Nonverbální komunikace

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Lucie Kaloudová

Klíčová slova: řeč těla, komunikace, sdělování

Synonyma: neverbální komunikace, sdělování beze slov

Související pojmy:

nadřazené - komunikace, sociální komunikace

podřazené - řeč těla, gestika, mimika, pantomimika, haptika, kinezika


Základní charakteristiky

Komunikaci můžeme definovat jako přenos, sdělování, sdělení, sdílení, dorozumívání, výměna informací, vzájemná výměna názorů, sdělování poznatků a rozprava o nich atd., spojování, vespolné účastnění. Slovo komunikace pochází z latiny.

Přívlastek nonverbální znamená beze slov.

Nonverbální komunikace je široký pojem zahrnující to, co signalizujeme beze slov či spolu se slovy jako doprovod slovní komunikace. Často bývá pojem nonverbální komunikace redukován pouze na řeč těla, čímž se však pozorovatel ochuzuje o mnoho dalších významných zdrojů informací. Řeč těla tvoří jen podskupinu, i když můžeme říct, že tu nejzajímavější. Rovněž velmi zajímavou podskupinou nonverbální komunikace jsou gesta. Ta vzbuzují prvořadou pozornost proto, že při neverbálním sdělování plní funkci komplexních slov s velmi bohatou sémantikou.

„Mluvíme-li o neverbální komunikaci, mluvíme zároveň o potřebě orientovat se, poznávat, o hledání významu, shody, souladu a objevování rozporu.“ (4)


Nonverbálně komunikujeme

- postoji těla

- způsobem chůze

- způsobem sezení

- gesty, kterými nejenom symbolicky nahrazujeme slova, ale také ilustrujeme řečené, regulujeme si řeč nebo se pomocí gesta adaptujeme na vzniklou situaci (náhlé ohrožení, příchod druhého, oznámení radostné zprávy…)

- pohyby hlavou a dalšími pohyby těla

- výrazy tváře, tj. mimikou (mimické svalstvo je jedním z nejdůležitějších prostředků sociální komunikace; lidská tvář je současně jedním z nejdůležitějších prostředků identifikace druhé osoby)

- pohledy očí

- pohybem v prostoru

- tělesným kontaktem

- tónem hlasu a dalšími neverbálními aspekty řeči

- oblečením, zdobností, fyzickými a jinými aspekty vlastního zjevu – oblečení, upravenost, zdobnost apod. mají vliv na první dojem, jaký na nás dotyčná osoba udělá (automaticky se předpokládá, že člověk hůře nebo zanedbaně oblečený je z tzv. nižší vrstvy než člověk oblečený do perfektního obleku)

- zacházením s časem (tím, jak s časem jednotlivec nakládá, o sobě mnohé vypovídá)

- zacházením s předměty (např. způsob řízení auta, zařízení bytu, pořádek/nepořádek na pracovním stole)


Vědomé a nevědomé signály

Vědomě nonverbálně člověk komunikuje především v předem plánovaných, připravených a promyšlených vystoupeních (např. herec, mim, tanečnice, modelka, přednášející, politik). Tedy tam, kde se vědomě jedinec ovládá a snaží se mít projevy těla pod kontrolou. „Nevědomé signalizování je běžné při každém spontánním reagování a ve chvílích relaxace (ve stavu „vypnuté cenzury“).“ (6)

Můžeme tedy říct, že každé cílené sociální chování člověka je pouze hraním a předstíráním. Takové jednání velmi úzce souvisí s individuální sebekontrolou každého jedince (zvláště tehdy, když se setkává s někým dalším).


Různé funkce neverbálního komunikování

Nonverbální komunikace využívá člověk k tomu, aby:

- podpořil řeč (reguloval její tempo, podtrhl a zdůraznil vyslovené)

- nahradil řeč (ilustroval, symbolizoval)

- vyjádřil emoci, resp. „zvládl“ prožitek emoce (aby se tzv. adaptoval)

- vyjádřil interpersonální postoj (např. pochybování, naléhavost při přesvědčování)

- uskutečnil sebevyjádření (představil se)


Ustálených, konvenčních neverbálních prostředků se používá:

- při ceremoniálech (např. pozdrav na uvítanou, při loučení) a při rituálech (např. žehnání při náboženské mši)

- při propagandě, na masových setkáních a demonstracích (signalizace úcty povstáním, souhlasu potleskem, spokojenosti a potřeby odměnit délkou potlesku, nespokojenosti pískáním a dupáním atd.)

- v umění


Použitá literatura

1. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. vydání 2. - rozšířené a doplněné. Praha : SPN - pedagogické nakladatelství, a. s., 2005. 829 s. ISBN 80-7235-272-5.

2. LAMSER, Václav. Komunikace a společnost : Úvod do teorie společenské komunikace. Vydání 1. Praha : Academia, 1969. 298 s.

3. Slovník cizích slov pro nové století. Jiří Linhart a kolektiv. 1. vydání. Litvínov : Dialog, 2008. 412 s. ISBN 80-7382-006- 4.

4. TEGZE, Oldřich. Neverbální komunikace : Co vám prozradí lidské chování a jednání, a jak toho využít. Vydání první. Praha : Computer Press, 2003. 482 s. ISBN 80-7226-429-X.

5. VALENTA, Josef. Manuál k tréninku řeči lidského těla : Didaktika neverbální komunikace. První vydání. Kladno : AISIS, 2004. 259 s. ISBN 80-239-2575-X.

6. VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie lidské komunikace. Vydání první. Praha : Portál, s.r.o., 2000. 263 s. ISBN 80-7178-291-2.