Mezinárodní úmluva o právech lidí s postižením

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Eva Neureiterová

Klíčová slova: úmluva o právech osob se zdravotním postižením, osoba(y) se zdravotním postižením,

Související pojmy:

nadřazené – OSN, Valné shromáždění, mezinárodní úmluvy

podřazené – osoba se zdravotním postižením, práva osob, lidská práva, zdravotní postižení, právo na informace


Historie

Úmluva o právech osob se zdravotním postižením (dále jen Úmluva) je projekt OSN. Dne 19. 12. 2001 vznikl rezolucí Valného shromáždění OSN č. 56/168 Ad Hoc výbor pro posouzení návrhů na znění Úmluvy a 18. 12. 2002 byla přijata rezoluce Valného shromáždění OSN č. 57/229 schvalující další postup při přípravě Úmluvy. Návrh textu byl přijat 25. 8. 2006 spolu s Opčním protokolem. Oba dokumenty byly přijaty 13. 12. 2006 a Česká republika podepsala Úmluvu (nikoliv Opční protokol)[1] 30. 3. 2007. V platnost vstoupily Úmluva i Opční protokol 3. 5. 2008, pro Českou republiku vstoupila Úmluva v platnost (nikoliv Opční protokol) až 28. 10. 2009. Dne 12. 2. 2010 pak Úmluva vstoupila do právního řádu ČR, jehož součástí se tak stala[2].

Charakteristika

Smyslem Úmluvy nebylo zavádění nových práv specifických pro osoby se zdravotním postižením, nýbrž zajištění toho, aby tyto osoby byly rovnoprávné s osobami bez zdravotního postižení a byla jim zajištěna veškerá lidská práva obecně platná (viz například Listina základních práv a svobod). Jejich práva do té doby zaštiťovaly již existující mezinárodní předpisy, které přihlížely i k jiným skupinám lidí vyžadujícím zvláštní ochranu. Nicméně tyto skupiny osob měly své postavení ochráněné prostřednictvím ještě dalších speciálních úmluv (Bernská úmluva, Úmluva o právech dítěte), zatímco osoby se zdravotním postižením žádný podobný předpis neměly.

Obsah

V Preambuli státy vyjadřují, že se s přihlédnutím k různým skutečnostem a situacím týkajících se osob se zdravotním postižením, dohodly na Článku 1 Účelu Úmluvy.

Článek 2 přináší Definice použitých pojmů.

V Článku 3 jsou Obecné zásady, na kterých je Úmluva založena, což jsou principy, na jejichž základě jsou pak další Články rozpracované do konkrétních opatření, zákazů, cílů. Těmito zásadami jsou:

"a) respektování přirozené důstojnosti, osobní nezávislosti, zahrnující také svobodu volby, a samostatnosti osob;

b) nediskriminace;

c) plné a účinné zapojení a začlenění do společnosti;

d) respektování odlišnosti a přijímání osob se zdravotním postižením jako součásti lidské různorodosti a přirozenosti;

e) rovnost příležitostí;

f) přístupnost;

g) rovnoprávnost mužů a žen;

h) respektování rozvíjejících se schopností dětí se zdravotním postižením a jejich práva na zachování identity".[3]

Článek 4 rozpracovává Obecné závazky vyplývající z Úmluvy, které se státy ratifikující Úmluvu zavazují plnit.

Články 5 až 30 jsou věnovány jednotlivým oblastem, ve kterých by mohly být skupiny osob se zdravotním postižením vystaveny nerovným podmínkám, jako jsou rovnost, nediskriminace, ženy a děti, právo na život, rizikové situace, svoboda a osobní bezpečnost, ochrana před vykořisťováním, svoboda pohybu či projevu, vzdělávání, zaměstnávání a další. Součástí je také rovnost v přístupu k informacím, kdy osoby se zdravotním postižením by neměly mít bariéry v přístupu k informacím, protože mají právo na snadno srozumitelné informace či dobrou přístupnost webů, které spravuje veřejná správa. Také ve zdravotnictví mají právo na specifický přístup vzhledem ke svému konkrétnímu postižení, například neslyšící pacient a podávání informací jemu vyžaduje odlišný postup než u osoby bez zdravotního postižení.

Články 31 až 50 upravují organizační záležitosti kolem naplňování závazků spojených s obsahem Úmluvy. A to povinnosti států na národní i mezinárodní úrovni, monitoring, obsah práce a pravomocí Výboru pro práva osob se zdravotním postižením, způsobe ratifikace i vypovězení a jiné.

Opční protokol

Česká republika dosud opční protokol k Úmluvě neratifikovala. Opční protokol je ujednání, které rozšiřuje mezinárodní úmluvu. V tomto případě jde o rozšíření textu Úmluvy o možnost stěžovat si na její nedodržování k Výboru pro práva osob se zdravotním postižením. Výbor má právo posuzovat samotnou stížnost i to, zda k porušení ze strany státu došlo a informovat stát o došlých stížnostech. Stát pak předkládá „vysvětlení nebo prohlášení objasňující věc a informující o případné nápravě“[4].

Poznámky

  1. Česká republika. Vládní návrh, kterým se předkládá parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o právech osob se zdravotním postižením: Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, podepsaná v New Yorku dne 30. března 2007. In: 2009. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/51539/43806
  2. Česká republika. Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. In: Sbírka mezinárodních smluv. Praha, 2010, roč. 2010, č. 10, Částka 4. Dostupné z: http://www.gartner.com/newsroom/id/2153215
  3. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením: překlad. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Praha, 10. 5. 2011. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/10774/umluva_CJ_rev.pdf
  4. Česká republika. Vládní návrh, kterým se předkládá parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o právech osob se zdravotním postižením: Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, podepsaná v New Yorku dne 30. března 2007. In: 2009. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/51539/43806

Použité zdroje

  • Česká republika. Vládní návrh, kterým se předkládá parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Úmluva o právech osob se zdravotním postižením: Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, podepsaná v New Yorku dne 30. března 2007. In: 2009. Dostupné z: http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/51539/43806