Samuel Clement Bradford

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání


(10. 1. 1878–13. 11. 1948) byl britský matematik, knihovník a informační vědec, propagátor Mezinárodního desetinného třídění, jeden ze zakladatelů bibliometrie. Výsledky studia rozložení článků v odborných časopisech zobecnil v tzv. Bradfordův zákon rozptylu.

Samuel Clement Bradford RTENOTITLE
Datum a
místo narození
1878
Londýn
Datum a
místo úmrtí
1948
Wimbledon
Příčina úmrtí
Rodinný stav ženatý, bezdětný
Bydliště UK
Občanství
Vzdělání
Pracoviště Science Museum Library
Ocenění
Známý pro Bradfordův zákon rozptylu



Život

Bradford se narodil 10. 1. 1878 v Londýně obchodnímu úředníkovi S. J. Bradfordovi a jeho ženě K. L. Lipscombe. Po ukončení studia na večerní škole se stal chemikem. V roce 1899 začal pracovat v Muzeu vědy a vědecké knihovně (Science Museum Library) v South Kensington. Zpočátku pracoval jak na sbírkách v mzeu, tak v knihovně (jen během války byl přeložen k National Physical Laboratory, na oddělení válečné chemie).  V muzeum vědy byl jeho výzkum zaměřen na teorii rozpouštění a vlastnosti koloidů. Za tuto práci získal titul Dsc. (doktor věd). Nicméně, dominantní místo v profesním životě Bradforda zaujímají aktivity a práce v oblasti knihovnictví. A právě díky ním se stal uznávaným a známým. Dokázal shromáždit jednu z největších sbírek vědecké literatury v Evropě. V roce 1906 se oženil s Corou Mabel, dcerou výrobního agenta Waltera Monneryho, manželství zůstalo bezdětné. Největší zálibou Bradforda bylo šlechtění růží. V důchodu publikoval knihu věnovanou této problematice. Kolegové na něj vzpomínají jako na malého, vždy perfektně oblečeného muže s růží v klopě v době kvetení. Bradford zemřel doma, ve Wimbledonu, 13. listopadu 1948.[1]

Práce

Mezinárodní desetinné třídění

Již na počátku kariéry Bradford zjistil, že rychlý rozvoj vědecké literatury způsobuje problémy při vyhledávání relevantních informací. Usoudil, že pro přesné vyhledávání bude nejpřínosnějším zavedení co možná nejdetailnějšího roztřídění záznamu. V tomto způsobu třídění záznamů spatřoval potenciál, kterého využili Henri La Fontaine a Paul Otlet, jež vytvořili pro obsahové roztřídění záznamů Mezinárodní desetinné třídění MDT. Bradford se stal jedním z nejvýznamnějších propagátorů a podporovatelů tohoto systému. Příležitost představit a zavést tento systém měl po první světové válce. V roce 1922 byl jmenován asistentem správce muzea. O tři roky později, po odchodu stávajícího vedoucího do důchodu, se ual funkce vedoucího knihovny a v roce 1930 byl povýšen do funkce správce Science Museum.  V tomto období Bradford přišel do úzkého kontaktu s profesorem A. F. C. Pollardem z Imperial College ( Královské univerzity). Jejich debata vedla v roce 1927 k založení Britské společnosti pro mezinárodní bibliografii. Bradfordova vedoucí role ve společnosti vedla k jejímu mezinárodnímu zapojení a Bradford se stal celoživotním zastáncem Mezinárodní federace pro dokumentaci se sídlem v Haagu.[2]

Bradfordův zákon rozptylu

Jeho zájem o problematiku získávání informací vedl k tomu, že začal pozorně prozkoumávat rejstříky a anotace v oblasti vědecké literatury. A tak ve 30-tých letech 20 stol. studoval, jakým způsobem jsou vědecké články, jež se věnují určitému tématu, rozptýleny v řadě různých časopisů. Na základě výsledků výzkumu Bradford fomuloval zákon rozptylu, který se stal jedním ze základních pojmů informatiky.

„Bradfordův zákon rozptylu (distribuce publikací) – zákon popisující rozptyl dokumentů v určité vědní oblasti. Stanovuje závislost mezi celkovým počtem dokumentů (nejčastěji časopisů) a rozložením dokumentů týkajících se konkrétní tématické oblasti, ze zákona vyplývá, že maximální počet relevantních článků je soustředěn v minimálním počtu časopisů tvořících tzv. jádro oboru."[3]
„Bradford zjistil, že pokud bude provádět rešerši článků k určitému tématu, najde několik časopisů, které se tématu věnují zcela, několik částečně, několik se mu věnují příležitostně. Existují tři typy dokumentů (X,Y a Z). Dokumenty X tvoří jádro určitého oboru. Jedná se o odborné časopisy, jejich články jsou většinově zaměřené na jedno konkrétní téma. Dokumenty Y představují mezikruží. Lze sem zařadit časopisy, ve kterých se vyskytují články z několika oborů, požadovaný obor tedy již není dominantní. Dokumenty Z tvoří okrajovou část pro určitý obor, jelikož články s požadovaným tématem se v nich vyskytují ojediněle.[4]
Zákon tvrdí,že v jádře bude X časopisů, v 1. mezikruží n2X časopisů, v 2. mezikruží n3X  časopisů atd.Tedy X : Y : Z = X : n2X : n3X = 1 : n : n2
Bradford dále experimentálně zjistil, že číslo, kterým je třeba násobit počet časopisů je konstanta: n = 5“[5]
Zákon je používán např. při hodnocení informačních pramenů v jednotlivých oborech, při určení poločasu stárnutí toku informací, při návrhu designu ekonomičtějších informačních systémů, při predikcích publikačních trendů nebo nákupní politice knihovny.[6]

Tento zákon ovlivňuje bibliometrii a citační analýzu vědeckých publikací. Další nejpoužívanější bibliometrické zákony jsou Lotkův zákon a Zipfův zákon.


Dílo[7]

  • Bradford, S. C. (1934). Sources of information on specific subjects. Engineering, 26, p. 85-86.
  • Bradford, S. C. (1946). Romance of Roses. London: F. Muller.
  • Bradford, S. C. (1948). Documentation. London: Crosby Lockwood.
  • Bradford, S. C. (1953). Documentation. 2nd ed. With an introd. by Jesse H. Shera and Margaret E. Egan. London: Crosby Lockwood.


Citace

  1. http://www.oxforddnb.com/templates/article.jsp
  2. http://www.oxforddnb.com/templates/article.jsp
  3. JONÁK, Zdeněk. Databáze národní knihovny ČR. [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/E9C3RLI21JGYHFCRPVFD2RBQ61VKNFNRA3RD2C9GHL4I9FYJED-67234
  4. ŠROMOVÁ, Gabriela. Současné české literární časopisy [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/146082/ff_b_b1/Bc._prace.pdf. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita.
  5. LORENZ, Michal. Kvantitativní metody informační vědy (prezentace). [online]. [cit. 2013-05-20]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/1421/jaro2010/VIKBA06/um/2._Kvantitativni_metody_informacni_vedy.pdf
  6. Wikipedie: Bradfordův zákon. [online]. [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bradfordův_zákon
  7. Wikipedie: Samuel C. Bradord [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Samuel_C._Bradford


Zdroje

/sup>X = 1