Mediální komunikace

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Doupovcová Jana

Klíčová slova: mediální komunikace, média

Související pojmy:

nadřazené: komunikace, média

podřazené: Public Relations, Media Relations, mediální gramotnost


Charakteristika

Mediální komunikace je podstatným rysem života společnosti a stala se i předmětem zájmů různých vědních disciplín.„[1] Abychom získali co nejvíce informací o světě a naší společnosti, musíme načerpat poznatky a znalosti znalosti z různých médií. Také si umět vybrat vhodné zdroje a orientovat se v mediální komunikaci. „Na mediální komunikaci je možné nahlížet jako na přenos sdělení, ale také jako na zdroj, který potvrzuje platnost dané ideologie.“ [2] Jedinec si studiem médií zvyšuje možnosti kontroly nad interpretací světa, lidí, dějů, vztahů a hodnot, která média nabízejí. Média díky schopnosti oslovit široký okruh příjemců, nemají vlastně v jiné instituci konkurenci a tím se stávají velmi důležitými komunikátory.[1] Mediální komunikace se využívá také ke zvýšení rozsahu působení a sebeprezentace, proto je dobré udržovat příznivé vztahy s médii. Touto službou se zabývají obory Public Relations a Media Relations.

Proces mediální komunikace a jeho složky

Každý komunikační akt je proces. Do tohoto procesu je zapojen zdroj (podavatel), sdělení a příjemce.“ [1] Proces mediální komunikace probíhá, když komunikuje médium se svým publikem. Mediální komunikace patří neodmyslitelně k životu naší společnosti. Média dokáží ovlivnit uvažování lidí a jejich počínání. Vytváří a formují to, co se jedinec dovídá o světě, a zároveň se můžou stát hlavním zdrojem myšlenek a názorů, které se k němu dostanou. Kvalitu mediální gramotnosti si může jedinec zvýšit studiem médií a zvětšením základní výbavy v mediální komunikaci.[1]

Modely komunikace prostřednictvím médií

Pro popis procesu mediální komunikace se používají různé modely. Nejčastěji se však můžeme setkat s přenosovým modelem a rituálovým modelem.

• Přenosový model vysvětluje proces komunikace z pohledu produkce sdělení. Zdroj obsáhne úmysl vyslat sdělení a zakóduje ho za použití určitého kódu. Za pomoci vysílače ho odešle jako signál určitým kanálem k příjemci. Příjemce přijme signál přijímačem, dekóduje ho a objasní sdělení. Na přijaté sdělení reaguje příjemce zpětnou vazbou.[1]

• „Rituálový model zdůrazňuje příjemce, interpretaci sdělení, interaktivitu a subjektivitu účastníků komunikace, jejich vázanost na komunikační situaci a existenci očekávání.[1]

Typy komunikačních médií

Primární – „soustavy znaků a pravidel pro jejich používání (přirozený jazyk)"[2]

Sekundární – prostředky snažící se o záznam a přenos sdělení (obrázky, písmo, tisk, přenosová a vysílací technika, počítačové komunikační sítě)[2]

Hlavní rozdíly v mediální komunikaci oproti interpersonální

1) Podavatel sdělení nemá s příjemcem očividný kontakt a tak nevidí a nezná jeho reakci.[3]

2) Mediální komunikaci obstarávají specifické distribuční a výrobní technologie.[3]

3) „Mediovaná sdělení jsou technicky uchovatelná a opakovatelná, mediální komunikace dokáže překonávat bariéru v prostoru a čase ve své základní podobě.[3]

4) „Mediované produkty jsou nabízeny jako komodita, jako zboží, a prodávají se podle toho, jak dokáží zajistit potřeby trhu, na němž se uplatňují a přinést zisk.[3]

Poznámky

• POSPÍŠIL, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009, 195 s. ISBN 978-802-4616-841.

• BAJČAN, Roman a Barbara KÖPPLOVÁ. Techniky public relations, aneb, Jak pracovat s médii: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. Vyd. 1. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Management Press, 2003, 195 s. ISBN 80-726-1096-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Encyklopedie praktické žurnalistiky: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 1. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Libri, 2003, 256 s. ISBN 80-859-8376-1.

• OSVALDOVÁ, Barbora a Barbara KÖPPLOVÁ. Zpravodajství v médiích: digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. 2., upr. vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2011, 256 s. ISBN 978-802-4618-999.

• THOMPSON, John B a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a modernita: sociální teorie médií. 1. české vyd. Editor Barbora Osvaldová, Alice Němcová Tejkalová. Praha: Karolinum, 2004, 144 s. ISBN 80-246-0652-6.

Použitá literatura

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 BURTON, Graeme. Úvod do studia médií. 1. vyd. Brno: Barrister, 390 s. ISBN 80-859-4767-6
  2. 2,0 2,1 2,2 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Média a společnost. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007, 207 s. ISBN 9788073672874.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 JIRÁK, Jan a Barbara KÖPPLOVÁ. Masová média. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 390 s. ISBN 978-807-3674-663.