Sekundární emoce

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Marie Křivá

Klíčová slova: emoce, city

Synonyma: pocit

Související pojmy:

nadřazené - primární emoce
podřazené -


Emoce

Emoce tvoří zvláštní kategorii psychologických jevů. Pojem emoce vyjadřuje jednak stav prožívání označovaný jako cit, jednak s tímto stavem spojené fyziologické změny v organizmu. Slovo emoce má podle Macháče (1985) svůj původ v latinském slovese emovere, které znamená vzrušovat. Dle Nakonečného (1997) však slovo emoce pochází z latinského slova motio, které značí pohyb a zahrnuje i fyziologickou reakci. Podle mínění většiny psychologů se emoce skládají ze tří vzájemně propojených složek, kterými jsou subjektivní emocionální prožitky, vnější expresivní chování a jejich fyziologické koreláty. Emoce hrají významnou roli v našem životě, zakoušíme je jako odchylky od klidného toku prožívání (který rovněž není citově zcela neutrální). Emocionální prožitky označujeme jako city,respektive pocity. [1] Emoce můžeme dále dělit na primární emoce (biologicky adaptivní, biologicky maladaptivní), sekundární a instrumentální. Každá emoce má svůj protiklad. Například radost – smutek, odvaha – strach, nadšení – lhostejnost, úcta – pohrdání atd. Zvláštní formu emocí představují nálady vyjadřující určité emoční ladění od příjemného (klidný, spokojený, šťastný, veselý, povznesený) až po nepříjemné (napjatý, nespokojený, smutný, mrzutý, poražený).


Sekundární emoce

Jsou reakcí na myšlenky a pocity. Získáváme je věkem a zkušenostmi. Na rozdíl od primárních emocí nejsou vrozené. Novorozenec vykazuje po narození nejprve pocity libosti a nelibosti, ke kterým se později přidává pocit strachu a vzteku. Sekundární emoce se u člověka rozvíjí až několik měsíců po narození. Vznikají pomaleji, jsou vytvářeny především volním zhodnocením situace, např. lítost, hrdost, vina a stud. Můžeme je do značné míry ovlivňovat myšlením. Sekundární emoce jsou odvozovány z primárních míšením, což se děje zejména v situaci, která je neurčitá (v takovém případě se ostatně hovoří o „smíšených pocitech“, jako jsou např. rozpaky). Sekundární emoce jsou také na rozdíl od primárních založeny na emoční zkušenosti a je možno mezi ně počítat např. obdiv, úctu, pohrdání, závist apod. (srov. Stuchlíková, 2002; Nakonečný, 2000). Dalším rozdílem mezi sekundárními a primárními emocemi je, že sekundární emoce vznikají pomaleji a jsou vytvářeny především volním zhodnocením situace, například lítost, vina, hrdost, nebo stud. Sekundární emoce můžeme tedy do značné míry ovlivňovat myšlením. Na vytváření těchto emocí má také vliv prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá.

Rozdělení dle McDougalla

McDougall dělí sekundární emoce na komplexní a odvozené. Komplexní sekundární emoce vznikají spojením dvou a více primárních emocí. Například smíšením primárních emocí očekávání a radosti vzniká smíšená emoce optimismus. Odvozené sekundární emoce vznikají v situaci, kdy člověk vnímá úspěch či neúspěch svého chování. Patří k nim radost, starost, beznadějnost, důvěra, úzkost, naděje, zklamání, pochybování, soucit a lítost. Jako zvláštní druh emocí pojímal McDougell lásku a nenávist.

Dyády

Míšením primárních emocí vznikají dyády, resp. triády emocí jako jednotný komplex emočního zážitku. Takovou dyádu představuje např. stud, který je smíšeninou strachu a hnusu ze sebe sama. Plutchik toto smíšení ilustruje na schématu kruhového uspořádání primárních emocí. Kromě primárních dyád rozlišuje však ještě další smíšeniny, sekundární a terciální dyády. Sekundární dyády: radost+překvapení=potěšení, překvapení+starost=rozpaky, starost+očekávání=pesimismus. Terciální dyády: hněv+překvapení=pohoršení, očekávání+akceptování=fatalismus, radost+strach=vina [1]

Poznámky

  1. PLHÁKOVÁ, Alena. "Učebnice obecné psychologie". Vydání 1., Praha: Nakladatelství Akademie věd České Republiky, 2004. ISBN 80-200-1387-3


Použitá literatura

  • PLHÁKOVÁ, Alena. "Učebnice obecné psychologie". Vydání 1., Praha: Nakladatelství Akademie věd České Republiky, 2004. ISBN 80-200-1387-3
  • NAKONEČNÝ, Mila. "Lexikon psychologie". Vydání 1., Praha: Nakladatelství Vodnář, 1995. ISBN 80-85255-74-X
  • NAKONEČNÝ, Mila. "Úvod do studia psychologie". Vydání 1., Praha: Nakladatelství Akademie věd České republiky, 2003. ISBN 80-200-0993-0