Nové náboženské hnutí

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Tereza Miškechová

Klíčová slova: nová náboženská hnutí, alternativní ideje, konflikt

Synonyma: nová religiozita, alternativní religiozita, nová náboženství, nová spiritualita, alternativní hnutí

Související pojmy:

nadřazené - náboženství


Pojem nová náboženská hnutí (NNH), též nová religiozita, nová spiritualita, alternativní hnutí apod., označuje skupiny vznikající v moderní době, vycházející z existujících náboženských tradic jako reakce na sociokulturní stav společnosti a její duchovní potřeby.

Charakteristika

Podnětem ke vzniku nového náboženského hnutí bývá náboženská idea. Ve skutečnosti však tato idea vychází a navazuje na již existující ideje, ke kterým přistupuje novým, inovativním způsobem, „za pomoci metafor, které lépe odpovídají možnostem představ současného člověka.“ [1, s. 17] Je třeba také přihlížet ke kulturnímu prostředí, ve kterém mohou být tyto ideje již známé (tradiční), nebo naopak dosud neznámé a pro dané prostředí nové. Znakem těchto hnutí je, že nejsou v dané společnosti ještě zcela ustálená a přijímaná tak jako tradiční náboženství. Navíc se nejedná vždy o ideje vycházející výlučně z jedné náboženské tradice, při tvorbě nových spirituálních hnutí se myšlenky různého původu často vzájemně prolínají a vytvářejí tak nový synkretický myšlenkový systém. Tato hnutí však často čerpají také z oblastí jako je léčitelství či psychoterapie, a proto je označení „náboženská hnutí“ poněkud problematické.

Vznik

Vznik nových náboženských hnutí zdaleka není novodobým fenoménem, k vytváření takových hnutí dochází kdykoliv v historii paralelně s existencí náboženských tradic, jejichž vývoj a transformace s sebou nese vznik nových hnutí, která se profilují uvnitř i vně těchto náboženství. „Nová náboženství jsou produktem stálých změn, jimiž náboženství procházejí ve svém úsilí zůstat v platnosti pro dobu, místo a lidi, jimž slouží.[2, s. 11] Postupem času se tato nová náboženství ve společnosti etablují a zaujímají rovné postavení s tradičními náboženstvími, tento proces je však dlouhodobý, může být i otázkou staletí. V moderních dějinách je vznik NNH spojen s náboženkým oživením, které začalo v 60. letech 20. století. Sociokulturní podmínky následující v období po 2. světové válce s sebou přinesly i snahy o změnu situace a hledání alternativ. K sociálnímu, politickému a náboženskému vzepětí došlo v 60. letech. Nová mladá generace se v mnoha směrech odlišovala od předchozích, jejím cílem bylo změnit obraz světa. V této době podle Awakeningse dochází ke Čtvrtému velkému probuzení. Reakce na tyto události s sebou přinesly vznik velkého množství nových náboženských hnutí. [3, s. 21-35]

Vnímání NNH ve společnosti

Idea, která předchází vzniku nového náboženského hnutí, vychází z nespokojenosti se současnou náboženskou situací. Snahou je přehodnocení hodnot, názorů a způsobu života. NNH jsou tak svým způsobem formou protestu. Jelikož se tak nová hnutí staví proti dosavadnímu statusu quo většinové společnosti, dostávají se s ní nutně do konfliktu. Formu a intenzitu konfliktu ovlivňuje mnoho aspektů. Jelikož se nová náboženská hnutí v mnoha směrech odlišují od většinového standardu, mohou odlišným životním stylem svých členů ostatní společnost popuzovat. Záleží na míře náboženské tolerance ve společnosti, pochopení, ale také na apriorních postojích, předsudcích a předrozuměních. Ve spojitosti s postojem společnosti k NNH se často setkáváme s pojmem „sekta“. Ačkoliv tento pojem sám o sobě není hodnotící a používají jej vědní disciplíny jako psychologie a sociologie, v běžném chápání má výrazně negativní konotace. Užítím tohoto slova se často mluvčí snaží určité nové náboženské hnutí diskvalifikovat. Z tohoto důvodu je ve výše uvedených vědních diciplínách tendence přestat pojem „sekta“ používat. [1, s. 23-34].

Reakcí na činnost některých NNH jsou různé organizace souhrnně označované jako antikultovní hnutí. Typologicky mohou být rozdělena na náboženský proud, který se zabývá odchylkami NNH od své vlastní nauky, a sekulárně-racionalistický proud, který se zabývá nebezpečím NNH pro společnost a negativním vlivem na jedince. [4]

Přístupy ke zkoumání NNH

Při studiu NNH se můžeme setkat se různými přístupy. Dušan Lužný uvádí tyto tři [3, s. 13-18]:

Teologický přístup – usiluje o určení pravdy, konfrontuje NNH s křesťanstvím.

Psychologický přístup – zkoumá působení NNH na psychiku jedince, získávání členů, dopady členství na duševní zdraví jedince a jeho osobnost, mezilidské vazby ve skupině apod.

Sociologický přístup – studuje strukturu skupiny, rozložení moci, otázku socializace, konverze, vliv na identitu jedince, cílem je porozumění a interpretace.

