RWCT

Z WikiKnihovna
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Marta Pavlovská (262041), Eva Mlynářová (216431)

RWCT

RWCT = Reading and Writing for Critical Thinking (čtením a psaním ke kritickému myšlení) je komplexní vzdělávací program, který je tvořen praktickými technikami a metodami. Tyto metody mají za cíl rozvíjet tvořivé, intuitivní a nezávislé myšlení, které pomáhá s porozuměním předkládané látky. Především pomocí aktivního čtení a psaní a zpracovávání nabytých informací pomocí různých metod.[1]

Samotná výuka je založena na třífázovém modelu procesu učení - evokace, uvědomění si významu nových informací a reflexe (E - U - R).

Rámec učení evokace – uvědomění si významu – reflexe prostupuje celým programem Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Pomáhá nám plánovat výuku, a když jej jako učitelé dostatečně zažijeme, stává se naší „pedagogickou přirozeností“. Přestáváme na EUR myslet, ale plánujeme výuku tak, aby respektovala přirozené pochody, které probíhají v mozku učícího se člověka. Naše výuka se stává efektivní, protože sleduje potřeby učícího se jedince – dává mu dost intelektuálních i emocionálních stimulů, a to cestou, která vzbuzuje žákův zájem o učení. Díky metodám, kterými realizujeme jednotlivé fáze, získávají žáci příležitost trénovat dovednosti klíčové pro život v demokratické společnosti, ale krom toho si osvojí velké množství faktických informací v souvislostech.[2]

Evokace

EVOKACE - jedná se o počáteční fázi procesu učení, jejímž cílem je, aby si žáci zformulovali, co už o daném tématu vědí a nebo co si myslí, že o něm vědí. Právě díky tomu, že si jedinec předem uvědomí již získané informace a znalosti k tématu, se mu následně podaří nově získané informace zařadit na vhodné místo.[3]

Evokace má 3 cíle[3]:

  1. Vybavení, co o tématu víme - to znamená, že je nutno o tématu samostatně přemýšlet.
  2. Aktivizace - snaha o aktivní zapojení studenta, sami si musí ujasnit co už vědí a podívat se na problematiku v kontextu těchto znalostí.
  3. Probuzení vnitřního zájmu k učení - pokud se student nedokáže s učivem ztotožnit nebude studium dostatečně efektivní.

Používáné metody v této fázi učení: brainstorming, volné psaní, myšlenková mapa, pětilístek, kostka, klíčová slova

Uvědomění

UVĚDOMĚNÍ - druhou fázi modelu je uvědomění si významu informací, ať už jsou získány četbou, experimentem, zhlédnutím filmu či divadelního představení, poslechem přednášky, návštevou muzea, galerie či zoologické zahrady. Touto fází učení si musí student projít sám a s plným vnitřním nasazením. Role učitele je zde minimální.[3]

Uvědomění má 2 cíle[3]:

  1. Udržení zájmu žáka, který byl předtím vyvoláv ve fázi evokace.
  2. Podnícení pozornosti studentů, aby si uvědomili změny v jejich chápání nových poznatků. Sami pomocí otázek pátrali čemu nerozumějí a mohli se ke konkrétní věci vrátit.

Používáné metody v této fázi učení: I.N.S.E.R.T., podvojný deník, V.CH.D., čtení s otázkami, pracovní listy, řízené čtení

Reflexe

REFLEXE - je třetí fázi tohoto procesu učení. Bývá často opomíjena, ale její přínos je totožný s předchozími fázemi. Studenti jsou vyzváni ke sjednocení a utřídění nových poznatků, díky tomuto procesu dochází k přetváření původních vědomostních schémat a nové poznatky jsou upevněny.[3]

Reflexe má 2 cíle[3]:

  1. Od studentů je očekáváno, že informace a myšlenky nově získané budou interpretovat vlastními slovy, aby došlo co k nejlepšímu zapamatování souvislostí i informací.
  2. Podpoření aktivní diskuze ve skupině studentů, díky které dochází k rozšířování slovní zásoby a k objevení odlišných vědomostních schémat, která mohou být převzata a nebo jen vést k dalšímu zamyšlení se nad problematikou.

