Neverbální komunikace a prezentace

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Lenka Cahlová

Klíčová slova: neverbální komuninace, prezentace,

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené
podřazené - držení těla, gesta, mimika, oční kontakt, parajazykové projevy

Úvod

Při přednášení prezentace je vedle samotného obsahu důležitá i neverbální komunikace, která při správném použití dokáže podpořit důvěryhodnost sděleného. Dobrý prezentující umí podpořit své informace vhodnými gesty, cíleně ovládaným očním kontaktem, přiměřenou prací s hlasem apod. Také jeho postoj je velmi důležitý. Jinak věříme člověku, který se při prezentování kroutí, podvědomě si upravuje vlasy či uhlazuje oblečení a jinak tomu, kdo stojí rovně a uvolněně, i když se na něho dívá padesát lidí. [1] Někteří lidé dovedou své neverbální projevy vědomě ovládat, jiní jsou zcela ovládáni svou trémou a nervozitou. Je proto užitečné naučit se některé triky, které nám pomohou v kontaktu s publikem a umožní nám tak podat při prezentování lepší výkon. Není však žádoucí, aby všichni aplikovali stejné poučky a jejich neverbální projevy byly identické. [2] Podle M. Argyla má publikum až pětinásobně vyšší tendenci upřednostnit při přijímání informací význam neverbální komunikace před verbální. Při výkladu mimiky či gest však musíme brát ohled také na situační kontext. Žádný neverbální projev nemůžeme číst jednoznačně a s naprostou jistotou. Mezi hlavní prostředky neverbální komunikace patří: gesta, pohyby, umístění v prostoru, výraz tváře, pohled očí, parajazykové projevy. [1]

Držení těla a postoj

Postoj by měl být uvolněný, vstřícný a klidný. Vhodné je stát rozkročen přibližně na šířku svých ramen (tzn. nestát ani příliš „zeširoka“ ani jako „voják“). Důležité je vyvarovat se zalomeného postoje, tedy shrbení, vystrčeného břicha nebo zaklonění vzad. Mírné naklonění dopředu naopak vyjadřuje zájem.[3]

Gesta

Jedná se o soubor pohybů, které provádíme rukou nebo paží, čímž zdůrazňujeme to, o čem hovoříme. Dá se předpokládat, že mají v podstatě jasný význam pro všechny zúčastněné, pokud pocházejí ze stejné kultury. „Číst“ v gestech se jedinec učí od útlého dětství, v průběhu socializace. [1] Nejvhodnější jsou otevřená gesta, při kterých nevytváříme žádnou fyzickou překážku mezi námi a posluchači. Dáváme tím najevo svou jistotu a otevřenost v komunikaci. Ideální pozice rukou je v oblasti pasu (tzv. královská zóna). Toto držení rukou si můžeme sami vyzkoušet, pokud si vezmete do rukou nějaké předměty – např. propisku, ovladač, brýle aj. Zkušení prezentátoři však mají obvykle obě ruce volné tak, aby mohli průběžně gestikulovat, ukazovat dlaní na plátno nebo rozdávat potřebné materiály posluchačům.Uzavřená gesta jsou taková, při nichž vytváříme nějakou blokádu - zkřížené ruce, desky v rukou, skrývání rukou za zády, za stolem nebo řečnickým pultem. Používáním těchto gest působíme méně jistě a přesvědčivě. [3]

Mimika

Výraz tváře vyjadřuje míru pozitivních i negativních pocitů, zatímco ostatní části těla dávají pouze informaci o této emoci. Mimikou lze vyjádřit nejméně osm emocí: štěstí, překvapení, strach, hněv, smutek, odpor, opovržení a zájem.

Oční kontakt

Prezentující by měl často navazovat oční kontakt s publikem. Mezi hlavní prohřešky patří uhýbání pohledem do stran, soustředění se na jednoho člověka či na nějaký předmět (např. hledění do stropu) nebo dokonce být otočen zády k publiku. Důležité je udržovat oční kontakt se všemi posluchači. Většina lidí má tendenci nevšímat si lidí, kteří sedí v tzv. mrtvých úhlech, tj. „mrtvá zóna 30°“ nalevo i napravo v zorném poli, přičemž levák má tendenci více opomíjet pravou stranu a pravák levou. Dobrý prezentující si dává velký pozor na tento prohřešek, protože posluchači, kteří sedí v těchto zónách, mohou mít právem dojem, že jsou v místnosti navíc. Při prezentování velké skupině posluchačů je samozřejmě nemožné sledovat každého jednotlivce. Na druhé straně každý z přítomných, kterým je určena prezentace, musí mít dojem, že se mu prezentující věnuje. Toho lze docílit jednoduchým trikem. Prezentující čas od času přejede skupinu posluchačů pohledem, který opíše písmeno „M“ a „W“. Tím docílí dojmu, že se všem věnuje, odbourá i tzv. „mrtvou zónu 30°“ a bude mít náladu a odezvu z obličejů lidí pod kontrolou.[1] Pokud však někoho znervózňuje dívat se přítomným do očí, doporučuje se dívat se mírně nad hlavy lidí v publiku, což navodí dojem, že se dívá přímo na ně.[3]

Parajazykové projevy

Jedná se o soubor zvukových projevů, které jsou v řeči v podstatě nutné. Patří sem např. smích, povzdech, pláč, ale také pauzy v pronášené řeči, rytmus, hlasitost, modulace hlasu, protahování či zkracování slov. Význam těchto projevů je zejména emocionální. Např. u pláče či smíchu je to patrné, ale také pauza má svůj emocionální význam. Jestliže mezi slovy uděláme delší pauzu, než je obvyklé, upozorníme tím posluchače, že bude řečeno něco důležitého.[1]

Použité zdroje

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 EVANGELU, Jaroslava Ester; SALIGER, Radomír. Manažerská komunikace a prezentace. [online]. Brno: Univerzita obrany, 2011.[cit. 2012-05-22]. Dostupné z: https://moodle.unob.cz/pluginfile.php/15270/mod_resource/content/1/komunikace.pdf. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „prvn.C3.AD“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „prvn.C3.AD“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „prvn.C3.AD“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „prvn.C3.AD“ použit vícekrát s různým obsahem
  2. VYCHYTIL, Pavel. Není prezentace jako prezentace. [online] 2008. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://ebm.lf3.sweb.cz/neni_prezentace_jako_prezentace.pdf.
  3. 3,0 3,1 3,2 Řeč těla. In: Úspěšná prezentace. [online]. 2007. [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.uspesnaprezentace.cz/vystupovani-a-forma/rec-tela/. Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „t.C5.99et.C3.AD“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „t.C5.99et.C3.AD“ použit vícekrát s různým obsahem