Novopohanství

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Kamila Burdová

Klíčová slova: novopohanství, neopaganism

Synonyma: Neopohanství, neopaganismus, nové pohanství


Související pojmy:

nadřazené - náboženské skupiny, nová náboženská hnutí, New Age
podřazené - šamanismus, druidismus, Wicca


Charakteristiky

Novopohanství (nebo také neopohanství, neopaganismus, nové pohanství) je termín, který označuje velké množství nových náboženských hnutí a směrů, které vycházejí z předkřesťanských evropských náboženských systémů (pohanství) a snaží se o jejich návrat nebo znovuoživení. Tento návrat může být věrný buď jedné evropské tradici (Keltů, Germánů, Baltoslovanů, Řeků a podobně) nebo se může pokoušet přebírat různé prvky ze všech těchto tradic, dokonce také i z antických kultů. V posledních desetiletích vede cesta novopohanství také k objevování hodnot v mimoevropských nekřesťanských náboženstvích, kde je oceňována role šamana (šamanismus).

Pohan

Slovo „pohan“ (odvozené od latinského výrazu pagus, který doslovně znamená „z venkova“ nebo vesnický“, bylo křesťany užíváno hanlivě ve významu „necivilizovaný“, „nekřesťanský“ či dokonce „satanský“. V dnešní době se tento termín používá pro označení široké škály náboženských tradic, které uctívají přírodu. Novopohané se sami označují za pohany, neboť jim výraz „novopohanství“ připadá nepřirozený. Někteří se k tomuto termínu hlásí, aby vyjádřili protest prot většinově a historicky křesťanské společnosti.

Pohanství a satanismus

Termín pohanství by neměl být chápan jako synonymum pro satanismus, neboť toto označení je pro mnoho pohanů urážející. Satanisté pracují s převrácenými výrazy křesťanského světa a uctívají Satana, který v pohanské víře nevystupuje. Pohané na rozdíl od satanistů nepohlížejí na svět jako na zápas mezi silami dobra a zla. Toto zaměňování pochází pravděpodobně ještě z doby, kdy křesťané odsuzovali pohany jako uctívače ďábla. Mnoho pohanů ale také odmítá křesťanské chápání Boha.

Základní učení a praktiky

Přestože pohané tvrdí, že usilují o vyváženost mezi mužem a ženou, a že jejich principy by měly být rovnocenné, větší význam přikládají principu ženskému, proto jim vadí popis Boha výhradně v mužském rodě. Feminismus je tedy významnou součástí nového pohanství. Kritizují patriarchát kvůli jeho myšlení, které je podle nich omezené a fragmentální, preferuje agresivitu, soutěživost a výkonnost a prohlubuje útlak žen i devastaci přírody. Pohané uctívají Velkou Bohyni nebo Matku zemi, pro svoje bohyně mají mnoho ženských jmen, například Isis, Diana, Astarté, Cerridwen, Kálí, Sachmet, Inanna, Haketé, Paní. Bůh (muž) vystupuje pod jmény jako Anibus, Bakchus, Pa, Zeus, Apollón, Ódin, Hermes Cernunnos a Pán.


Cílem pohanů je zrušení odcizení člověka od přírody a vytvoření stylu, kdy je člověk v harmonii s přírodou. Setkáváme se s panteistickým zbožněním přírody, se kterým souvisí učení, že lidé jsou v jistém smyslu božské podstaty. Pohané jsou obykle panenteističní (Připouštějí, že mezi božským světem a světem přírody je konceptuální rozdíl.). Důležitá je i ekologická orientace tohoto směru, která je blízká názorům New Age, Hnutí lidských potencí nebo také ekobuddhismu.


Pro pohany jsou důležité přírodní cykly: tělesný, lunární a slunečný. Život většiny pohanů se často řídí podle jednotlivých svátků a lunárních cyklů. Pohanský kalendář (Kolo Roku) zahrnuje osm hlavních svátků: samain, zimní slunovrat (také Yule), Imbocl (také Oimelc nebo Hromnice), jarní rovnodennost, Beltine, Letní slunovrat, Lughnasad (nebo Lammas) a Podzimní rovnodennost. Existuje velké množství forem pohanství, a přestože je mnoho samostatně praktikujících, můžeme mluvit o třech hlavních tradicích:

1.Wicca, také nazývaná Stará náboženství (Old Religion), čarodejnictví (witchcraft), Řemeslo moudrých (Wisecraft), nebo jednoduše Řemeslo (Craft)

2.Druidismus (navazuje na tradice keltského náboženství)

3.Severská tradice (často uváděná pod názvem heathenismus nebo Ásatrú)

Použitá literatura

  1. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů a hnutí v České republice : náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Vyd. 1. Praha : Portál, 2004. 462 s. ISBN 8071787981.
  2. PARTRIDGE, Christopher H; MELTON, J; VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie nových náboženství : nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spiritualita. 1. vyd. V Praze : Euromedia Group - Knižní klub, 2006. 446 s. ISBN 8024216051.
  3. ZBÍRAL, David. New Age a novopohanství. [online]. [cit. 2010-06-13]. Dostupný z WWW: <http://www.david-zbiral.cz/NewAge.htm>.