Používáné metody v této fázi učení: myšlenková mapa, pětilístek, kostka, volné psaní, brainstorming, I.N.S.E.R.T., Vennův diagram


Co E – U – R je, jak slouží, co vykonává?

Co E – U – R není, k čemu není určen, jak nefunguje?

E – U – R slouží jako model pro naši představu o tom, co se děje, když se někdo učí novým poznatkům. Je to model využívaný pedagogickým konstruktivismem a myslí především na to, co a v jakém pořadí má při učení dělat žák, aby se skutečně něčemu naučil = pochopil to a uměl to použít.

I tradiční pedagogika má své modely pro výuku. V těchto modelech je východiskem pro plánování učivo a učitelova činnost, nikoli žákovo učení. Navzdory vnější podobnosti s takovými popisy výuky (např. „opakování z minule – motivace – expozice – shrnutí – upevnění – kontrola“) je E – U – R podstatně jiný model.

Model E – U – R je pomůckou pro plánování a realizaci takové výuky, ve které chceme, aby se žáci učili aktivně, aby výuka byla účinná a měla hlavu a patu.

Není to předpis ani zaručeně platný zákon.Neslouží jako závazný vzor s předepsaným obsahem. Má pomáhat, ne svazovat.

Je to rámec pro naše chápání uceleného průběhu učení – učební situace.

E – U – R není metoda výuky! Jednotlivými vyučovacími metodami teprve naplňujeme tento rámec.

Je to model odvozený z psychologických výzkumů učení a výzkumů o fungování mozku. Výzkumy probíhaly v posledních sto letech po celém světě.

E – U – R není novota podle cizích vzorů nebo podle západní módy. Nejde ani o výmysl jednotlivého teoretika, ani o model, který napadl jednoho učitele z praxe.

E – U – R umožňuje i ve větší třídě individualizovat žákovi učení, protože u každého jednotlivého žáka navazuje jeho učení v tom bodě, kde žák se svými vědomostmi a dovednostmi i postoji právě je. I v rámci stejných činností a práce s týmiž zdroji umožňuje mnoho různých cest k pochopení látky.

E – U – R není jednotný tematický plán pro celou třídu najednou.

Model E – U – R je vhodný zejména pro učební situace, v nichž si mají žáci osvojit nové poznatky, uspořádat je do nových souvislostí, propojit se svými prožitky a zkušenostmi. Zároveň umožňuje plánovat výcvik v sociálních a kognitivních dovednostech či přímo kompetencích.

Pro zážitkové učení anebo učení postavené pouze na vlastním vývoji je lepší sáhnout po jiných plánovacích modelech, např. po tzv. Kolbově cyklu.

[4]

Vybrané metody

Podvojný deník

Podvojný deník je metoda, která je tedy používána ve fázi uvědomění (tedy ve druhé fázi). Je to v podstatě druh záznamu z vlastní četby, který nutí k přemýšlení o textu a mnohé osoby i k jeho daleko intenzívnějšímu prožívání.[5]

Aplikace - List papíru rozdělte na 2 svislé poloviny. Do levé části vypisujte pasáže (doslovné citáty), které vás během četby zaujaly. Jejich výběr může být založen na čistě emočním základě nebo klidně na tom, že vám daná informace přijde velmi zajímavá, matoucí či s ní dokonce hluboce nesouhlasíte. Na pravou polovinu pak napište k tomuto citátu vlastní připomínky a poznámky. Důležité je se zastavovat a tvořit tyto poznámky během četby a ne až po ní.[6]

Čtení s otázkami

Čtení s otázkami je metoda, která je používána ve fázi uvědomění (tedy ve druhé fázi). Jedná se o metodu, která vám může pomoci s četbou textu, jejímž cílem je získat nějaké informace. Důležité je upozornit, že se jedná o metodu, ke které potřebujete partnera, který bude číst daný text s vámi. Výhodou metody je, že ji nemusíte aplikovat jen ve dvojicích, ale klidně v celé skupině.

