Mystifikace

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Jakub Forman

Klíčová slova: mystifikace, klam


Charakteristika

Mystifikace je úmyslné klamání, šíření nepravdivých zpráv, předstírání něčeho, rozšíření nepravdivé zprávy k oklamání veřejnosti. Slovo mystifikace pochází z latiny (mysticus) a původní význam pojmu byl tajuplný.[1]

Mystifikace je proces maskování či zakrývání hlavních aspektů společnosti a společenských vztahů. Mystifikace umožňuje nadvládu, která není založena na zřejmém nátlaku či síle, ale je udržována nejrůznějšími sociálními institucemi a kulturními hodnotami.[2]


Marxovo pojetí mystifikace

Marx použil koncept mystifikace jako věrohodné uvedení v omyl sloužící v zájmu jedné socioekonomické třídy(ti, kdo využívají) proti druhé(využívaní). Představením formy využívání jako formu benevolence donutí ti, kdo využívají ty využívané si myslet, že jsou na stejné úrovni, nebo dokonce že jim mají být vděční. Toto teoretické schéma se dá uplatnit jak mezi různými společenskými vrstvami, tak při přímé interakci dvou osob. Mystifikací je myšlen jak samotný akt mystifikování, tak stav "být mystifikován". Mystifikace v aktivním slova smyslu (mystifikovat) znamená úmyslně poplést, zamlžit nebo zakrýt nějakou skutečnost, ať už se jedná o činnost, zkušenost nebo proces. Navozuje zmatení ve smyslu nemožnosti rozpoznat co se doopravdy děje. Skutečnost tak nahrazuje klam, vytvořený mystifikátorem. Mystifikace v pasivním slova smyslu (být mystifikován) je často označována jako pocit zmatení. Znamená tedy, že se objekt cítí mystifikován, ačkoliv to tak nemusí být. Rozdíl mezi těmito dvěma stavy je, že aktivní mystifikace vede k vyhnutí se konfliktu, zatímco pasivní mystifikace konflikt často zapříčiní. [3]


Humorná mystifikace

Schopnost uvádět někoho v omyl tak, aby dotyčný záměnu nezpozoroval, se nazývá mystifikace. Technika smělých omylů a podvrhů má staletou tradici; sloužila mnohdy k oklamání cenzury, pod záštitou anonymity a pseudonymity. (V Rusku získal popularitu kolektivní pseudonym Kuzma Prutkov, u nás psal Ignát Herrmann pod ps. Vavřinec Lebeda fonetickým pravopisem a pod.) Jenže pouhé záměny nelze už nazývat mystifikací: ta musí být vtipná a musí být proniknuta humorem.(Mystifikací nenazýváme např. romatické podvrhy starých rukopisů, ani žurnalistickou praxi v období "okurkových" sezón, kdy z nedostatku novinek dochází k vymýšlení novinářských "kachen".) Za vynálezce mystifikace bývá označován vídeňský satirik Karl Kraus, jenž uveřejnil v roce 1913 senzační, hodnověrně se tvářící lokálku o tzv. Grubenhundovi, důlním psovi, jenž prý štěkáním zvěstuje očekávaný sesun půdy. Bylo to snad míněno "vážně", nikoliv jako výmysl. Veřejnost byla pobavena touto mystifikací, neboť hranice mezi zprávou a výmyslem je pranepatrná.[4]


Jára Cimrman aneb největší česká mystifikace

Jméno Jára Cimrman zaznělo poprvé v rozhlasové relaci "Vinárna U pavouka" (autoři Z. Svěrák a J. Šebánek, hudební spolupráce I. Štědrý, režie H. Philippová). V tomto pořadu, jehož základem bylo spojení humoru s mystifikací, má vlastně princip a styl pozdějšího Cimrmanova divadla své kořeny. Cimrman tu byl nejprve představen jako náš současník, řidič parního válce, který v ucházejícím nafukovacím stanu předvádí své naivní sochy. S nápadem založit Divadlo Járy Cimrmana přišel Jiří Šebánek. A teprve ode dne 29. 10. 1966, na který svolal Miloňe Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka k zakládající schůzi nového divadla, začíná se na fenoménu Cimrman pracovat systematicky a k vánocům 1966 dostávají posluchači zmíněného rozhlasového pořadu ústy Karla Velebného pod stromeček zprávu, že v obci Liptákov byla objevena truhla s pozůstalostí pravděpodobně již zemřelého Čecha, jehož dílo nemá ve světě obdoby. Dnešní ansámbl divadla si podržel charakter, s jakým před lety vznikl. Je výhradně pánský a žádný z jeho členů nemá herecké vzdělání. Soubor je kolektivní samouk. Všichni jeho herci-neherci vykonávají svá občanská povolání (výtvarník, dirigent, muzejní pracovník, dělník, filmový režisér, filmový scénárista...) a divadlu věnují svůj volný čas. V hledišti Divadla Járy Cimrmana se za rok vystřídá průměrně 80 000 diváků, z toho větší polovina na mimopražských zájezdech. [5]


Poznámky

  1. ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. 2005-2006 [cit. 2011-12-05]. Dostupné z WWW: <http://slovnik-cizich-slov.abz.cz>.
  2. Sociologyindex.com [online]. 2011 [cit. 2011-12-05]. MYSTIFICATION. Dostupné z WWW: <http://sociologyindex.com/mystification.htm>.
  3. BOSZORMENYI-NAGY, Ivan a James L FRAMO. Intensive family therapy: theoretical and practical aspects. New York: Brunner/Mazel, c1985, 507 s. ISBN 0876304129.
  4. Radkopytlik.sweb.cz: Tajemství mystifikace. [online]. [cit. 2012-01-11]. Dostupné z: http://radkopytlik.sweb.cz/humor_hb_j.html
  5. Cimrman.webz.cz: Jára (da) Cimrman. [online]. [cit. 2012-01-11]. Dostupné z: http://cimrman.webz.cz/historie.htm


Použité zdroje