Mikrofilmování

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Barbora Mohelníková

Klíčová slova: mikrofilm

Synonyma:

Související pojmy:

nadřazené - reformátování
podřazené - mikrofilm, mikrofiš, mikrografická média

Charakteristika

Mikrofilmování je technologie ochranného reformátování, dochází k převedení dokumentů převážně na mikrofilm nebo mikrofiš. Technologie mikrofilmu je využívána hlavně tehdy nejsou-li ve skladovacích prostorech dokumentu ideální podmínky pro dlouhodobé uložení, tedy podmínky, které nezaručují ochranu před vlhkostí, světlem, prachem nebo znečištěním. Nejvíce náchylné na poškození vlivem takovýchto nepříznivých podmínek jsou noviny, kvůli ne zcela kvalitní tiskařské barvě by se do třiceti let staly nečitelnými. V roce 1991 International Standard Organization (ISO) vydala mezinárodní standardy mikrofilmování.

Počátky mikrofilmování v knihovnách

„Proces mikrofi lmování v knihovnách nastartoval po 2. světové válce v návaznosti na obrovské ztráty na kulturním bohatství a byl motivován zajištěním archivní kopie pro případ ztráty nebo poškození originálu. Bez výjimky byly podobně jako později při zrodu digitalizace a programu Paměť světa vybírány rukopisy a vzácné tisky. Později se začínaly rovněž zhotovovat kopie těchto pramenů pro čtenáře, především badatele a kulturní instituce ze zahraničí.“[1] Snímaly se deníky jako Rudé právo, Národní listy apod.

Mikrofilmování v NK ČR – Technologie mikrofilmování se v národní knihovně využívá od 40. let 20. století. Zpočátku byly mikrofilmovány pouze nejvzácnější rukopisy. Mikrofilmování bylo i jednou ze služeb pro návštěvníky Národní knihovny.

Mikrografická média

  • Mikrofilm – je mikrografický nosič dat, který má podobu buď svitku anebo proužku, strany dokumentu jsou na něm umístěny za sebou v jedné nebo ve dvou řadách. V knihovnách se používají mikrofilmy o šířce 35 mm. Je vhodný pro dlouhodobé uchovávání informací a naopak nevhodný pro vyhledávání informací. Mikrofilm se dělí na archivní mikrofilm, matriční mikrofilm a uživatelský mikrofilm.
  • mikrofiš – je listový mikrografický nosič dat s mikrozáznamy uspořádanými do řádek a sloupců. Je čitelný pouhým okem. Byl považován za náhradu mikrofilmu, v archivnictví si ovšem lepší pozici než mikrofilm nevydobyl.
  • mikroštítek – je štítek s pravoúhlým výřezem určený pro montáž proužku mikrofilmu
  • kapsová mikrokarta – je mikrografický nosič dat s jednou nebo více kapsami, do kterých se zasouvají proužky mikrofilmu

Přístroje k mikrofilmování

  • Mikrografická kamera:
  1. Kroková mikrografická kamera – snímání předloh malých i velkých formátů
  2. Průběžné mikrofilmové kamery – snímání předloh formátu A4
  3. Mikrofišové kamery – snímání předloh formátu A6
  • Vyvolávací automat – umožňuje mikrofilm vyvolat, ustálit, prát a sušit
  • Čtecí přístroj – slouží ke čtení zvětšených mikrozáznamů, které se promítají na odraznou promítací plochu nebo na průsvitné stínítko. Existuje i čtecí zvětšovací přístroj, který slouží ke čtení zvětšených mikrozáznamů, i k jejich zpětné reprodukci, která probíhá fotografickým nebo elektronickým způsobem

Proces mikrofilmování

  1. Je třeba vybrat dokument, který je uznán jako vhodný pro mikrofilmování
  2. Po výběru dokumentu je třeba zkontrolovat zda je dokument v pořádku, pokud ne je třeba případné nedostatky odstranit (čištění a oprava stran apod.)
  3. Samotné mikrofilmování za pomoci mikrografické kamery. Podobné jako proces fotografování
  4. Po nasnímání dokumentu se vyvolá film z mikrografické kamery a zpracuje se podle archivačních norem a odstraní se zbytky použitých chemikálií
  5. Je třeba zkontrolovat, zda vyvolaný film není poškozen, zda je čitelný a zda je nasnímaný celý dokument
  6. Vytvoření záznamu, který je čitelný strojem aby se podpořilo budoucí využívání vyvolaného filmu a zároveň byl film chráněn před duplikací

Výhody mikrofilmování

Mezi hlavní výhody patří fakt, že mikrofilmování je již ověřenou metodou a objevuje se při něm pouze minimum technologických problémů. Další výhodou této technologie je, že není finančně náročná a skladovat se dá podle předepsaných standardů, což usnadňuje práci s nimi. V dnešní době je také značnou výhodou fakt, že mikroformáty lze digitalizovat. Mikrofilm je také velmi kompaktní.

Nevýhody mikrofilmování

Z pohledu uživatelů může být práce s mikrofilmy nepříjemná, kvůli nekvalitním čtecím zařízením na mikrofilmy v knihovnách a kvůli nemožnosti podívat se na mikrofilmu rovnou na hledaný obrázek ( je třeba obrázky převíjet dokud se neobjeví, ten který uživatel hledá). Další nevýhodou je, že se při častém používání může mikrofilm poškrábat a každým vytvořením kopie mikrofilmu se snižuje jeho rozlišení, nehledě na to, že kopie nemívají příliš vysokou kvalitu.

Poznámky

  1. VRBENSKÁ, Františka : České dějiny v portálu Kramerius: dilemata výběru a zachování dokumentů k digitalizaci. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Sborník z 17. odborné konference, Olomouc, 5.-6. listopadu 2008. Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci et. al. 2009, s. 16

Zdroje

  • VRBENSKÁ, Františka : České dějiny v portálu Kramerius: dilemata výběru a zachování dokumentů k digitalizaci. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska. Sborník z 17. odborné konference, Olomouc, 5.-6. listopadu 2008. Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci et. al. 2009, s. 167-173.
  • Národní knihovna České republiky. [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné z: http://www.nkp.cz/
  • Veřejné informační služby knihoven. [online]. [cit. 2011-07-18]. Dostupné z: http://visk.nkp.cz/
  • Ministerstvo kultury ČR. [online]. [cit. 2011-07-25]. Dostupné z: http://www.mkcr.cz/