Narativní psychologie

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Tomáš Ocásek

Klíčová slova: Psychologie, psychoterapie, příběh, vyprávění, narativita

Synonyma: Narrative Psychology, Science of Stories, psychologie příběhu

Související pojmy:

nadřazené - Psychologie
podřazené - Psychoterapie

Úvod

Od dob, kdy se lidstvo naučilo mluvit, jsou tu vyprávěné příběhy - ať už jde o mýty, pohádky, dobrodružné výpravy ...

A často je to tak, že když příběh vypráví ten, kdo jej sám zažil/vymyslel, je jednoduše kvalitnější, záživnější, pochopitelnější, živější atd.
Když tedy zná čtenář autora knihy a něco o něm ví, pravděpodobně mu bude příběh v knize více otevřený a jasný.


Základní pojmy

Příběh (story) - řetěz událostí se začátkem, prostředkem a koncem. Vyjadřuje informace o chování jedince, skupiny nebo o nějakém principu. [1]

Vyprávění (narrative) - Proces popisování něčeho, co se událo nebo děje. Může obsahovat jeden nebo více příběhů, které spolu mohou a nemusí souviset nebo se od sebe odvíjet. Subjektivní zabarvení.[3]

Psychoterapie - cílevědomé léčebné působení na psychiku a celou osobnost člověka s primárním cílem pozitivně změnit jeho chování (konativitu), poznávání (kognitivitu), prožívání (emotivitu), hodnotový systém i tělesné funkce [2]

Narativní terapie - vychází z předpokladu, že si klienti sami utvářejí příběhy svého dětství a minulosti obecně, které poté ovlivňují život a sebepojetí.

V průběhu terapie se mění náhled na dosavadní život. To co člověk může vnímat jako nepříjemnou a zatěžující vzpomínku, lze vyložit z jiného pohledu v jiném kontextu a najít alternativní výklad. [1]

Narativní psychologie

Jeden ze současných psychologických směrů, který tvrdí, že svoje životy žijeme jako příběhy, každá osoba je jakýmsi živým ,,textem" svých příběhů, jejichž subjektivní verze předkládá člověk ostatním lidem. [2]

Vznik koncem dvacátého století, jako směr, který zkoumá vztah mezi osobními a sociálními zkušenostmi.
Zaměřuje se na lidské životy, zkušenosti a jejich individuální interpretace - práce s příběhy, kdy se začne například otázkou: "Co Vás sem přivádí?" nebo "Povíte mi o svém dětství?", poté se s příběhy rozebírají, dodává se jim dynamika doplňujícími otázkami. [4]

Vyprávění a příběh v psychoterapii

Lidé, kteří přijdou na terapii, vypráví, píší nebo jinak interpretují příběh svého života, či jeho části. Terapeut zde působí podobně jako editor příběhu a pozorný posluchač zároveň.
K terapeutovi klienti přicházejí, protože se nachází v náročné životní situaci, před nějakým rozhodnutím, vztahové či jiné krizi nebo prožívají jiné psychické či fyzické problémy.
Vyprávěním a tím, JAK je příběh podáván, se s jejich příběhem terapeut seznamuje. Společně se pak snaží přijít na alternativní výklad různých situací, najít nové pochopení a porozumění sobě či blízkým, hledat odpovědi na otázky, pracovat na růstu, vylepšovat zvládání životních výzev a běžných i zvláštních situací. [1]


Oblasti rozhovoru a příklady otázek při narativní analýze:

  • 1: Životní kapitoly - klient se pokusí rozdělit svůj život do několika kapitol (doporučuje se alespoň do dvou, tří a maximálně do osmi) [4]. Popisuje pak podle čeho je rozdělil, o čem jsou a jak na sebe navazují, jakoby popisoval knihu. Jde spíše o popis hlavní osnovy, než o vyprávění celého života.
  • 2. Klíčové momenty - 8 klíčových událostí, například 1. nejlepší zážitek, 2. nejhorší zážitek, 3. největší změna/obrat v životě, 4. nejstarší vzpomínka, 5. důležitá vzpomínka z dětství, 6. důležitá vzpomínka z dospívání, 7. důležitá vzpomínka z dospělosti (5,6 a 7 nemusí být nejdůležitější vzpomínky, ale takový, které vyčnívají), 8. nějaká důležitá vzpomínka, časově nespecifikovaná
  • 3. Důležití lidé - nejdůležitější lidé v životě, vztahy k nim a jejich vliv. Hrdinové/hrdinky.
  • 4. Budoucnost - plány do budoucna, sny, cíle, zájmy, přání. Jaké jsou? Čím a jak, pokud vůbec, klienta naplní? Čeho vlastně dosáhne a jak tím pomůže sobě/druhým?
  • 5. Stres a problémy - konflikty, nevyřešené problémy
  • 6. Osobní ideologie - zaměřeno na osobní hodnoty a pohledy. Může jít o víru, politiku, nejdůležitější hodnoty v životě a další.
  • 7. Životní téma - ohlednutí zpět na klientův příběh a hledání tématu, který jej vystihuje, a práce s tématem (další rozvoj, změna, utvrzení ad.) [4]



Zdroje

1. SKORUNKA, David. Narativní přístup v psychoterapii: pohled psychoterapeuta a klienta [online]. 2008 [cit. 2012-05-21]. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Ivo Čermák. Dostupné z: <http://theses.cz/id/p0v0z3/>.

2. ABZ slovník cizích slov - Pojem narativní psychologie [online][cit. 2012-05-21]. Dostupné z WWW: <http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/narativni-psychologie>

3. LÁSZLÓ, János. The science of stories: an introduction to narrative psychology. 1st pub. London: Routledge, 2008, xiv, 228 s. ISBN 9780415457941.

4. CROSSLEY, Michele L. Introducing narrative psychology: self, trauma, and the construction of meaning. Buckingham, [England]: Open University Press, 2000, 200 p. ISBN 0335202918.