Rozhovor

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kamila Burdová

Klíčová slova: rozhovor, interview

Synonyma: interview, konverzace


Související pojmy:

nadřazené - sociální komunikace, interpersonální komunikace, metody výzkumu
podřazené - diskuze, dialog, skupinový rozhovor


Charakteristika

Rozhovor je základní formou verbální komunikace (nejběžnější druh interpersonální komunikace), kdy spolu komunikují dva nebo více lidí a prostřednictvím otázek a odpovědí dosahují svých cílů. [2] Rozhovor je také jedna z metod dotazování při výzkumu. Předpokladem pro vedení rozhovoru je znalost systému jazykových prostředků, tzn.stejný jazyk a podobná slovní zásoba jejich účastníků. [3]

Základní rozdělení

Rozhovor může mít jako formální tak i neformální charakter. Formální komunikace je plánovaná a může se jednat o přijímací, pracovní nebo hodnotící pohovor, který má stanovené cíle, na rozdíl od neformálního rozhovoru, který se ve společnosti vyskytuje mnohem častěji. Neformální rozhovor není náročný na přípravu a častěji zahrnuje emocionální komunikaci. Takovým typem hovoru může být např. nezávazné povídání. Cílem rozhovoru může být získání, předání nebo objasnění informací, vyřešení problémů nebo získání důvěry u ostatních účastníků. [3]

Rozhovor jako metoda vyzkumu

Technika rozhovoru se využívá při kvalitativních i kvantitativních přístupech. Rozhovory v kvalitativním zkoumání většinou provádí jediná osoba, na rozdíl od kvantitativního zkoumání, kdy se pro sběr dat od respondentů zapojuje více tazatelů. [1, s. 110]

Kvalitativní přístup

V kvalitativním zkoumání se můžeme nejčastěji setkat s volným, polostrukturovaným a strukturovaným rozhovorem. Vedení takového rozhovoru je náročnou záležitostí a měl by se mu věnovat profesionálně vyškolený tazatel.

Ve volném rozhovoru (nestrukturovaném, neformálním), nejsou otázky předem dané, vznikají při přirozené komunikaci mezi tazatelem a respondentem, kdy respondent nemusí zjistit, že je objektem výzkumného zájmu (skrytý rozhovor, který není inzerovaný jako výzkumný). Problémem při tomto druhu rozhovoru je záznam získané informace a vyhodnocování výsledků, neboť otázky se mohou u jednotlivých respondentů výrazně lišit. Specifickou podobou tohoto druhu rozhovoru je narativní rozhovor, kdy je respondent vybídnut k volnému vyprávění na určité téma. V rámci narativního rozhovoru je dovoleno užívání otázky „proč“. [1, s. 110]

Polostrukturovaný rozhovor je částečně řízený rozhovor, kdy jsou předem připravené dané soubory otázek, které musí odeznít, avšak jejich pořadí se může měnit. Tazatel může znění otázek pozměnit na základě znalostí respondenta, může také pokládat doplňující otázky. Při této variantně je zpracování získaných informací jednodušší než u volného rozhovoru. [1, s. 111]

Strukturovaný rozhovor (řízený) má jasně formulované jak přesné znění otázek, tak i jejich pořadí, které nesmí být zaměněno. Výhodou této metody je jednoduché vyhodnocování pořízených informací (často vyžadovány co nejstručnější odpovědi), nevýhodou naopak nemožnost přirozené komunikace v průběhu dotazování. Trvání rozhovoru může být časově omezeno. [1, s. 112]

Kvantitativní přístup

V kvantitativních přístupech se používají standardizované rozhovory, skupinové diskuze a ohniskové skupiny. Požadavky na vzdělání tazatelů nejsou tak vysoké jako u kvalitativního přístupu.

U standardizovaného rozhovoru jsou nejen přesně předepsáné otázky a jejich pořadí, ale také varianty odpovědí. Zřídka se objevují otázky polouzavřené a méně často i otevřené. Komunikace mezi tazatelem a respondentem je maximálně formalizovaná, zjištěné informace jsou nejlépe zpracovatelné, dají se jednoduše třídit a srovnávat. [1, s. 113]

Ve skupinové diskuzi je dotazováno více účastníků najednou, zhruba v rozmezí 3-15 osob. Jde o skupinu přirozenou nebo vytvořenou uměle. Skupinová diskuze může probíhat formou volného nebo polostrukturovaného rozhovoru, přičemž by spadala do kvalitativního zkoumání, ale může být i více formalizovaná. Podobnou metodou jsou ohniskové skupiny neboli focus group, kdy jsou data od účastníků získána na základě využití skupinových interakcí v rámci debaty (na rozdíl od způsobu otázka-odpověď u předchozího). Účastníci spadají do společné cílové skupiny, např. klienti určité firmy, diváci pořadu, spotřebitelé zboží apod. [1, s. 114]

Použitá literatura

  1. REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Vyd. 1. Praha : Grada, 2009. 184 s. ISBN 9788024730066.
  2. JANOUŠEK, Jaromír. Sociální komunikace. Praha : Svoboda, 1968. s.
  3. MÜLLEROVÁ, Stanislava. Komunikační dovednosti. Liberec : Technická univerzita, 2000. 109 s. ISBN 80-7083-475-7.
  4. PERGLER, Přemysl. Vybrané techniky sociologického výzkumu. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1969. 767 s.