Aplikace - Vy a váš studijní partner budete samostatně pročítat stejný text, přičemž se vždy na konci každého odstavce zastavíte a vzájemně si kladete otázky, které vychází z daného odstavce. Vždy se jeden ptá a druhý odpovídá. Poté se role otočí.[6]

T-graf

T-graf se používá pro rozvoj psaní, která umožňuje zaznamenat protikladné (nebo srovnávací) názory (reakce) na určité téma. Umožňuje tedy identifikovat klady i zápory určité věci (analýza problematiky ze dvou opačných pozic).

Aplikace - Stanovte si nějaké téma (typicky například přečtete nějaký článek) a poté si vezměte papír, který rozdělíte na dvě části. Na jednu stranu zaznamenáte co nejvíce argumentů, které hovoří ve prospěch tohoto tématu (výroku) a na druhou stranu pak argumenty, které hovoří v jeho neprospěch. Je vhodé nějakým způsobem omezit časovou dotaci. Je možé vytvářet T-grafy ve dvojích nebo ve skupinách.[6]

I.N.S.E.R.T.

I.N.S.E.R.T. je metoda, která se používá ve fázi uvědomění a následně se s ní pracuje i ve fázi reflexe (tedy se používá ve druhé a třetí fázi). Metoda spočívá v tom, že si před čtením nějakého textu definujete určité značky, které budete používat. Například “fajfka” bude označovat informace, které jste již věděli. Znaménko “plus” bude pro informace, které jsou pro vás nové. Znaméko “mínus” zase pro ty informace, které jsou v rozporu s tím, co jste věděli a nebo jsou dokonce rozporuplné v rámci daného textu. Otazník pak může být pro informace, ke kterým se chcete později vrátit nebo jim nerozumíte.

Aplikace - Během vaší četby na okraj textu vpisujete nadefinované značky. Po dokončení četby si sestavíte tabulku, do které zaznamenané značky přenesete a vypíšete si je.[6]

Pětilístek

Pětilístek je metoda, která se používá ve fázi evokace a také ve fázi reflexe (tedy v první a třetí fázi). V podstatě se jedná o básničku, která je skládá z pěti řádků. Umožňuje dobře formulovat myšlenku a výstižně shrnout nějaké téma, postoj nebo myšlenku.

Aplikace - Pětilístek je v podstatě báseň na pěti řádcích. V prvním kroku je nutné mít nějaké téma (například téma článku, který se chystáte číst) a na toto téma poté pětilístek poskládáte. Na prvním řádku vyjádříte téma jedním slovem (obvykle se jedná o podstatné jméno). Na druhém řádku toto téma popíšete ve dvou slovech (jedná se o odpověď na otázku “jaké je téma?”). Třetí řádek obsahuje tři slova, která mají popisovat dějovou složku tématu. Čtvrtý obsahuje čtyři slova, která se nějakým způsobem k tématu vztahují. A poslední (pátý) řátek je opět jednoslovný a jedná se o synonymum k danému tématu.[7]

Reference

  1. KLOOSTER, David. Co je kritické myšlení?. Kriticke myšlení. cz. 2001-1-23 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty2_cojeKM
  2. KOŠŤÁLOVÁ, H. Jak byl vyvinut třífázový model učení. Kritické myšlení. cz. 2001-1-23 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty9_trifazovy
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 STEELOVÁ, J.,L. a kol. Příručka I: Co je kritické myšlení. Praha : Kritické myšlení, 2007.
  4. KOŠŤÁLOVÁ, Hana a HAUSENBLAS, Ondřej. Co je E–U–R. Kriticke Mysleni. cz. 2001-1-23 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty22_eur
  5. ŠAFRÁNKOVÁ, K. Záznamy o četbě, které se osvědčily. Kritické myšlení. cz. 2001-1-23 [cit. 2013-06-16]. Dostupné z: http://www.kritickemysleni.cz/klisty.php?co=klisty24_zaznamy
  6. 6,0 6,1 6,2 6,3 STEELOVÁ, J.,L. a kol. Příručka III: Další strategie k rozvíjení kritického myšlení. Praha : Kritické myšlení, 2007.
  7. STEELOVÁ, J.,L. a kol. Příručka II: Rozvíjíme kritické myšlení. Praha : Kritické myšlení, 2007.