Průmyslová revoluce: Porovnání verzí

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání
m (21 revizí: IMPORT P: import stránek z hlavního jmenného prostoru z KiskWiki (http://kisk.phil.muni.cz/))
(Použitá literatura: Kategorie:Jiná netematická hesla)
 
Řádek 65: Řádek 65:
  
 
''Všeobecná encyklopedie : 6. p/r.'' 1. vydání. Praha : DIDEROT, 1999. 482 s. ISBN 80-902555-8-2.
 
''Všeobecná encyklopedie : 6. p/r.'' 1. vydání. Praha : DIDEROT, 1999. 482 s. ISBN 80-902555-8-2.
 +
[[Kategorie:Jiná netematická hesla]]

Aktuální verze z 28. 2. 2012, 17:26

Autor: Marie Vlčková

Klíčová slova: průmyslová revoluce, stroje, průmysl, hornictví, hutnictví, textilní průmysl, doprava, obchod, Čechy, Morava

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené - průmysl, revoluce, 18. století, 19. století

podřazené -


Průmyslová revoluce

„ … proces ekonomických, sociálních a politických přeměn spojený s přechodem od manufakturní výroby k hromadné tovární výrobě, (…) byla umožněna technickým pokrokem. (…) Proběhla nejprve v textilním průmyslu a ostatních odvětvích lehkého průmyslu; následoval rozmach strojírenství a těžkého průmyslu.“ [1]

Ve druhé polovině 17. století se podnikatelské vrstvy v Anglii, Nizozemí a Francii začaly vymaňovat z cechovních a manufakturních omezení a orientovaly se na zavádění techniky. Parní stroj byl poprvé sestrojen a využíván pro čerpání vody po roce 1700. Na tyto mechanismy navázal po roce 1760 anglický mechanik James Watt, který parní stroj zdokonalil. Wattův parní stroj se nejdříve prosadil v dolech, od roku 1785 poháněl mlýny, později i slévárny a kovárny.

Počátkem 19. století se stal parní pohon v průmyslu běžným. Průmyslová revoluce vyvolala řadu návazných procesů. Hromadné zavádění strojů do výroby způsobovalo zvětšování počtu továren, vznikaly celé průmyslové oblasti. Nastaly změny v demografické struktuře a velice rychle rostl počet obyvatel. Chudí lidé z venkova se stěhovali do blízkosti továren, kde vznikala celá nová města.[2]

„Hlavním společensko-ekonomickým důsledkem průmyslové revoluce bylo definitivní vítězství kapitalistického typu hospodářství nad hospodářstvím feudálním." [3]

Textilní průmysl

Ve druhé polovině 18. století proběhla v Anglii mechanizace textilní výroby. Do té doby manufaktury zpracovávaly hlavně domácí suroviny. Rozvoj soukenictví a plátenictví vyvolal rozšíření chovu ovcí. Novým odvětvím textilní výroby se stalo bavlnářství, založené na levném dovozu bavlny z amerických plantáží. Její zpracování vyžadovalo nové technické postupy a vedlo k sestrojování nových textilních strojů: tkalcovský létající člunek (1734), pohyblivý člunek (1763), spřádací stroj Jenny (1764 – James Hargreaves), spřádací stroj na jemnou přízi (1779 – Samuel Crompton), mechanický tkalcovský stav (1785 – Eduard Cartwright). [4]

Hornictví a hutnictví

Rozvoj hornictví usnadnilo zavádění parních strojů pro čerpání vody ze zaplavených dolů. V hutnictví se vyrábělo železo za pomoci koksu místo dřevěného uhlí. Nové vysoké pece umožňovaly vyrábět železo ve velkém množství a lepší kvalitě.

Rozvoj výroby a zpracování železa spolu s mechanizací textilní výroby učinily z Anglie kolébku průmyslové revoluce, která se završila na počátku 19. století. Na evropském kontinentu se v té době průmyslová revoluce teprve rozvíjela, rozmach nastal až v letech 1830 – 1848. Nejprve se objevila v západní Evropě, po roce 1848 ve střední Evropě a až po roce 1860 v Rusku. Na počátku 19. století se v severních státech USA budují první továrny, až po roce 1865 nastal bouřlivý rozvoj průmyslu a rekonstrukce Jihu, včetně budování železnic. [5]

Doprava

Společně s továrním průmyslem se musela rozvíjet i doprava. Roku 1815 získal patent na první parní lokomotivu George Stephenson, první úspěšnou zkušební cestu podnikl 26. 9. 1825. Stavby železnic se od čtyřicátých let staly důležitým druhem podnikání. Díky nim se rozvíjel těžký, strojírenský a hutní průmysl. Železnice zrychlila, zlevnila dopravu a zvýšila množství přepravovaného zboží. [6]

Parní stroj se ujal také v říční a námořní dopravě. První parník sestrojil Američan Robert Fulton v roce 1807. V první polovině 19. století se používaly spíše ve vnitrozemské dopravě, na řekách a velkých amerických jezerech. Roku 1819 přeplul poprvé americký parník Atlantik. Pravidelná doprava mezi Británií a New Yorkem začala až po dvaceti letech. Běžná lodní doprava byla zahájena až v šedesátých letech. [7]

