Slovotvorba

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Martina Sochorová

Klíčová slova: slovotvorba, derivologie, jazykověda, čeština

Synonyma: ---

Související pojmy: jazykověda, gramatika

nadřazené -
podřazené -

Charakteristika

Slovotvorba neboli derivologie je nauka o tvoření slov, popisuje způsoby tvoření, slovotvornou stavbu slova a slovotvorné vztahy k jiným slovům.[1] Slovotvorba je jednou z disciplín jazykovědy a je těsně spjata s lexikologií, morfologií a také syntaxí. Slovotvorba je jedním ze způsobů obohacování slovní zásoby.
Existuje několik způsobů tvoření nových jednoslovných pojmenování: odvozování: příponami město – městečko, městský nebo předponami – předměstí, předměstský, skládání: velkoměsto, vodovod, světlovlasý[2] a zkracování: Čedok, ČTK. K zvláštním způsobům patří změna významu bez změny formy (např. substantivizace adjektiva: milý, pokladní) nebo změna formy bez změny významu (např. líný – lenivý, šedý – šedivý).[3]

Odvozování (derivace)

Odvozováním se tvoří slova pomocí předpon, přípon, přidáním koncovky popřípadě jejím změněním. Vznikají tak slova odvozená – deriváty. Podle slovotvorného hlediska se slova dělí na základová (základem pro jiná slova, jsou původní nebo odvozená z jiných slov) a utvořená (výsledek slovotvorby).

Struktura slova

Slova mají několik částí: kořen (část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova), předpona (prefix), přípona (sufix), koncovka (část ohebného slova, připojuje se ke kmeni, dělí se na pádové a osobní), kmen (je tvořen kořenem a kmenotvornou příponou, vzniká po oddělení koncovky).

Morfémová stavba slova: morfém je nejmenší jednotkou slova nesoucí nějaký význam.
Mezi typy morfémů patří: kořen, předpona, přípona, koncovka (část ohebného slova, připojuje se ke kmeni, dělí se na pádové a osobní).

Slovotvorná stavba slova se zabývá výsledkem způsobu vytvoření slova a rozděluje slovo na dvě části:

  • slovotvorný základ = část základového slova, je základem pro vytvoření nového slova. Slovotvorným základem může být kmen nebo kořen.
  • slovotvorný prostředek – formant = část slova, díky kterému vzniká ze základového slova nové slovo: Slovotvorným prostředkem jsou předpony a přípony.[1]

Skládání (kompozice)

Skládání je spojování dvou a více slovních základů. Vznikají tak slova složená, složeniny. Dělíme je na pravé (velkoměsto, dějepis), nepravé (okamžik, zeměkoule) a hybridní složeniny, kdy jedna část slova je cizího původu (fotobuňka, hydroplán). Složeniny se dají také dělit na:

1. slučovací, kde je vztah souřadnosti (lesostep, hluchoněmý)
2. určovací, kdy jedna složka je syntakticky závislá na druhé (velkoměsto – velké město, černovlasý – černé vlasy)
3. vazebné: slova jsou ve vztahu podřadnosti a mají slovesnou vazbu (vodovod, teploměr)
4. predikační složeniny, které mají vztah predikace (hromobití)[4]

Zkracování (abreviace)

V tomto případě se spojují dva a více zkrácených slovních základů. Rozlišují se tři typy: iniciálové zkratky, které vznikají z počátečních písmen několikaslovných pojmenování (ČR, OSN, UNESCO), zkratková slova, která se vytvářejí z počátečních slabik slov a dají se skloňovat (Čedok, Sazka). Poslední skupinou jsou zkratky často používaných slov (např., tj., a. s., oficiální zkratky akademických a vědeckých titulů, chemické a jiné pojmy).

Pro češtinu je nejtypičtějším způsobem tvoření slov odvozování.

Poznámky

  1. 1,0 1,1 SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. s. 51. V kostce. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0950-6.
  2. CHUDOMELOVÁ, Věra a Karina MAŤEJŮ. Maturitní otázky - český jazyk. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008. s. 36. Maturitní otázky. ISBN 978-80-253-0602-4.
  3. SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura: český jazyk: [ucelená, přehledná, osvědčená příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na střední a vysoké školy]. 1. vyd. [Havlíčkův Brod: Fragment], 2007. s. 29. ISBN 978-80-253-0468-6.
  4. SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura: český jazyk: [ucelená, přehledná, osvědčená příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na střední a vysoké školy]. 1. vyd. [Havlíčkův Brod: Fragment], 2007. s. 32. ISBN 978-80-253-0468-6.

Použitá literatura

  • CHUDOMELOVÁ, Věra a Karina MAŤEJŮ. Maturitní otázky - český jazyk. 1. vyd. Praha: Fragment, 2008. 96 s. Maturitní otázky. ISBN 978-80-253-0602-4.
  • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk a literatura: literatura, český jazyk, čtenářský deník, cvičení z českého jazyka: [ucelená, přehledná, osvědčená příprava k maturitě a k přijímacím zkouškám na střední a vysoké školy]. 1. vyd. [Havlíčkův Brod: Fragment], 2007. 88, 104, 140, 126 s. ISBN 978-80-253-0468-6.
  • SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce: pro střední školy. 2. vyd. Praha: Fragment, 2009. 224 s. V kostce. Maturita v kostce. ISBN 978-80-253-0950-6.