Psychologie pohádek

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Michaela Kouřilová

Klíčová slova: analytická psychologie, pohádky, archetypy

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - archetypová psychologie, analytická psychologie
podřazené - ---


Charakteristika

Psychologie pohádek je odvětvím psychoterapie, převážně součástí jungovské, analytické metody. Vychází z přesvědčení, že pohádka je, podobně jako mýty nebo sny, vyjádřením vnitřní skutečnosti člověka, jakýmsi poselstvím, které chce být interpretováno.

Vznik a učení o archetypech

Směr psychologie pohádek navazující na učení C. G. Junga vychází především z jeho učení o archetypech. Archetyp je psychický faktor uložený v kolektivním nevědomí, který obsahuje všechny zkušenosti, jimiž lidstvo za dobu své existence prošlo (jsou ve všech kulturách shodné). Projevuje se nejen jako obraz, tedy staticky, ale také dynamicko-procesově. Lze tedy říci, že všechny typické životní projevy člověka spočívají na archetypové základně, ať už se „manifestují na biologické, psychobiologické nebo psychické rovině.“[1]

Základní motivy jednotlivých pohádek je možné nalézt na celém světě. Vyplývá z toho, že určitý vnitřní lidský základ musí být společný. Při převedení pohádky do psychologického jazyka tak je možné odhalit základy pocitů, emocí, fantazie a jednání. Psychologická interpretace pohádek se může díky tomu stát nástrojem terapeutické praxe. Jak o tom píše Marie-Louise von Franz: „Pohádky jsou nejčistším a nejjednodušším výrazem kolektivně nevědomých psychických procesů. Zobrazují archetypy v jejich nejjednodušší, nejhutnější a nejpřesnější podobě. V tomto čistém tvaru nám archetypové obrazy poskytují nejlepší návod k porozumění procesům, které se odehrávají v kolektivní psyché.“[2] Oproti mýtům nebo ságám, kde je navíc ještě velké množství dalšího kulturního materiálu, pohádky jsou jednodušší, čímž odráží základní vnitřní pochody jasněji. Marie-Louise von Franz za všemi pohádkami vidí jedinou psychickou skutečnost, ke které se člověk dokáže přiblížit pouze nepřímo, právě díky nazírání z mnoha různých úhlů pohledu. Tuto skutečnost nazývá podle C. G. Junga „Selbst“ (bytostné Já), což je „zároveň psychický celek individua a paradoxně i regulující centrum celého kolektivního nevědomí.“[3]

Psychologové zabývající se psychologií pohádek

Přestože se tímto tématem zabýval C. G. Jung v rámci učení o archetypech, za skutečnou zakladatelku psychologie pohádky by se dala považovat až Marie-Louise von Franz, která se oblastí zabývala soustavněji. Výsledků její práce později využila mimo jiných Hedwiga von Beit při psaní svého zásadního třísvazkového díla Symbolik des Märchens (Symbolika pohádky).

Psychologií pohádek se zabývaly především dva směry. Jeden vycházel z učení Sigmunda Freuda a zastupují ho Herbert Silberer dílem z roku 1914 Probleme der Mystik und ihrer Symbolik (Problémy mystiky a její symboliky), Ottokar Wittgenstein textem Märchen, Träume, Schicksale (1981; Pohádky, sny, osudy) a asi nejvýznamější z freudovského směru je kniha dětského psychologa Bruna Bettelheima The Uses of Enchantment: The Meaning and Importance of Fairy Tales (1976; česky v roce 2000 s názvem Za tajemstvím pohádek).

Značně rozšířenější směr navazuje na učení Carla Gustava Junga. Ten svou teorii zformuloval v rané práci Symbole der Wandlung (1912; Symboly proměny) a později ve spolupráci s Karlem Kerényim v díle Věda o mytologii (česky v Nakladatelství Tomáše Janečka 2004). Učení o archetypech se ale přirozeně prolíná celým jeho dílem. Text zabývající se konkrétně psychologií pohádky vyšel česky pod názvem Fenomenologie ducha v pohádkách v rámci Jungova Výboru z díla. Kromě velkého vlivu, který získala Marie-Louise von Franz svým dílem, především textem Psychologische Märcheninterpretation (1986; česky 1998 jako Psychologický výklad pohádek), jsou z Jungových následovníků známí tito: Hedwiga von Beit (1952; Symbolik des Märchens/Symbolika pohádky), Wilhelm Laiblin (1975, Märchenforschung und Tiefenpsychologie/Výzkum pohádek a hlubinná psychologie; 1961, Der goldene Vogel. Zur Symbolik der Individuation im Volksmärchen/Zlatý pták. Symbolika individuace v lidových pohádkách; 1974, Wachstum und Wandlung/Růst a proměna), Hans Dieckmann (1983, Gelebte Märchen/Prožívané pohádky; 1984, Märchen und Symbole/Pohádky a symboly) a mnozí další.

Poznámky

  1. JACOBI, Jolande. Psychologie C. G. Junga. Dotisk 1. vydání. Praha: Psychologické nakladatelství, 1993. s. 23.
  2. FRANZ, Marie-Louise von. Psychologický výklad pohádek : smysl pohádkových vyprávění podle jungovské archetypové psychologie. Praha: Portál, 1998. s. 15.
  3. FRANZ, Marie-Louise von. Psychologický výklad pohádek : smysl pohádkových vyprávění podle jungovské archetypové psychologie. Praha: Portál, 1998. s. 16.

Použitá literatura

  • BETTELHEIM, Bruno. Za tajemstvím pohádek : proč a jak je číst v dnešní době. Praha: Lidové noviny, 2000. 335 s. ISBN 8071062901.
  • FRANZ, Marie-Louise von. Animus a anima v pohádkách. Brno: Emitos a Nakladatelství Tomáše Janečka, 2008. 101 s. ISBN 9788087171059 (Emitos) a ISBN 9788085880540 (Nakladatelství Tomáše Janečka).
  • FRANZ, Marie-Louise von. Psychologický výklad pohádek : smysl pohádkových vyprávění podle jungovské archetypové psychologie. Praha: Portál, 1998. 182 s. ISBN 8071782602.
  • JACOBI, Jolande. Psychologie C. G. Junga. Dotisk 1. vydání. Praha: Psychologické nakladatelství, 1993. 79 s.
  • JUNG, Carl Gustav. Výbor z díla II. : Archetypy a nevědomí. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1997. 437 s. ISBN 8085880164.