Obchod

Rozvoj průmyslové výroby přinesl změny i v obchodu. Uvnitř států se vytvářel jednotný vnitřní trh, postupně vznikalo celosvětové hospodářství. Stoupal zájem o textilní výrobky a o suroviny, od poloviny 19. století o stroje a strojní zařízení. Od padesátých let vznikají první obchodní domy i banky. [8]

Čechy a Morava

První podnikatelé v Čechách kupovali textilní stroje až po roce 1830. Po roce 1840 se ve strojírnách u nás začaly různé stroje také vyrábět. Nakupovali je i majitelé cukrovarů a železáren. V roce 1827 vymysleli bratranci Veverkové ruchadlo. Josef Božek sestrojil v roce 1808 parní vůz, který veřejně předvedl v Praze roku 1815. Josef Ressel vyzkoušel v roce 1829 nový vynález lodního šroubu, prvenství bylo ale přiznáno Britovi Wilsonovi. První kolesový parník vyplul na Vltavě roku 1841. [9]

„Mezi lety 1815 a 1850 stoupl počet obyvatelstva v českých zemích ze 4,8 milionu na 6,8 milionu. Takový nárůst obyvatelstva si vyžádal radikální změny nejen ve způsobu zemědělského hospodaření. Z původního trojpolního systému se začalo přecházet na způsob střídavého hospodaření. Půda se již nenechávala ležet ladem, ale kultivovala se pěstováním technických plodin, zejména jetele a vojtěšky. To mělo pozitivní vliv nejen na kvalitu půdy, ale ve svém důsledku i na celkovou efektivitu zemědělského hospodaření.(...) Nejstarší železniční trať určená již parním lokomotivám pak byla uvedena do provozu v roce 1847 a spojovala Vídeň se železárnami a uhelnými doly na severní Moravě a později se solnými doly v Haliči. V roce 1839 pak dorazil první vlak do Brna a o šest let později i do Prahy." [10]

Poznámky

  1. Všeobecná encyklopedie : 6. p/r. 1. vydání. Praha : DIDEROT, 1999. 482 s. ISBN 80-902555-8-2. s. 276
  2. Historie lidstva : Dětská ilustrovaná encyklopedie. 3. české vydání. Praha : Slovart, 1998. 168 s. ISBN 80-7209-091-7. s. 74
  3. Všeobecná encyklopedie : 6. p/r. 1. vydání. Praha : DIDEROT, 1999. 482 s. ISBN 80-902555-8-2. s. 276
  4. PAULINYI, Ákoš. Průmyslová revoluce : o původu moderní techniky. Přeložil Ivan Jakubec. Vydání první. Praha : ISV nakladatelství, 2002. 290 s. ISBN 80-86642-02-X. s. 49-101
  5. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny novověku. 1. vydání. Liberec : Dialog, 2003. 179 s. ISBN 80-86761-04-5. s. 58-59
  6. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny novověku. 1. vydání. Liberec : Dialog, 2003. 179 s. ISBN 80-86761-04-5. s. 59
  7. Toulky minulostí světa : sedmý díl. Editor Zdeněk Volný. 1. vydání. Praha : Via Facti, 2005. 223 s. ISBN 80-239-4959-4. s. 9
  8. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny novověku. 1. vydání. Liberec : Dialog, 2003. 179 s. ISBN 80-86761-04-5. s. 58-59
  9. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny novověku. 1. vydání. Liberec : Dialog, 2003. 179 s. ISBN 80-86761-04-5. s. 58
  10. Česká republika : Objevte ČR [online]. 2011 [cit. 2011-03-23]. Průmyslová revoluce. Dostupné z WWW: <http://www.czech.cz/cz/66243-prumyslova-revoluce>.

Použitá literatura

Česká republika : Objevte ČR [online]. 2011 [cit. 2011-03-23]. Průmyslová revoluce. Dostupné z WWW: <http://www.czech.cz/cz/66243-prumyslova-revoluce>.

Historie lidstva : Dětská ilustrovaná encyklopedie. 3. české vydání. Praha : Slovart, 1998. 168 s. ISBN 80-7209-091-7.

MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny novověku. 1. vydání. Liberec : Dialog, 2003. 179 s. ISBN 80-86761-04-5.

PAULINYI, Ákoš. Průmyslová revoluce : o původu moderní techniky. Přeložil Ivan Jakubec. Vydání první. Praha : ISV nakladatelství, 2002. 290 s. ISBN 80-86642-02-X.

Toulky minulostí světa : sedmý díl. Editor Zdeněk Volný. 1. vydání. Praha : Via Facti, 2005. 223 s. ISBN 80-239-4959-4.

Všeobecná encyklopedie : 6. p/r. 1. vydání. Praha : DIDEROT, 1999. 482 s. ISBN 80-902555-8-2.