Psychologie práce

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: Psychologie práce

Související pojmy:

- nadřazené: psychologie

- podřazené: sociální psychologie práce, inženýrská psychologie

Charakteristika

Psychologie práce je teoretickou a užitou vědou, která se zabývá studiem psychologických zvláštností, podmínek a vztahů pracovní činnosti člověka v určitém pracovním prostředí.[1] Hlavními úkoly psychologie práce je přispívat na základě studia pracovní činnosti, pracovních podmínek a pracovníků samých ke zvýšení produktivity práce, k ochraně pracovníka, k rozvoji jeho schopností, dovedností a jeho osobnosti, jakož i jeho osobnímu štěstí.[2]

Vlastní psychologie práce se dělí na dílčí obory:

  • Sociální psychologie práce - zkoumá především vztahy ve skupinách na pracovišti a jejich vliv na pracovní výkonnost.
  • Inženýrská psychologie - zkoumá způsoby konstruování strojů, organizaci operací a pracovního prostředí, která odpovídá co nejvíce možnostem a hranicím schopností a dovedností pracovníků. Sbližuje tedy člověka a stroje.[1]

Psychologické aspekty pracovního prostředí

Pracovní prostředí je souhrn materiálních a společenských podmínek pracovního procesu. Z psychologického hlediska jde hlavně o to, aby člověk vykonával pracovní činnost s kladným vztahem k ní, se zájmem a rád. Jde i o to, aby člověk na pracovní činnost stačil svými tělesnými a duševními silami a aby si svoji osobnost v práci obohacoval.[1]

Analýza pracovní činnosti

Chceme-li porozumět, proč se lidé chovají určitým způsobem na pracovišti nebo chceme-li zlepšit jejich pracovní efektivitu, pak musíme přesně vědět, co dělají. Analýza práce je systematickým procesem sběru a interpretace informací o pracovních činnostech. Analýza práce je prvním krokem pro přípravu výběru pracovníků, jejich výcviku a hodnocení výkonu.[3]

Hodnocení výkonnosti

Přístup k pracovnímu hodnocení je specifický. V mnoha organizacích je to proces, který probíhá „od shora dolů“ v celé organizaci. Standardy výkonnosti jsou často stanoveny jednostranně a schematicky. Špatný výkon je zpravidla ignorován, pokud není skutečně extrémní. Většinou se systém hodnocení používá pro manažerské funkce, specialisty a techniky, administrativní pracovníky a pro manuální pracovníky. Pracovní hodnocení se stává stále významnějším procesem ve státním i soukromém sektoru.[4]

Pracovní stres

Podle Nicky Hayes vzniká pracovní stres z celé řady příčin, například vztahy na pracovišti, role v organizaci, rozvoj kariéry, struktura a prostředí organizace. Psychologové práce mohou prostřednictvím úprav práce a pracovního prostředí snižovat stres na pracovišti. Vypracovávají se programy obohacení práce, aby se omezily mechanické a znovu se opakující úkony, dále vhodný směnný provoz, který by neměl negativní vliv na zdraví pracovníků. Ke snižování pracovního stresu přispívá i určitý stupeň řízení vlastní práce a zplnomocnění pracovníků, které vede k tomu, že lidé snáze vykonávají požadovanou práci.[5]

Typy pracovního prostředí

Většina lidí může zastávat celou řadu různých povolání, neboť existují rozsáhlé možnosti kompenzace, vyrovnávání nedostatků přednostmi a zejména možností výcviku specifických profesionálních dovedností a návyků.

  • motorické prostředí - např. zemědělští pracovníci, strojníci, letci, řidiči nákladních aut,tesaři, maséři, opraváři, švadleny, malíři a natěrači, zedníci, slévači, bagristé, elektroinstalatéři, topenáři
  • podpůrné prostředí - suportivní - např. učitelé, poradci, sociální pracovníci, diplomaté
  • konformní prostředí - administrativní pracovníci, účetní, sekretáři aj.
  • přesvědčující - persuasivní prostředí - státní funkcionáři, řídící pracovníci, úředníci pojišťoven, právníci, obchodníci
  • estetické prostředí - např. hudebníci, výtvarníci, aranžéři, sochaři, malíři, spisovatelé, básníci aj.
  • intelektuální prostředí - matematici, chemici, fyzici, biologové, kybernetici atd.

Nedomyšlené přesuny jednotlivce mezi pracovními prostředími může mít záporný dopad na osobnost a psychiku pracovníka.[1]

Použitá literatura

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Psychologie práce a organizace. KOHOUTEK, Rudolf. Charlijen [online]. [cit. 2012-05-17]. Dostupné z: http://charlijen.net/wp-content/uploads/downloads/2010/11/Psychologie-pr%C3%A1ce.pdf
  2. BUREŠ, Zbyněk. Psychologie práce a její užití. Praha: Roh, 1. vyd. 1967. 232 s.
  3. ŠTIKAR, Jiří. Milan RYMEŠ. Karel RIEGEL a Jiří Hoskovec. Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0448-5
  4. WAGNEROVÁ, Irena. Psychologie práce a organizace. Praha: Grada Publishing, a.s., 1. vyd. 2011. 160 s. ISBN 978-80-247-3701-0
  5. HAYES, Nicky. Aplikovaná psychologie. Praha: Portál, 1. vyd. 2003. 220 s. ISBN 80-7178-807-4

Externí zdroje

JOHN, Arnold. Psychologie práce pro manažery a personalisty. Computer Press. 2007. 1. vyd. 672 s. ISBN 978-80-251-1518-3

PAUKNEROVÁ, Daniela. Psychologie pro ekonomy a manažery. Grada Publishing a.s. 2006. 254 s. ISBN 80-247-1706-9