Morálka

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Martina Sochorová

Klíčová slova: morálka, mrav, etika

Synonyma: ---

Související pojmy:

nadřazené – normativní systém
podřazené – skupinová morálka, reflexivní morálka


Charakteristika

Pojem morálka pochází z latinského slova moralis, od mos, morés, což znamená mrav, zvyk nebo obyčej. [1] Morálka je soubor mravních norem, které jsou určeny kulturou, společností [2], vyjadřuje aktuální stav společnosti – co společnost myslí, že je dobré nebo špatné. Je považována za nejstaršího regulátora lidského chování [1], její vznik souvisí s vývojem člověka a jeho potřebou nějak ovlivňovat vztahy s ostatními v rámci komunity [3].

Význam

Stejně jako právo a náboženství patří k normativním systémům, morálka představuje i systém hodnotový a hodnotící[1]. Morálka plní tři funkce: poznávací, regulativní a humanizační [2].
Působení morálních norem je závislé na výchově jedince a momentálních trendech působících ve společnosti.

Každá společnost vyžaduje nějakou morálku, jejíž morální normy a hodnoty si společnost po určitou dobu vytváří a dodržování těchto norem je spojené s přijetím v komunitě. Chování a jednání v souladu s morálkou je společností vyžadováno, kromě toho je člověk usměrňován i vlastním svědomím. Při nedodržení následuje sankce – odmítnutí, odsouzení veřejným míněním – komunitou, subjektivně pak špatné svědomí a vina.

Podstatným bodem morálky je tedy nikomu neškodit, tuto zásadu vyjadřuje např.:
- zlaté pravidlo – co nechceš, aby činili tobě, nečiň jiným
- Aristoteles – pravidlo zlaté střední cesty
- kategorický imperativ (Immanuel Kant): člověk má jednat tak, aby maxima jeho vůle vždy mohla být zároveň obecným principem. [4]

Morálka, etika a mrav

Stejně jako latinské mos, morés má řecké ethos podobný význam. Často se proto stává, že je morálka považována za synonymum pro etiku, ale morálka je předmětem, který etika zkoumá. Dalo by se říct, že etika je teoretická část, zatímco morálka je praktická. Za morální se považuje jednání, které se shoduje s naším svědomím, za etické pak takové, které směřuje k dobru.

Mrav či obyčej je kolektivního charakteru, určuje, kdo je vychovaný a kdo nevychovaný, vyžaduje, abychom něco dělali nebo nedělali, ale neptá se proč, vytváří princip „to se dělá tak a tak. Morálka posuzuje konání, rozlišuje, co je správné a co špatné. [5]

Struktura morálky

  • Morální názory, ideje a představy jednotlivce
  • Morální standardy chování jednotlivce a jeho morální postoje
  • Morální zvyky a obyčeje, mravy – mají sociální charakter, vyvíjejí se dlouhodobě, mohou se u různých společenství lišit
  • Morální normy – pravidla chování, která stanovují vzorec chování v opakujících se situacích lidských vztahů
  • Vlastní morální jednání [6]

Typy morálky

Existuje více možností dělení. Podle V. Gluchmana se morálka současného člověka dá rozdělit na dva základní typy, které se rozlišují podle odlišných typů morálních subjektů. Skupinová (zvyková) morálka se pojí s kolektivní koncepcí dobra a morálních hodnot, zatímco mravní subjekt reflexivní morálky vychází z individuálních hodnot. [7]

Dva rozměry morálky

Sociologicko-psychologický rozměr morálky – poznání a akceptování aktuálního stavu mravního vědomí a mravních vztahů existujících ve společnosti

Eticko-filozofická rovina – definování mravních cílů, hodnot a ideálů, které představují morální perspektivu pro jednotlivce ale i sociální komunitu a zprostředkovaně i pro určitou společnost. [8]

Poznámky

  1. 1,0 1,1 1,2 ZAPLETALOVÁ, D. Právo, morálka a etika jako regulátory lidské důstojnosti. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta právnická, Katedra teorie práva. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/185070/pravf_d/Disertacni_prace_Dana_Zapletalova.pdf
  2. 2,0 2,1 Etika v sociální práci: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách. CZ.1.04/3.1.03/22.00130. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/socialnisluzby/wp-content/uploads/2010/11/Etika-v-sociální-práci.pdf
  3. GLUCHMAN, V. Člověk a morálka. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 1081-106-1997. S. 25
  4. CÍSAŘ, T. Právo a morálka. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta právnická, Katedra právní teorie. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/53259/pravf_m/DP_Pravo_a_moralka.pdf
  5. SOKOL, J. Malá filozofie člověka a Slovník filozofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-253-5. S. 194.
  6. HARVÁNEK, J. a kol. Teorie práva. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-1791-0. S. 27-28.
  7. GLUCHMAN, V. Člověk a morálka. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 1081-106-1997. S. 55.
  8. GLUCHMAN, V. Člověk a morálka. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 1081-106-1997. S. 22.

Použitá literatura

  1. CÍSAŘ, T. Právo a morálka. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta právnická, Katedra právní teorie. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/53259/pravf_m/DP_Pravo_a_moralka.pdf
  2. Etika v sociální práci: K naplnění předpokladů pro výkon činnosti v sociálních službách. CZ.1.04/3.1.03/22.00130. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2010. Dostupné z: http://granty.vsers.cz/socialnisluzby/wp-content/uploads/2010/11/Etika-v-sociální-práci.pdf
  3. GLUCHMAN, V. Člověk a morálka. Brno: Doplněk, 1997. ISBN 1081-106-1997.
  4. HARVÁNEK, J. a kol. Teorie práva. Brno: Masarykova univerzita, 1998. ISBN 80-210-1791-0.
  5. SOKOL, J. Malá filozofie člověka a Slovník filozofických pojmů. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-253-5.
  6. ZAPLETALOVÁ, D. Právo, morálka a etika jako regulátory lidské důstojnosti. Brno, 2011. Disertační práce. Masarykova univerzita, Fakulta právnická, Katedra teorie práva. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/185070/pravf_d/Disertacni_prace_Dana_Zapletalova.pdf