Ochrana spotřebitele

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Marek Moťka

Klíčová slova: zákon, spotřebitel, Česká obchodní inspekce

Synonyma: ---

Nadřazené pojmy: Zákony České republiky, Ústava

Podřazené pojmy: ---

Co znamená ochrana spotřebitele

Z právního hlediska ji lze chápat jako průřezovou právní disciplínu [1]. Znamená to, že je zakotvena hned v několika zákonech. Nejdůležitější z nich je pak Zákon o ochraně spotřebitele. Také Ústava[2] vymezuje základní předpoklady pro mezinárodní aspekty práva ochrany spotřebitele.

Kdo je považován za spotřebitele

Podle občanského zákoníku, je spotřebitel osoba, která osobu, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.[3]

Dělení ochrany spotřebitele

Ochranu spotřebitele ještě můžeme rozdělit na dva druhy.

  • Veřejnoprávní ochrana spotřebitele.
  • Soukromoprávní ochrana spotřebitele.

Veřejnoprávní ochrana spotřebitele.

Jde především o určení povinností pro ty, kteří vyrábějí, prodávají nebo dovážejí výrobky a nebo poskytují služby.[4] Toto zajišťuje především zákon č. 634/1992 Sb.o ochraně spotřebitele, v platném znění, který upravuje řadu podmínek podnikání významných z hlediska ochrany spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů a činnost spotřebitelských sdružení.[5]

Soukromoprávní ochrana spotřebitele

Soukromoprávní oblast ochrany spotřebitele představuje především úpravu spotřebitelských smluv, jejíž legislativní základ je u nás obsažen v občanském zákoníku § 52 a následující.[5]

Dodržování práv spotřebitele

Na to, aby vše probíhalo podle zákona, dohlíží v České republice Česká obchodní inspekce. Toto upravuje zákon České národní rady o České obchodní inspekci, který říká: Česká obchodní inspekce kontroluje právnické a fyzické osoby prodávající nebo dodávající výrobky a zboží na vnitřní trh, poskytující služby nebo vyvíjející jinou podobnou činnost na vnitřním trhu, poskytující spotřebitelský úvěr nebo provozující tržiště (tržnice). (dále jen "kontrolované osoby"), pokud podle zvláštních právních předpisů nevykonává dozor jiný správní úřad, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 7b).[6]

Česká obchodní inspekce však není jedinou institucí, která dohlíží na dodržování práv spotřebitele. Další institucí, která je tímto zákonem pověřena je Česká národní banka. V rámci svých pravomocí ČNB přijímá podněty, stížnosti a upozornění. Česká národní banka vykonává dohled nad dodržováním těchto pravidel:

  • Dodržování zákazu používání nekalých obchodních praktik.
  • Dodržování zákazu diskriminace spotřebitele.
  • Dodržování povinností a pravidel pro informování o ceně služeb a způsobu jejich stanovení
  • Dodržování povinností stanovených občanským zákoníkem pro uzavírání smluv o finančních službách uzavíraných na dálku.[7]

Historické základy ochrany spotřebitele

Základy moderní ochrany spotřebitele můžeme datovat do roku 1962, přesněji dne 15.3. 1962, kdy americký prezident J.F. Kennedy pronesl v Kongresu řeč týkající se právě ochraně spotřebitele. V této řeči vytyčil čtyři hlavní body:

1. právo na ochranu bezpečnosti – tedy právo být chráněn před nákupy zboží, které představuje zdravotní či bezpečnostní rizika.

2. právo být informován – tedy právo být chráněn před podvodnými, klamavými či hrubě zavádějícími informacemi či reklamou, balením výrobku či jinými praktikami, a právo na poskytnutí informací, jeņ spotřebiteli umožní informovaný výběr.

3. právo na výběr – tedy právo přístupu k úplné nabídce zboží a služeb za přijatelné ceny a v odpovídající kvalitě.

4. právo být slyšen – tedy právo na zohlednění názorů spotřebitelů při formulování a provádění vládní politiky.[8]

Poznámky

  1. RYŠLAVÝ, Dalibor. Soukromoprávní prostředky ochrany spotřebitele. Brno, 2007. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/81651/pravf_m/diplomova_prace.pdf. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce JUDr. Kateřina Ronovská, Ph.D.
  2. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  3. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
  4. HENDRYCH, Dušan. Veřejnoprávní ochrana spotřebitele. Beck-online: Právnický slovník. 2009. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/legalis/document-view.seam?type=html&documentId=nnptembqhfpwy6boozsxezlknzxxa4tbozxgsx3pmnuheylomfpxg4dporzgkytjorswyzi&groupIndex=2&rowIndex=1&conversationId=541563#selected-node
  5. 5,0 5,1 Právo ochrany spotřebitele. Businessinfo.cz: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. 2009 [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/pravo-ochrany-spotrebitele-opu/1000818/46122/#b2
  6. Česká republika. Zákon České národní rady o České obchodní inspekci. In: 64/1986 Sb. 1992. Dostupné z: http://www.beck-online.cz/legalis/document-view.seam?documentId=onrf6mjzha3f6nrufzygmmrnge4a&type=html&conversationId=544702#selected-node
  7. Ochrana spotřebitele. Česká národní banka [online]. [cit. 2012-05-21]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/spotrebitel/ochrana_spotrebitele/
  8. SKŘIVÁNKOVÁ, Kateřina. Ochrana spotřebitele v evropském právu. Brno, 2011. Dostupné z: SKŘIVÁNKOVÁ, Kateřina. Ochrana spotřebitele v evropském právu. Brno, 2011. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/th/52793/pravf_d/disertace_Katerina_Skrivankova_final.pdf. Disertační práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce doc. JUDr. Filip Křepelka, Ph.D.

Použita literatura

  • Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
  • Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.