Pozorování

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Dominika Kopčanská

Klíčová slova: pozorování, výzkum

Synonyma: -

Související pojmy:

nadřazené: techniky sběru dat, metody výzkumu

podřazené: pozorování laické, pozorování vědecké


Pozorování laické vs. pozorování vědecké

Pozorování jako takové patří k základním technikám sběru dat, je nejstarším a nejznámějším způsobem, jakým se člověk dovídá o světě kolem sebe. Pozorování jako pracovní metodu používají nejen vědci ze všech oborů, ale také běžní lidé. Většinu toho, co víme o sobě a svém okolí, jsme se dozvěděli právě pozorováním. Mezi pozorováním „laickým“ a pozorováním vědeckým existuje zásadní rozdíl. [2, s. 151]

Ačkoliv je lidské pozorování vždy selektivní (z přístupných dat jsou k pozorování vybrána pouze některá), liší se tyto dva způsoby pozorování tím, jak jsou data či jevy, které jsou posléze pozorovány, vybírány. Při pozorování laickém dochází obvykle k tomu, že člověk pozoruje věci, které na něj zapůsobí svou nezvyklostí, nápaditostí, zajímavostí, kdyžto při pozorování vědeckém je pozorováno to, co bylo předem pečlivě naplánováno pozorovat a taktéž pečlivě definováno a vymezeno. Vědecké pozorování je tedy plánovitě selektivní. Plánovitost a systematičnost jsou charakteristiky, které odlišují laické pozorování od vědeckého. [2, s. 151] Vědecké poznání je přesně definováno takto: „ Technika sběru informací založená na zaměřeném, systematickém a organizovaném sledování smyslově vnímatelných projevů a aktuálního stavu prvků, aspektů, fenoménů atd., které jsou objektem zkoumání.[1, s. 94] Tato metoda je užívána především při kvalitativních přístupech. [1, s. 98]


Dvě základní otázky pozorování

Dvěma základními otázkami vědeckého pozorování jsou: co (pozorovat) a jak (pozorovat). [2, s. 151] Přesné definování objektu pozorování je třeba provést proto, abychom nesoustředili pozornost na věci a události s tímto objektem nesouvisející. Otázka co úzce souvisí se selektivitou – musíme vybrat kategorie pozorování, kterými se budeme zabývat (např. „čtení“, „fyzické násilí proti druhé osobě“ atd.). Toto dále souvisí s dalším problémem – mírou detailnosti našeho pozorování. [2, s. 152]

Vědecké pozorování a jeho dělení

Vědecké pozorování mnozí odborníci považují za základní vědeckou metodu, kterou začíná všechen výzkum. Tato metoda může být prováděna smyslovými orgány nebo přístroji. Naše smyslovost nám zprostředkovává jen určité části reality, a tak si vytváříme představu běžného obrazu reality. Přístroje nám umožňují rozšířit výsek našeho pozorování, ale zavádějí nás do hloubky reality stejným směrem jako je dána naše smyslovost, neumožňují nám zkoumat realitu z jiného úhlu. „Je možné, že realita je naplněná ještě dalšími kvalitami, které si nemůžeme přiblížit ani přístrojově, protože nevíme, jaké přístroje sestrojit.“ [4, s. 3]

Pozorování vědecké lze dělit dle několika aspektů. (Zde uvádím dělení používané v sociálním výzkumu, který je pro nás stěžejní.) Jedním z nich je míra standardizace (též stupeň formalizace). Rozlišujeme pozorování nestandardizované a standardizované (popřípadě polostandardizované). Pozorování nestandardizované je typické nízkým až nulovým stupněm formalizace (často je určen cíl či předmět pozorování, o dalších aspektech jeho realizace má pozorovatel možnost rozhodovat průběžně). [1, s. 94] Tento typ pozorování bývá využíván v kvalitativních výzkumech. Standardizované pozorování je opakem pozorování nestandardizovaného – vše podstatné je předem formalizováno a předepsáno. Tento vysoký stupeň formalizace umožňuje využití i ve výzkumech kvantitativních stránek jevů. [1, s. 95]

Další dělení pozorování vychází ze vztahu mezi pozorovatelem a objekty pozorování (lidé). Pozorování zúčastněné (též vnitřní) je praktikováno tehdy, pokud pozorovatel vstupuje do skupiny pozorovaných osob, je účastníkem společenských vazeb, je začleněn do situace.[1, s. 96] Tento typ pozorování je obvykle součástí komplexnějšího zkoumání určité skupiny. Zúčastněná forma se užívá spíše nestandardizované varianty, tudíž se častěji aplikuje v kvalitativních přístupech. [1, s. 97] Pozorování nezúčastěné (vnější) probíhá tak, že pozorovatel zůstává mimo pozorovanou skupinu, je oddělen od situace. [3, s. 59] Tato forma pozorování může mít nestandardizovanou, ale i striktně standardizovanou variantu, která umožňuje kvantitativní zkoumání. [97, s. 151]

Poslední dělení rozlišuje pozorování dle toho, zda si pozorované osoby mají být vědomy, že jsou pozorovány či nikoliv. Při pozorování zjevném (též otevřeném) je osobám známo, že jsou pozorovány. Zde je nevýhodou to, že pozorovaní se mohou cítit rušeni a může docházet ke zkreslení. Možná je forma standardizovaná i nestandardizovaná, zúčastněná i nezúčastněná. Při pozorování skrytém, kdy osobám není známo, že jsou pozorovány, je velmi výhodná přirozenost v chování osob, existuje však nebezpečí prozrazení. Tento typ pozorování vylučuje standardizovanou formu pozorování a je využitelný pouze v kvalitativních metodách. [1, s. 97]

Problémy sociálních výzkumů

Pozorování v této oblasti s sebou přináší několik základních problémů. Tím nejzávažnějším je problém etický (to, že jsou osoby pozorovány, by jimi vždy mělo být odsouhlaseno, což vylučuje pozorování skryté, dále také není jasné, zda je etické zasahovat pozorováním do života sociálních skupin atd.)Dalším problémem je záznam (především u nestandardizovaných forem), který vyžaduje důkladnou přípravu, teoretickou i metodologickou, a pak přesné dodržování předem promyšleného konceptu. Posledním z hlavních problémů pozorování je náhled pozorovatele, zejména při zúčastněných pozorováních se může pozorovatel přizpůsobovat skupině a ztrácet tak objektivitu. [1, s. 99]


Použité zdroje

  1. 1) REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s., 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-3006-6.
  2. 2) FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu : jak zkoumat lidskou duši. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 256 s. ISBN 80-7178-367-6.
  3. 3) JEŘÁBEK, Hynek. Úvod do sociologického výzkumu [online]. 1. vyd. Praha : Carolinum, 1992 [cit. 2010-11-19]. Dostupné z WWW: < >. ISBN 80-7066-662-5.
  4. 4) PSTRUŽINA, Karel. Vědecké metody z pohledu kognitivní vědy. In KELEMEN, Jozef; KVASNIČKA, Vladimír. Kognice a umělý život II. [online]. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2002 [cit. 2010-11-19]. Dostupné z WWW: <ftp://147.175.64.215/pub/vlado/CogSci_AL_Milovy/PSTRUZINA.pdf>. ISBN 80-7248-151-7.