Scénické čtení
Autor: Magdaléna Švancarová
Klíčová slova: čtení, četba, scénické čtení, předčítání
Synonyma: public reading, leseaufführung, lecture spectable
Související pojmy:
nadřazené: čtení, četba, předčítání, divadlo
podřazené: projekt LiSToVáNí
Charakteristika
V divadelní branži je pojmem scénické čtení označována buď čtená zkouška daného kusu nebo představení nové hry bez dekorace a kostýmů. Teatrologický slovník popisuje scénické čtení jako
- minimalistickou formu zviditelnění literatury
- druh divadla, daný záměrným omezením vyjadřovacích prostředků (způsob a míra prostorového vydělení čtoucích a naslouchajících ani jejich počet přitom nejsou podstatné)[1]
Scénické čtení je zvláštní druh recitace, zpravidla jde o interpretační divadlo. Zvláštním případem je autorské čtení, kde interpretem je sám autor textu, zpravidla neherec. Scénické čtení může mít i charakter seriálu, pokud se čte z téhož díla v pravidelných časových odstupech[2]
Prezentace literárního díla zrovna touto formou může mít různé důvody:
- Provozně - ekonomické - jeho zpravidla prosté provedení není na náklady náročné
- Umělecké
- Politické - před cenzurou uspěje spíše než jiné divadelní formy[3]
Vizualizace a hudební doprovod
Míra vizualizace čteného textu není přesně určena. Herci nemusejí mít kostýmy a mohou jen stát a interpretovat text pouhým hlasem (tzn. využití pouze akustických vyjadřovacích prostředků, kterými jsou barva hlasu, intonace, melodie, dynamika a rytmus), a nebo naopak mohou využít i kostýmů, pohybu, gestikulace a mimiky (tedy vizuálních prostředků). Stejně tak pojetí scény se pohybuje na škále od té nejprostší, bez kulis či rekvizit přes využití např. stolu a židle až po kulisy, na něž jsme z divadel zvyklí. Ovšem v tomto případě zde rozdíl od klasického divadelního představení, co se týče scény, tkví v tom, že se kulisy nemění a tudíž netřeba využívat opony.
Dále se s oblibou využívají různé světelné a hudební efekty, jak můžeme vidět ve scénických čteních projektu Listování či Divadla U Stolu.[4]
Historie
Předčítání není v naší společnosti žádnou novinkou. Před rozmachem masmédií patřilo k běžnému rodinnému a vůbec společenskému životu. Zvláštní cenu mělo jistě ve společnostech, kde neuměl číst každý.
Scénické čtení v Evropě bylo častěji realizované už od 19.století. Jedním z realizátorů v následujícím století byl Karl Kraus, který pořádal předčítání a v letech 1913-1936 uvedl asi 700 těchto čtení z děl svých či děl jiných autorů.[5]
Ovšem i v druhé polovině 20. století, kdy rádio bylo běžnou záležitostí a i televize jí začínala být, našlo scénické čtení své místo ve společnosti. V době normalizace, jež proslula velkou cenzurou, se divadelníci často uchylovali právě ke scénickému čtení, díky jeho nenáročnosti na realizaci i podmínky. V nejhorším případě se hrálo u někoho v bytě.
Dnes
Dnes se se scénickým čtením můžeme setkat nejen v repertoáru divadel (např. brněnské Divadlo U Stolu), ale i v rámci projektu Listování, což je cyklus scénických čtení, který se tímto způsobem snaží seznamovat veřejnost se zajímavými a na trhu aktuálními knihami a tak podporovat čtenářství. Mnohokrát na představeních spolupracovali i samotní autoři daných děl.
Scénickým čtením se také dá velice pružně reagovat na aktuální dění. Dobrým příkladem je uvedení scénického čtení hry Václava Havla Odcházení Jihočeským divadlem 21.prosince 2011.[6]
Poznámky
- ↑ PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.
- ↑ PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.
- ↑ PAVIS, Patrice. Divadelní slovník : [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha : Divadelní ústav, 2003. 493 s ISBN 8070081570.
- ↑ PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.
- ↑ PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.
- ↑ KUCHTOVÁ, Pavla. Jihočeské divadlo uvedlo scénické čtení hry Václava Havla Odcházení. [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/jihoceske-divadlo-uvedlo-scenicke-cteni-hry-vaclava-havla-odchazeni--993643
Použité zdroje
PAVLOVSKÝ, Petr. Základní pojmy divadla : teatrologický slovník. 1. vyd. Praha : Libri, 2004, ISBN 8072771949, s. 248.
PAVIS, Patrice. Divadelní slovník : [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha : Divadelní ústav, 2003. 493 s ISBN 8070081570.
PĚRŠALOVÁ, Lucie. Působení scénického čtení na čtenářství a prolínání literatury a divadla. Zaměřeno na projekt Listování. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2011. 62 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Libor Vodička, Ph.D.
KUCHTOVÁ, Pavla. Jihočeské divadlo uvedlo scénické čtení hry Václava Havla Odcházení. [online]. [cit. 2011-12-29]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/jihoceske-divadlo-uvedlo-scenicke-cteni-hry-vaclava-havla-odchazeni--993643