Sovětizace české literatury

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Eva Holubcová

Klíčová slova: literatura 1948 - 1953, českoslovenští spisovatelé, stalinizace

Synonyma: reálný socialismus, sovětizace

Související pojmy: kulturní ovlivňování, ideologická výchova, znárodnění

nadřazené ------------
podřazené -----


Obsah

Úvod do problematiky

Sovětizace literatury u nás

Klíčové faktory sovětizace literatury v praxi

a) Akční výbory

b) znárodnění polygrafického průmyslu

c) perzekuce spisovatelů

d) cenzura

e) vzor SSSR

f) seznamy typově neodpovídající (čili nežádoucí) literatury

Použitá literatura


Úvod do problematiky

Sovětské státní zřízení fungovalo na principu absolutní kontroly všeho, co se týkalo každodenního běžného života občanů. Od rodinné výchovy, víry až po literaturu. V oblasti literatury situace vypadala následovně: podporováni byli spisovatelé, jejichž díla odpovídala duchu doby čili oficiálně vytyčené linii (např. Maxim Gorkij). Tito pak dostávali všestrannou podporu, účastnili se mimo jiné také i privátních večírků největších špiček SSSR. Ti ostatní, jejichž produkce z nějakého důvodu nevyhovovala, byli pak perzekuováni (zákazem činnosti, vyloučením ze Svazu spisovatelů či nejrůznějšími drobnými i většími ústrky). Každé vydané dílo muselo být před tiskem schváleno a proto se autoři ve velkém míře dopouštěli dobrovolné autocenzury. Hlavní témata pak byla: pracující lid, vzoroví sovětští občané všech kategorií (od vojáky po předsedy s odpovídajícím morálním i charakterovým profilem), povinnosti. Tedy celkově všestranná ideologická výchova. Po druhé světové válce nastal boom literatury věnované utrpení a statečnosti sovětského lidu i armády. Vzhledem k rozsáhlým překladům sovětské literatury a jejím vydávání u nás lze říci, že i takto mohli Sověti kulturně (či se o to aspoň snažit) ovlivňovat obyvatelstvo Československa.


Sovětizace literatury u nás

Lze říci, že tento proces měl mnoho složek a hlavně je třeba zdůraznit fakt, že v mnohém již navázal na změny v literatuře, které proběhly po konci války.


Klíčové faktory sovětizace literatury v praxi :

a) Akční výbory

Akční výbor Syndikátu českých spisovatelů vznikl již 26. února 1948. Tento výbor se vyslovil pro znárodnění polygr.průmyslu, pro vyloučení linii strany neodpovídajících spisovatelů. Ustanovil revizní komisi a kritéria čistek, přičemž tento výbor byl aktivním vykonavatelem.

b) znárodnění polygrafického průmyslu

Zákon č. 123/1948 Sb. o znárodnění polygrafických podniků působil retroaktivně k 1. lednu 1948. Tento zákon byl prvním krokem jak dostat vydávání denního tisku a literatury obecně pod kontrolu. Tím, že většinu podniků převzal/znárodnil stát, získal neomezenou možnost rozhodovat o tom, co se bude vydávat a co ne.

c) perzekuce spisovatelů

Spisovatelé svým profilem a tvorbou neodpovídající linii Strany byli vyloučeni poměrně záhy po ustanovení nového režimu. Oficiálně vyloučení ze Svazu spisovatelů neznamenalo profesní konec, ale jména vyloučených byla vždy zasílána na veškeré klíčové instituce a spolky, tedy de facto v praxi to znamenalo konec publikování pod svým vlastním jménem. Pro ilustraci stavu: v r. 1948 měl Syndikát českých spisovatelů (později Svaz československých spisovatelů) 1675 členů, o dva roky později již jen 220...

d) cenzura

Cenzura měla několik úrovní. Na první se mělo za to, že spisovatel musí přijmout určitou společenskou odpovědnost, která reflexuje také jeho vlastní postoj ke socialistickému zařízení. Autocenzura byla automaticky očekávána a vyžadována. Na druhé nastupoval vydavatel díla, na třetí úrovni pak zřízení, které vydání dané publikace schvalovalo. Čtvrtou úrovní pak byla zpětná vazba, kdy se mohlo stát, že původně schválené dílo bylo pro svoji dodatečně zjištěnou nevhodnost staženo z oběhu. V úvahu musíme také brát existenci indexů vyloučených spisovatelů a žánrově i jinak nežádoucích děl.

e) vzor SSSR

Po nástupu komunistického režimu v poměrně krátké době nastala inflace děl přeložených z ruštiny (pohádky, typické sovětské příběhy, vzpomínky z války). Z množství dostupné přeložené literatury se dalo odhadnout, co je žádoucí a přípustné, a co již ne.

f) seznamy typově neodpovídající (čili nežádoucí) literatury

Dle těchto seznamů byla díla vybraných autorů kompletně vyřazována nejen z knihoven, ale také byla předem vyloučena i možnost jejich tisku či jakékoliv možnosti dostupnosti (např. byly vyřazeny z knihovních fondů). Jednalo se o autory nevyhovujících politicky a nábožensky zaměřených děl, ale i autory beletrie. Dále se jednalo o knihy, které byly na Seznamu nepřátelské, závadné, zastaralé a nežádoucí literatury, což byly knihy následujících žánrů: exotismus, kolonialismus, dekadentní literatura, exotismus, fašismus, formalismus, ruralismus, snobismus, braková literatura atd.



Použitá literatura

KAPLAN, K. Československo v letech 1948 – 1953. Zakladatelské období komunismu. Vyd. 1. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1991. 146 s. ISBN 80-04-25700-3.

KNAPÍK, J. Únor a kultura. Sovětizace české kultury 1948 – 1950. Vyd. 1. Praha : Libri, 2004. 359 s. ISBN 80-7277-212-0.

SOLŽENICYN, A. Trkalo se tele s dubem. Vyd. 2. Praha : Academia, 2001. 570 s. ISBN 80-200-0870-5.

ŠÁMAL, P. Soustružníci lidských duší. Lidové knihovny a jejich cenzura na počátku padesátých let 20. století. 1.vyd. Praha : Academia, 2009. 613 s. ISBN 978-80-200-1709-3.