Posturika

Autor: Kristýna Klímková

Klíčová slova: neverbální komunikace, posturika, posturologie, fyzické postoje, pozitura

Synonyma: řeč fyzických postojů

Související pojmy:

nadřazené - komunikace, řeč těla, neverbální komunikace

podřazené -

Charakteristika

Posturika nebo také posturologie je naukou o řeči fyzických postojů, držení těla a polohových konfigurací. Posturika, mimika, proxemika, haptika, chronemika, kinetika, oční kontakt atp. patří do skupiny neverbální komunikace (řeč těla).

Posturologie se zabývá polohou a držením těla jednotlivce, a to buď jeho částí nebo celkovým obrazem, ale i konfigurací dvou nebo více lidí při vzájemné komunikaci. Základem je tvrzení, že „lze nemluvit, ale nelze nezaujmout žádnou polohu těla a žádný postoj.“ Tím, jakou zaujímáme polohu, komunikujeme s okolím – lze rozpoznat určité charakteristiky a významy této sociální interakce. To co fyzickým postojem vyjadřujeme, však nemůžeme generalizovat, vliv na zaujímání určitých poloh ovlivňuje mnoho faktorů, např. momentální psychické rozpoložení, kvalita mezilidských vztahů, kultura i temperament – povaha.

Pro určování fyzického postoje je důležitý konkrétní bod v čase, přestože se člověk pohybuje z jednoho postoje do druhého. Tělesná poloha určuje, co se s člověkem děje v konkrétním okamžiku, ale naznačuje i to, co se s ním dělo v okamžiku předcházejícím a z části lze vyčíst, co se s člověkem bude dít v okamžiku následujícím.

Charakteristiky tělesných poloh a postojů

Prof. Jaro Křivohlavý rozlišil 11 charakteristik tělesných poloh a postojů, které dále rozdělil do 3 možností (dva okrajové extrémy a prostřední neutrální, přirozený, normální projev – příklad u 1. a 2.)

1. Vzhled

• Pečlivě upraven
• V mezích normálu
• Znatelně zanedbaný

1. Fyzický postoj

• Příliš uvolněné chování
• Přirozené chování
• Nepřirozené, strojené chování

1. Pohyby rukou
2. Pohyby těla
3. Pohyby nohou
4. Pohyby hlavy
5. Gestikulace
6. Mimika dolní části obličeje (ústa)
7. Pohledy
8. Mrkací pohyby
9. Mimika horní části obličeje (obočí a čelo)

Základní tělesné polohy a postoje

Fyziologicky lze rozlišit základní polohu vstoje, vsedě a vleže. Při každé z těchto základních poloh různé části těla mohou zaujímat různé polohy, rozlišujeme pak:

• Kompozice: název pro vzájemnou polohu dvou částí těla v jedné základní poloze
• Konfigurace: komplexnější vystižení poloh více částí těla v základní poloze (zaklonění, schoulení, atp)
• Pozitura: souhrné označení celku – základní tělesná poloha a polohová konfigurace všech částí

Cílem zkoumání těchto poloh, kompozic, konfigurací a pozitur je nalezení určitého řádu a vztahu mezi druhem poloh a sdělením.

Příklady

Zkřížené ruce na hrudi mohou být signálem odloučení od okolí a nejistoty v právě probíhající situaci, nebo v případě kompozice zkřížených rukou a zvednutých palců výraz sebevědomí až arogance. Uzavřené dlaně mohou značit i nezájem a odmítnutí.
Zkřížené ruce i nohy mohou signalizovat ještě větší napětí, nedůvěru, obavy, spolu se skleslými rameny mohou však signalizovat pocit chladu nebo nemoc.
V případě sociální interakce lze poměrně dobře rozpoznat vyjádření souhlasu či nesouhlasu účastníků. Termínem kongruence poloh označujeme vyjádření souhlasu zaujetím stejné nebo podobné konfigurace určitých částí těla dvěma nebo více členy skupiny.

Literatura

• KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. Praha: Svoboda, 1988. ISBN 25-095-88.
• LEPILOVÁ, Květuše. Přesvědčivá komunikace manažera Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008, 208 s. ISBN 978-80-251-2147-4.
• VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 322 s. ISBN 978-80-247-2614-4.