Repozitář

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Martina Snozová

Klíčová slova: úložiště, archivace informací, sdílení informací

Synonyma: úložiště

Související pojmy:

nadřazené -

podřazené - institucionální úložiště, digitální úložiště

Charakteristiky

Výraz repozitář pochází z latinského slova Repositorium, kde označuje „podstavec s přihrádkami na knihy, listiny apod.“. [2]

V anglickém jazyce pojem repository nese tyto významy: sklad, skladiště, zdroj, schránka, pramen. [1, s. 455]

Pojem repozitář tedy můžeme definovat různými způsoby. Je možné o tomto pojmu hovořit jednak jako o úložišti hmotných jednotek, což mohou být kupříkladu různé typy dokumentů jako knihy, listiny, vizuální, zvukové, digitální a audiovizuální dokumenty apod., je však možné ho vnímat také v té abstraktnější rovině a to jako repository of knowledge tedy úložiště znalostí neboli úložiště vědění. Z našeho pohledu jsou pro nás významné především úložiště knihoven a jim podobných institucí, kterým se říká institucionální úložiště. Pokud bychom se chtěli zabývat repozitáři, které jsou v dnešní době asi nejperspektivnější, hovořili bychom o úložištích digitálních. Institucionální a digitální repozitáře jsou velmi často zaměňovány neboť mají velmi podobné charakteristické znaky. Uvedeme si obě definice, ze kterých však jasně vyplývá, že pojem Digitální repozitář je pojmu Institucionální repozitář nadřazený.

Digitální repozitář (digital repository): ˆ„Informační systém určený k digitální archivaci, tj. zajišťující uložení, ochranu, integritu, autenticitu a zpřístupnění digitálních dokumentů v dlouhodobém horizontu.“ [4]

Institucionální repozitář (institutional repository): „Digitální repozitář obsahující digitální dokumenty, které jsou produktem výzkumné, vědecké, vývojové a další tvůrčí činnosti konkrétní instituce nebo konkrétního konsorcia.“ [4]

Role a význam repozitářů obsahujících vědecké dokumenty

Pro zdárný rozvoj všech vědních disciplín je klíčové šíření odborných informací a znalostí. Je samozřejmé, že informace a znalosti, které již byly v minulosti nějakým způsobem zpřístupněny a přijaty, mohou velkou měrou přispět k dalšímu vědeckému výzkumu a spoluvytvářet tak vědecké poznatky nové. To znamená, že vědecký pokrok je úzce spjat s odbornou komunikací mezi vědci. Pro tyto účely jsou nezbytné především digitální repozitáře, neboť právě ty jsou schopny v dnešní době, kdy se tradiční toky ve vědecké komunikaci, které jsou založeny na postupných krocích, vzájemně na sebe navazujících a které mají zároveň dlouhé časové prodlevy, velmi rychle přesouvají do elektronického informačního prostoru, který je naopak charakterizován relativně malými či dokonce žádnými časovými i fyzickými omezeními. Internet se tak stává pro vědeckou komunikaci jedním z klíčových prvků. Velmi rychle proto vznikají vedle hmotných úložišť v přirozeném prostědí, úložiště digitální. Vědci nyní na tento druh repozitářů kladou velký důraz a snaží se proto elektronicky zpřístupnit co největší množství dokumentů. Tato činnost je sice nákladná a zdlouhavá, měla by však být do budoucna nesmírně důležitá pro rychlost rozvoje vědy jako takové. [5]


Digitální repozitáře v České republice:

Jedním z nejvýznamnějších digitálních úložišť v České republice je projekt Národní úložiště šedé literatury (NÚŠL). Tento projekt je pod záštitou Národní technické knihovny v Praze. Jejich cílem je trvale archivovat a zpřístupňovat dokumenty z oblasti šedé literatury. [7]

Dalším významným digitálním repozitářem v České republice je Národní digitální knihovna. Toto úložiště vzniklo v rámci společného projektu Národní knihovny České republiky a Moravské zemské knihovny v Brně. Cílem je zdigitalizovat, trvale archivovat a zpřístupňovat velkou část Bohemikální literatury 19.-21. století, to jsou knihy, které byly vydány v české republice a jejich jazykem je čeština a nebo pojednávají o česku. [6]

Použitá literatura

1. Reference Model for an Open Archival Information System (OAIS) : An Initiative of NASA in Cooperation with ISO and the Consultative Committee for Space Data Systems (CCSDS) - 1995-2002 [online]. [Cit. 2008-11-21]. Dostupný z WWW: http://www.dlib.indiana.edu/education/brownbags/fall2003/metsbb/oais.htm.

2. Ottův slovník naučný : 21. díl. Praha : Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1904. 1072 s.

3. FURLOUGH, Mike. What We Talk About When We Talk About Repositories. Reference & User Services Quarterly [online]. 2009-09-01, 49, 1, [cit. 2011-04-30]. s. 18-24. Převzato z kolekce Academic Search Complete. Dostupný z WWW: <http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&an=44447235>. ISSN 10949054.

4. Národní knihovna ČR. TDKIV - Česká terminologická databáze z oblasti knihovnictví a informační vědy (báze KTD) [online]. c2004 [cit. 2008-12-10]. Dostupný z WWW: <http://sigma.nkp.cz/F/Y8CJPLAELVPUAQQQHCH2FR84SQ9JLBM3M734J8MH9GJFF9ATVS-00473?func=file&file_name=find-a&local_base=KTD>.

5. Planková, Jindra. Zdroje informací s otevřeným přístupem. Ikaros [online]. 2008, roč. 12, č. 3 [cit. 30.04.2011]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/4609>. URN-NBN:cz-ik4609. ISSN 1212-5075.

6. Národní digitální knihovna [online]. 2001 [cit. 2011-05-01]. Národní digitální knihovna. Dostupné z WWW: <http://www.ndk.cz/narodni-dk>.

7. Národní úložiště šedé literatury [online]. Praha : Národní technická knihovna, [2008] [cit. 2011-01-10]. Česká verze. Dostupná z WWW: <http://nusl.techlib.cz/>.