Semco - 1. svobodná firma (viz Ricadrdo Semler - Podivín)

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Eva Fukarová

Klíčová slova:podnikání, management, firemní politika, firemní kultura, demokracie, demokratické principy, svoboda v práci


Úvod

Semco je proslulá brazilská firma. Svou proslulost si získala díky svému výkonnému řediteli Ricardu Semlerovi, pod jehož vedením se výnosy firmy mezi lety 1982 a 2003 zvýšily ze 4 milionů dolarů na 212 milionů dolarů, počet zaměstnanců vzrostl ze stovky na tři tisíce a její působení se rozšířilo do více oborů. Tento úspěch je přičítán novátorskému stylu vedení společnosti, který spočívá v maximálním uplatňování demokratických principů vůči svým zaměstnancům.

Historie

Společnost Semco založil v roce 1953 v São Paulu rakouský inženýr Antonio Curt Semler. Původní název byl Semler & Company a později Mixer & Agitator. Zprvu se společnost zabývala výrobou odstředivek pro průmyslovou výrobu rostlinného oleje. V 60. letech se firma v souvislosti s rozvojem brazilského námořnictví přeorientovala na výrobu komponent pro námořní průmysl. V následujících 20 letech si společnost vybudovala v této oblasti dominantní postavení.

V roce 1980 nastupuje do vedení firmy syn zakladatele Ricardo Semler. Pod jeho vedením se podnik začíná diverzifikovat. Pod jeho vedením firma nakupuje licence od jiných firem, aby mohla vyrábět jejich výrobky v Brazílii.[1] Činnost podniku se rozšiřuje do chemického, farmaceutického, potravinářského a důlního průmyslu. V průběhu 80. let se rozvíjí koncepce rozčlenění podniku do jednotlivých úseků. Taková koncepce poskytuje větší svobodu a zároveň vyžaduje větší zodpovědnost od manažerů i všech zaměstnanců.

V 90. letech Semco rozšiřuje činnost do oblasti služeb. Např. konzultační činnost v oblasti životního prostředí či nemovitostí. Semco dále navazuje partnerství s renomovanými firmami na mezinárodní úrovni.[2]


V posledních deseti letech Ricardo Semler svou činnost ve společnosti omezil, aby se mohl věnovat svým dalším aktivitám. Je autorem dvou knih. Ta první z roku 1993, nazvaná Maverick (u nás vyšla v roce 2011 pod názvem Podivín: příběh nejneobvyklejšího pracoviště světa), zachycuje jeho zkušenosti z působení ve firmě. V další knize z roku 2003, kterou nazval The Seven Day Weekend: Changing the Way Work Works, se zabývá otázkou rovnováhy mezi prací a soukromým životem. Dále založil školu Lumiar pro děti ve věku 0 – 14 let. Škola je založena, stejně jako firma Semco, na principu uplatňování demokracie.[3]

Semco - demokracie v praxi

Ve své přednášcena MIT Ricardo Semler zmiňuje roli demokracie v řízení podniku. Zamýšlí se nad tím, že přestože demokracii považujeme za důležitou hodnotu, na pracovištích zpravidla panuje vojenský princip řízení, který však často nevede k úspěchu. Naopak demokratický přístup, který umožňuje lidem zařídit se v práci podle svých potřeb, je účinným nástrojem pro konkurenceschopnost a přežití.[4]

Demokracie se v řízení Semco projevuje například v následujícím:[5]

  • Výbory - každá jednotka si volí své zástupce do výborů. Ty se potom pravidelně setkávají s nejvyšším vedením jednotky a probírají veškeré pracovní záležitosti a politiku jednotky. Výbory mohou vyhlásit stávku, účetní audit nebo zpochybnit, co se týká řízení.
  • Kruhová struktura organizace - vychází z flexibilních soustředných kruhů a je opakem rigidní, hierarchicky uspořádané pyramidy. Zaměstnanci mohou mít jedno ze čtyř postavení:
  • poradce - obdoba viceprezidenta a vyššího manažera v tradičně řízených společnostech. Řídí politiku a strategii firmy.
  • partner - řídí provozní jednotku.
  • koordinátor - vedoucí v oblasti marketingu, prodeje a výroby, předáci v technických a montážních úsecích.
  • společník - všichni ostatní zaměstnanci.
  • Výrobní buňky - na rozdíl od linearních výrobních pásů je v Semcu výroba organizována tak, aby určitý tým vyrobil kompletní výrobek. Dělníci tím získávají větší nezávislost a zároveň odpovědnost. To je motivuje ke zlepšování výrobků. Sami si objednávají součástky od dodavatelů a také si sami stanovují výrobní kvóty.
  • Řízení potulováním - spočívá v odstraňování bariér, které by bránily komunikaci mezi lidmi.
  • Transparentnost - Semco zpřístupňuje v podstatě všechny firemní informace veřejnosti. Pro své zaměstnace organizuje kurzy, aby se orientovali ve finančních dokumentech.
  • Samostatně stanovovaný plat - týká se 25% zaměstnanců, zpravidla koordinátorů. Do budoucna by se však mohlo týkat i dělníků. Část zaměstnaců se také může rozhodnout pro tzv. rizikový plat - plat nižší o 25%. Jestliže se společnosti daří, může zaměstnanec tento vklad do firmy navýšit až o 125%.
  • Pružná pracovní doba - možnost stanovit si pracovní dobu mají i dělníci.
  • Zpětné hodnocení - každý nově přijatý zaměstnanec nebo povýšený do vedoucí funkce, musí absolvovat rozhovory, hodnocení a schválení těmi zaměstnanci, kteří s ním budou pracovat. Všichni manažeři jsou každého půl roku hodnoceni svými podřízenými v anonymních dotaznících.

Poznámky

  1. SEMLER, Ricardo. Managing without managers. Harvard Business Review [online]. 1989, September 1989 [cit. 2011-12-30]. Dostupné z: <http://hbr.org/1989/09/managing-without-managers/ar/1>.
  2. SEMCO. SEMCO [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: <http://www.semco.com.br/en/default.asp>.
  3. Ricardo Semler [online], poslední aktualizace 7. prosince 2011 [cit. 28. 12. 2011], Wikipedie. Dostupné z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/Ricardo_Semler.
  4. Přednáška Ricarda Semlera na MIT: Dostupné z WWW: <http://mitworld.mit.edu/video/308/>.
  5. SEMLER, Ricardo. Podivín: příběh nejneobvyklejšího pracoviště světa . 1. vyd. Praha: PeopleComm, c2011. ISBN 978-80-904890-0-4. S. 274 - 280.