Typologie NNH

Přístupů k typologii NNH je více, lze k nim přistupovat z různých perspektiv. NNH mohou být klasifikována např. podle typu organizace. Roy Wallis rozlišuje 3 typy NNH: svět odmítající, svět potvrzující, svět obývající. Frederick Bird rozdělil NNH podle odlišného vztahu členů k vůdcům hnutí nebo zdrojům posvátné víry na hnutí oddaných, hnutí ukázněných a hnutí učedníků. Do tří skupin člení NNH též Robert Wuthonow. Jedná se o kontrakulturní hnutí, hnutí osobního růstu a nové křesťanské skupiny. [3, s. 41-45] Tím výčet možných typologií nekončí.

Dušan Lužný navrhuje následující typologii [3, s. 49-100]:

a) NNH vycházející z křesťanství

b) NNH vycházející z judaismu

c) NNH vycházející z hinduismu

d) NNH vycházející ze sikhismu

e) NNH vycházející z buddhismu

f) NNH vycházející z okultismu

g) nábožensko-psychoterapeutická hnutí

Vybrané příklady

V následujícím výčtu příkladů jsou uvedena hnutí, která jsou v našich podmínkách poměrně rozšířena a můžeme se s nimi často setkat, ať už osobně, nebo prostřednictvím médií. Zároveň jsou vybrána tak, aby ilustrovala rozmanitost tradičních náboženství, ze kterých NNH vycházejí.


Svědkové Jehovovi

Zakladatelem hnutí, které od r. 1884 neslo název Biblická a traktátní společnost Strážná věž a r. 1939 bylo J. F. Ruthefordem přejmenováno na Svědky Jehovovi, byl Charles T. Russel. Russel se na základě „biblické matematiky“ pokoušel stanovit datum příchodu Krista a s tím spojeného konce světa. Na základě svých propočtů stanovil rok 1914, proroctví se však nesplnilo. Posléze byla stanovena další data (1925, 1975). Svědkové Jehovovi se považují za jediné správné náboženské společenství. Negují téměř celé křesťanské učení přijímané ostatními církvemi. Trvají na označení Boha „Jehova“, odmítají učení o Trojici, trvají na tom, že Ježíš nezemřel na kříži, ale na kůlu. Odmítají slavení Vánoc a narozenin, krevní transfúzi či vojenskou službu. [5, s. 106-109]


Hare Kršna

Mezinárodní společnost pro uvědomování si Kršny (ISKCON) vznikla roku 1966. Zakladatelem byl Abhaj Čaran Dé, který se již za svého života nechal uctívat jako „jeho božská milost“ A. C. Bhaktivédanta Svámí Praphupáda. Podle vlastního tvrzení obdržel v roce 1936 od svého duchovního mistra božské zasvěcení s příkazem rozšiřovat uvědomování si Kršny v západním světě. Hnutí rozšiřuje starou duchovní a filozofickou moudrost Indie obsaženou v Bhagavadgítě. Pouze Kršnovi služebníci dosáhnou nejvyšší dokonalosti života, ostatní zůstanou navždy v hmotném světě plném utrpení. Klade důraz na důležitost duchovních pokroků oproti uspokojování materiálních a tělesných potřeb. Ke splynutí s Kršnou slouží zpívání mantry „Hare Kršna, Hare Kršna, Kršna Kršna, Hare Hare, Hare Rama, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare.“ Tato mantra se musí denně odzpívat přinejmenším 1728 krát za pomoci modlitebních korálků. Pro život v chrámových společenstvích platí přísné stanovy. Vsup do společenství doprovází přijetí nového jména, žádoucí je rovněž vzdát se dosavadního povolání. [6, s. 38-39]


Neopaganismus

Neopaganismus, též nové pohanství, má počátek pravděpodobně v roce 1939 při snaze o rekonstrukci čarodějnictví anglickými okultisty. Linie čarodějnictví vedoucího G. B. Gardnera v rámci neopaganismu je dnes menšinová. Hnutí je tvořeno mnoha proudy a v mnohém se podobá New Age. Snahou novopohanství je obnova náboženských tradic předliterárních kultur a rozvoj regionálních náboženských tradic. Ekologická orientace klade důraz na řešení devastace životního prostředí a vytvoření životního stylu člověka v harmonii s přírodou (proto můžeme hovořit též o „náboženství přírody“). Neopaganismus se zajímá např. o šamanismus nebo náboženství Keltů, ale také o feminismus. Jedná se o značně diferencované hnutí. [3, s. 98-100]


Použitá literatura

  1. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět. 1. vyd. Praha: Beta Books, 2007. 210 s. ISBN 978-80-86851-64-8.
  2. Encyklopedie nových náboženství : nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spiritualita. 1. vyd. V Praze: Euromedia Group - Knižní klub, 2006. 446 s. ISBN 80-242-1605-1.
  3. LUŽNÝ, Dušan. Nová náboženská hnutí. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 181 s. ISBN 80-210-1645-0.
  4. ZBÍRAL, David. Stručný úvod do problematiky nových náboženských hnutí [online]. [Cit. 2010-06-16]. Dostupné z:<//www.david-zbiral.cz/NNHuvod.htm>
  5. REJCHRT, Luděk. Pavučiny. 1. vydání. Praha: Oliva, 1995. 122 s.ISBN 80-85942-13-5.
  6. BLEY, S. Malý slovník sekt : sekty a nová náboženská hnutí v kontextu tradičních církví. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. 143 s. ISBN 80-7192-246-3.