Manuscriptorium

Z WikiKnihovna
Přejít na: navigace, hledání

Autor: Renata Valentová

Klíčová slova: Digitální knihovna, virtuální prostředí, digitalizovaný fond

Synonyma: historický fond, rukopis, mapa, vzácné tisky

Související pojmy:

nadřazené - digitalizace, virtuální knihovna, projekt
podřazené - badatelna, archiv, kopie, originál


Manuscriptorium v internetovém prostředí

Manuscriptorium je badatelským internetovým prostředím pro práci s historickými fondy, virtuální studovnou a digitální knihovnou. Spojuje katalog s digitalizovaným fondem, a to včetně náhledů do rukopisů. Fondy, ke kterým projekt Manuscriptorium umožňuje přístup, obsahují významnné rukopisy, staré tisky a mapy společně s jejich digitálními kopiemi a plnými texty [1]. Na projektu spolupracují různé instituce, jako například knihovny, muzea a archivy, a to nejen české, ale i z dalších zemí (Litvy, Polska, Slovenska, Maďarska, Slovinska, Chorvatska, Turecka, a dalších).

Historie

První snahy o digitalizaci (ve spolupráci s Národní knihovnou a společností Albertina icome Praha Beroun s.r.o.) spadají do roku 1992. Tyto projekty probíhaly do roku 1995 v rámci programu UNESCO "Paměť světa". O rok později vzniklo pracoviště pro digitalizaci rukopisů. Nejvýznamnějším byl rok 2000, kdy se programy Manuscriptorium a Memoriam staly národními programy digitalizace VISK6 a VISK7. Digitální knihovny Manuscriptorium a Kramerius jsou k dispozici od roku 2003.

Současnost

Manuscriptorium se stalo virtuálním prostředím, které skrze jednotné rozhraní umožňuje přístup k více než pěti milionům digitálních obrazů. Je dostupné ve dvou verzích, z nichž nová verze „beta verze“ umožňuje vytvoření vlastního účtu, ukládání vlastní sbírky atp. To posunuje Manuscriptorium z pozice digitálního archivu na úroveň virtuálního badatelského prostředí. Je plánováno sjednocení Manuscriptoria do jednoho rozhraní a jeho propojení s Europeanou (Evropskou digitální knihovnou)[9].

Manuscriptorium jako digitální knihovna

Evropský projekt MASTER (TEI P.4), jako formát metadat (schéma, mapování struktury, metadata o barvě z DDSDI a DIG.35), umožnil mimo jiné i vznik Manuscriptoria. Od roku 2009 podporuje Manuscriptorium i projekt EU ENRICH (TEI P.5 schéma pro popis a strukturování rukopisů), který lze nalézt v „beta verzi“ rozhraní Manuscriptoria [9]. Díky těmto schématům je zachována značná volnost popisu a může tak vzniknout nezávislý a v zásadě i úplně odlišný popis od různých badatelů k témuž rukopisu [4]. Teprve s tímto popisem vzniká elektronický dokument, který je obecně použitelný. Digitální dokument nenahrazuje originál, v mnohých vlastnostech je zcela nový a jiný [4]. Manuscriptorium umožňuje agregovat, zpracovávat a zpřístupňovat informace z heterogenních zdrojů a umožňuje homogenizovat prostředí pro uživatele. Digitální knihovna [3] je obsahem i rozsahem přímo předurčena k tomu, aby co nejnázornější a zároveň nejúplnější formou zpřístupnila široké veřejnosti (a zvláště mladé generaci) naši historii a její kořeny, které upadají v zapomnění [5]. Nejznámějšími digitálními projekty jsou: projekt Národní knihovny ČR, projekt Knihovny Akademie věd ČR a projekt Vědecké knihovny v Olomouci. Projekt Národní knihovny ČR se skládá ze tří částí: Manuscriptorium http://www.manusriptorium.com - přístup k rukopisům, starým tiskům a historickým mapám, Kramerius http://kramerius.nkp.cz - přístup k ohroženým periodikám a monografiím a WebArchiv http://www.webarchiv.cz - přístup k původním internetovým publikacím, které jsou uloženy v digitálním archivu. [1]

Použité zdroje

  1. AiP Beroun. Manuscriptorium : Virtual research environment for the sphere of historical resources [online]. 2003 [cit. 2010-06-15]. Dostupné z WWW: <http://www.manuscriptorium.com>.
  2. Manuscriptorium: příprava dat a využívání informace. Ikaros [online]. 2005, roč. 9, č. 5/2. [cit. 2010-05-19]. Dostupné z www: <http://www.ikaros.cz/node/1904>. ISSN 1212-5075.
  3. UHLÍŔ, Zdeněk. Digitální knihovna. Ikaros [online]. 2001, roč. 5, č. 4 [cit. 2010-05-19]. Dostupný na www: <http://www.ikaros.cz/node/736>. URN-NBN:cz-ik736. ISSN 1212-5075.
  4. RÁKOCY, Veronika. Zpřístupňování písemného kulturního dědictví: projekty Manuscriptorium a Manuscriptorium pro školy. Vedoucí práce PhDr. Zdeněk Uhlíř. 2008. 112 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta.
  5. Manuscriptorium pro školy [online]. [cit. 2010-05-19].Dostupné na WWW: <http://skoly.manuscriptorium.com/Site/CZE/default.asp>.
  6. JURMANOVÁ VOLEMANOVÁ, Věra. Digitální knihovny z pohledu autorského práva. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2005. 66 s. ISBN 80-210-3646-X.
  7. LHOTÁK, Martin. Možnosti spolupráce při vytváření digitálních sbírek. In Archivy, knihovny, muzea v digitálním světě 2004. Praha : Národní technické muzeum, 2005. s. 95-97. ISBN 80-7037-138-2.
  8. PSOHLAVEC, Tomáš. Na cestě k Manuscriptoriu Vaše dokumenty v moderní digitální knihovně. In Knihovny současnosti 2007. Část 2. Informační technologie: Sborník z 15. konference, konané ve dnech 11.-13. září 2007 v Seči u Chrudimi. Brno: Sdružení knihoven ČR, s. 184-195.
  9. KNOLL, Adolf. Digitální knihovna Manuscriptorium. In KISK. 2010. Blok expertů. Dostupné z WWW: <http://kisk.phil.muni.cz/search/node/knoll>.