v úvodu, kam spadá: pozdravení, představení se a vysvětlení, proč jsme přišli. Je to fáze, ve které si mluvčí buduje vztah s posluchačem a snaží se získat jeho důvěru. Zde, stejně jako po celou dobu prezentace, je důležitá řeč těla a mimika. Prezentující nesmí dát najevo nervozitu
  • Řekni to - hlavní část promluvy. Zde je nejdůležitější udržet pozornost posluchače a sledovat, zda všemu rozumí
  • Řekni co jsi řekl - tato část přichází na závěr a zahrnuje krátké shrnutí. Doporučuje se zmínit maximálně tři body a přejít k diskuzi. Nakonec poděkovat za pozornost a rozloučit se[3]

John Townsend ve své příručce The Presentations nastínil několik dalších možností prezentačních struktur, které lze využít:

BIKER B

Jedná se o mnemotechnickou pomůcku usnadňující tvorbu prezentace:

  • Bang! - na úvod tato technika doporučuje použít nějaký způsob, který upoutá pozornost publika. Ten odpovídá tématu i osobnosti vystupujícího. V této části můžete začít nějakým poutavým upozorněním, evokováním hypotetické situace, vytvořením metafory, přímou otázkou k publiku, veselou historkou nebo nějakým vizuálním či dramatickým vstupem.
  • Introduction - obsah klíčových bodů prezentace a představení tématu. Tedy co jste přišli publiku říct.
  • Key points - ohraničení prezentace na 1 až 5 klíčových bodů
  • Examples - tady je potřeba provázat klíčové pojmy s publikem a jeho potřebami a zkušenostmi pomocí příkladů, aby sdělení snáze pochopili. Pro každou z klíčových oblastí je dobré použít jeden příklad, vizuální zobrazení, nebo říct příběh, který demonstruje to, co se snažíte prosadit.
  • Recap - v části zvané rekapitulace znovu stručně zopakujete obsah své prezentace, aby si jej publikum snáze zapamatovalo
  • Bang! - na závěr se doporučuje další boom, který prezentaci dramaticky zakončí, aby se stala nezapomenutelná. Je možné verbálně nebo vizuálně navázat na úvodní boom, udělat nečekanou akci nebo naopak jednoduše zakončit slovy “Děkuji za pozornost”.

Po této fázi obvykle následuje prostor pro dotazy z publika. Podle Townsenda je tohle zakončení vhodné, pokud je publikum spíše malé a téma se přímo dotýká jejich životů nebo práce. Nicméně při práci s větším publikem a při formálnějších akcích je vhodné brát v potaz fakt, že mnoho účastníků se ostýchá položit otázku před ostatními.[4]

Poznámky

  1. MEDLÍKOVÁ, Olga. Přesvědčivá prezentace: Špičkové rady, tipy a příklady. Grada Publishing a.s.: Praha, 2010, s. 14-33. ISBN 9788024722788.
  2. PLAMÍNEK, Jiří. Komunikace a prezentace: Umění mluvit, slyšet a rozumět. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, s. 152-153. ISBN 9788024727066.
  3. HORÁLEK, Josef. Jak úspěšně a efektivně prezentovat. Horalek.org [online]. [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://www.horalek.org/clanky/Prezentace%20-text.pdf
  4. TOWNSEND, John. The Presentations. ilustrované vydání, přepracované. Alresford: Pocketbooks, 2009. Pocketbooks Series: Management Pocketbooks Series, s 19-27. ISBN 9781906610159.

Použitá literatura

  • HORÁLEK, Josef. Jak úspěšně a efektivně prezentovat. Horalek.org [online]. [cit. 2014-11-09]. Dostupné z: http://www.horalek.org/clanky/Prezentace%20-text.pdf
  • MEDLÍKOVÁ, Olga. Přesvědčivá prezentace: Špičkové rady, tipy a příklady. Grada Publishing a.s.: Praha, 2010, s. 14-33. ISBN 9788024722788.
  • PLAMÍNEK, Jiří. Komunikace a prezentace: Umění mluvit, slyšet a rozumět. Praha: Grada Publishing a.s., 2008, s 152-153. ISBN 9788024727066.
  • TOWNSEND, John. The Presentations. ilustrované vydání, přepracované. Alresford: Pocketbooks, 2009. Pocketbooks Series: Management Pocketbooks Series, s. 19-27. ISBN 9781906610159.